Synology jako databáze pro Kodi

Září 11th, 2016

Tuto možnost pravděpodobně nevyužijete, pokud používáte XBMC/Kodi na jednom počítači, ale jsou dvě místa, kde se taková možnost hodí. Jednou je, když máte v rodině víc počítačů, na kterém Kodi používáte – potom máte synchronizované filmy a seriály, které už máte shlédnuté a také se vám na jednom místě ukládají náhledy. A potom mi přijde smysluplné, když máte Kodi na malině nebo jiné krabičce, aby databáze běžela na serveru, zvlášť, když jsou obě zařízení na gigabitu.

První krok se hodí i pro samotné použití Synology jako fileserveru pro Kodi – nastavit sdílené složky. Proto na ovládacím panelu Sdílená složka vyberte složku, kterou má Kodi vidět (třeba video) a zvolte upravit. Zvolte záložku Oprávnění NFS (network file system) a dejte Vytvořit.

V části Název hostitele zadejte buď adresu počítače/krabičky s Kodi (třeba 192.168.1.10) nebo, pokud chcete NFS povolit pro celou domácí síť, použijte masku (třeba 192.168.1.*). V části „squash“ vyberte „Mapovat všechny uživatele na admin“ – je to poslední možnost a bez ní vám to nebude fungovat. Následně zaškrtněte všechny možnosti dole a klepněte na OK.

screenshot-2016-09-11-23-23-41

Takto nastavte všechny sdílené složky.

Já jsem udělal ještě jednu věc – vytvořil jsem si uživatele „Malina“, aby všechny přístupy z Kodi byly přes tohoto uživatele. Potom je třeba tomuto uživateli v případě sídlených složek udělit práva na záložce Oprávnění.

Vytvoření databáze a nastavení oprávnění

Pro nastavení databáze na Synology potřebujete nainstalovat dva balíčky – samotnou databázi MariaDB a webové rozhraní phpMyAdmin, který si ještě doinstaluje PHP pro svůj běh.

Následně se přihlaste do databáze přes phpMyAdmin (admin heslo je ve výchozím stavu prázdné, případně se dá resetovat přes nastavení MariaDB) a jako první nastavte oprávnění na záložce Privilegies (Uživatelské účty).

Jednak si zde nastavte nové admin heslo, aby nezůstalo prázdné, jednak přidejte nového uživatele – já jsem opět použil „Malina“ a zadal heslo. V části název počítače můžete zadat IP adresu Kodi, ale není to nutné.

Důležitý bod – uprostřed je nastavení oprávnění, kde zašrktněte „Zaškrtnout vše“ (Check All) a máte hotovo, úplně dole potvrďte vytvoření. Nic dalšího už v databázi dělat nemusíte, vše si Kodi nakonfiguruje samo.

Připojení k databázi

Nyní nastává trochu wibbly wobbly, timey wimey stuff – musíte vytvořit soubor a ten nahrát na vhodné místo. Soubor se jmenuje advacedsettings.xml a vypadá takto:

<advancedsettings>
 <videodatabase>
  <type>mysql</type>
       <host>192.168.1.10</host>
       <port>3306</port>
       <user>Malina</user>
       <pass>******</pass>
    </videodatabase>
    <musicdatabase>
       <type>mysql</type>
       <host>192.168.1.10</host>
       <port>3306</port>
       <user>Malina</user>
       <pass>*****</pass>
    </musicdatabase>
 <videolibrary>
 <importwatchedstate>true</importwatchedstate>
 <importresumepoint>true</importresumepoint>
 </videolibrary>
 <pathsubstitution>
 <substitute>
 <from>special://masterprofile/Thumbnails/</from>
 <to>nfs://192.168.1.10/volume1/video/Thumbnails/</to>
 </substitute>
 </pathsubstitution>
</advancedsettings>

Uzly <videodatabase> a <musicdatabase> říkáte, kde se nachází databáze <host>, jaký je uživatel <user> a jaké má heslo <pass>. V části <videolibrary> říkáte, jestli chcete do knihovny přenést informaci o shlédnutých a rozkoukaných videích.

A konečně <substitute> říká, že náhledové obrázky si má kody ukládat na síťovém serveru – k tomu účelu je dobré na serveru vyhradit jednu složku – například jak mám já na Kodi ve složce video složka Thumbnails.

Zbývá jediné – takovýto soubor nahrát do Kodi a restartovat. Já jsem si do Kodi doplnil pár dalších řádek:

 <video>
   <excludefromscan>
     <regexp>@eaDir</regexp>
     <regexp>@EADIR</regexp>
   </excludefromscan>
   <excludefromlisting>
     <regexp>@eaDir</regexp>
     <regexp>@EADIR</regexp>
   </excludefromlisting>
 </video>

Protože Synology vytváří řadu neviditelných složek, nechcete, aby je Kodi procházelo, ale ignorovalo – takto je můžete snadno vynechat z vyhledávání. Můžete sem doplnit i další pravidla.

Druhý doplněk je:

<network>
   <buffermode>1</buffermode>
</network>

Tímto říkáte, jak má Kodi bufferovat provoz ze sítě. K tomuto nastavení jsem dospěl, když Kodi při přehrávání hudby mělo mikrodropouty a já ho takto donutil všechno cachovat.

Výsledné xml vypadá takto:

<advancedsettings>
 <video>
 <excludefromscan>
 <regexp>@eaDir</regexp>
 <regexp>@EADIR</regexp>
 </excludefromscan>
 <excludefromlisting>
 <regexp>@eaDir</regexp>
 <regexp>@EADIR</regexp>
 </excludefromlisting>
 </video>
 <audio>
 <excludefromscan>
 <regexp>@eaDir</regexp>
 <regexp>@EADIR</regexp>
 </excludefromscan>
 <excludefromlisting>
 <regexp>@eaDir</regexp>
 <regexp>@EADIR</regexp>
 </excludefromlisting>
 </audio>
 <videodatabase>
  <type>mysql</type>
       <host>192.168.1.10</host>
       <port>3306</port>
       <user>Malina</user>
       <pass>****</pass>
    </videodatabase>
    <musicdatabase>
       <type>mysql</type>
       <host>192.168.1.10</host>
       <port>3306</port>
       <user>Malina</user>
       <pass>****</pass>
    </musicdatabase>
 <videolibrary>
 <importwatchedstate>true</importwatchedstate>
 <importresumepoint>true</importresumepoint>
 </videolibrary>
 <pathsubstitution>
 <substitute>
 <from>special://masterprofile/Thumbnails/</from>
 <to>nfs://192.168.1.10/volume1/video/Thumbnails/</to>
 </substitute>
 </pathsubstitution>
 <network>
 <buffermode>1</buffermode>
 </network>
</advancedsettings>

A kam s ním? Třeba pro Windows do složky:

c:\users\[USERNAME]\appdata\roaming\Kodi\userdata

Pro OSMC na RapsberryPi:

\home\osmc\.kodi\userdata

Nyní tedy restartovat a počkat, než si Kodi databázi vytvoří. U dalších počítačů už se Kodi jenom připojí a bude databázi využívat.

(Všechny verze Kodi musí být stejné, jinak to nebude fungovat. Pokud upgradujete Kodi, po upgradu se upgradujete také databáze, i když se může stát že upgrade neproběhne správně – potom stačí se přihlásti přes phpMyAdmin, smazat nové tabulky a nechat upgrade databáze proběhnout ještě jednou.)

Záchrana dat ze Synology – to hell and back

Září 11th, 2016

Po mé první záchranné operaci se situace zhoršila natolik, že Synology přestalo reagovat zcela. Zkusil jsem tedy koupit zcela nový disk, který jsem chtěl vyhradit pro zálohy. Když jsem ho dal samotný do Synology, nechal se nainstalovat, to mi přišlo jako dobré znamení. Přidal jsem k němu jeden z původních dvou disků, ale místo nabootování do DSM mi to napsalo, že to mám nainstalovat systém. To jsem zkusil, ale ve druhém kroku jsem se dostal na hlášku, že je něco špatně, proto se mám přes telnet podívat dovnitř.

Vrátil jsem zpět oba disky a systém překvapivě začal bootovat, ale opět jsem se dostal do stavu, že mám nainstalovat systém a opět mi to napsalo, že je něco špatně.

Pohledem přes telnet jsem nic nezjistil, jenom jsem se podíval na partitions na discích:

cat /proc/mdstat

ale aspoň jsem ze Synology dostal log soubor:

cat /var/log/messages 

V takové chvíli vám pravděpodobně nebude fungovat žádné z hesel, proto existují univerzální hesla pro root, která vám vygeneruje jednoduchý javascriptový program.

Nyní jsem měl dvě možnosti, proto jsem se rozhodl zkusit obě. Jednak jsem zkusil poslat mail na podporu Synology, k čemuž jsem přiložil získaný log soubor.

Jako druhá možnost je nainstalovat si někam na stolní počítač Ubuntu, připojit disky ze Synology a data zachránit – odkaz je přímo na stránkách Synology. Bohužel, disky se i přesto chovaly zcela nezpůsobně, jako by na nich nic nebylo, pokus je spojit do raidu stále selhával.

V té chvíli se mi ozvala technická podpora Synology a nabídla mi pomoc. Přes Teamviewer se mi připojili na počítač a zkusili se telnetem podívat na Synology, co se děje. Musím říct, že mě takto vstřícný přístup potěšil, mordovali se s tím asi 45 minut. Výsledek úplně uspokojivý nebyl, protože situace se nezlepšila, ale dostal jsem dvě důležité informace, které mi následně pomohly:

  • Systém je jiné partition než data. Instalací systému se žádná data nepřemažou. Jak řekl německý technik „your data should be there“.
  • Pravděpodobně je jeden z disků poškozený – ideálně stáhnout od výrobce disku program na kontrolu a nechat ji projet celou.

Začal jsem kontrolou – pro WD je to Data Lifeguard. První disk byl v pořádku, když mi u druhého kontrola po 10 hodinách ohlásila, že zbývá ještě 65 hodin, věděl jsem, že je zle. (Popravdě mi mohlo dojít už dříve, že je něco špatně, protože jako první příznak před vytuhnutím přestala fungovat databáze – akorát bylo divné, že DSM nic špatného nehlásil.)

Proto jsem do Synology vrátil jenom nepoškozený disk na pozici 1 a čistě nainstaloval systém (volba zachovat nastavení neprošla). A po restartu tam data skutečně byla. Následně jsem na druhou pozici dal nový disk původně připravený na zálohy, zreplikoval data a jal se vše nastavovat znovu, protože jsem nikde neměl uloženou zálohu.

Největší překvapení bylo, že po instalaci databáze MariaDB zůstaly zachované všechny tabulky, pouze jsem musel znovu nastavit práva.

Nelze se přihlásit na Synology, protože disk je plný

Srpen 30th, 2016

Restart samozřejmě nepomůže, protože disk je stále plný (disk samozřejmě většinou plný není, ale jsou na něm velké soubory, které tam být nemají). Pokud se vám jako mě nedaří přihlásit přes root, tak i na to kamarádi pamatovali. Takže první věc, přihlásit se jako admin (to asi zvládnete):

ssh admin@1.2.3.4

Následně se přihlaste jako root:

sudo -i

Druhá možnost je

sudo su -

a následně zadat znovu admin heslo

Prvotní příčinou jsou příliš velké log soubory a je třeba je smazat:

cd /var/log/synolog
dir
(nyní odstraňte logy pomocí příkazu  rm)
rm synoconn.log
rm synoconn.log.0
rm synoindex.log

A pokud používáte JDownloader2, tak zde máme další „zbytečný“ log file k odstranění:

rm /var/log/JDownloader.log

A co dál? Pravděpodobnou příčinou je hibernace USB zařízení (která pravděpodobně nemáte). Ve fóru doporučují hibernaci zakázat. Případně povolit, restartovat, zakázat a znovu restartovat.

PS: Pokud neznáte ani admin ani root heslo, budete muset Synology resetovat hardwarově. O data nepřijdete, pouze budete vše muset znovu nakonfigurovat.

PS: Momentálně mám Synology zcela nedostupnou a zítra budu pátrat, co dál.

 

Jak dostat JDownloader do Synology (aktualizováno)

Prosinec 21st, 2015

JDownloader je užitečný program pro stahování souborů. Pokud vlastníte NAS od Synology, můžete poměrně snadno spustit JDownloader tam a přistupovat k němu přes webové rozhraní. Po třech dnech laborování a ověřování návodů jsem dal dohromady postup, který konečně funguje. Zkombinoval jsem přitom různé postupy (například odsud a odsud). Celé je to pro zkušenější uživatele, kteří si aspoň část informací můžou vygooglovat.

Aktualizace: V diskusi mi Ryki poslal tip, že Němci už JDownloader udělali jako instalační balíček, takže nyní ho stačí nainstalovat. Buď se to dá udělat ručně, jak nabízí Ryki, nebo můžete připojit repozitář a instalovat přímo z něj.

Jediné upozornění od kolegy, sám jsem po tom nepátral, JDownloader pravděpodobně zabraňuje Synology usínat. Je na vás, jak moc vám to bude vadit.

Nový, elegantní postup

  1. Spusťe Centrum balíčků a jděte do Nastavení, tam klikněte na Zdroje balíčků. Tam klepněte na Přidat.
  2. Můžete přidat buď PCLoadLetter.co.uk s adresou http://packages.pcloadletter.co.uk/ nebo Netzbär s adresou https://spk.netzbaer.de/ (odkud je Rykiho tip). Poté můžete nastavení zavřít.
    Screenshot 2016-02-28 12.33.18
  3. Před instalací JDownloaderu potřebujete do Synologie dostat Javu 1.7 – možná ji tam už máte, případně se dá použít instalace z nových repozitářů.
  4. Nové doplňky jsou na levé záložce Komunita. Nyní stačí vybrat JDownloader 2 a instalovat.
    Screenshot 2016-02-28 12.37.04
  5. Na konci instalace vás JDownloader vyzve k zadání přístupových údajů na my.jdownloader.org a výchozí složky pro stahování.
  6. To je vše – nyní stačí se přes webové rozhraní připojit a JDownloader používat.

Původní, složitější postup

  1. Na Diskstation nainstalujte Javu. V Centru balíčků na Synology nainstalujte Java Manager, ten vám umožní stáhnout a nainstalovat Javu.
  2. Nainstalujte JDownloader na svůj počítač ze stránek vývojáře jdownloader.org. Já použil verzi pro Mac OS, ale může být libovolná. Program spusťte a nakonfigurujte účet My JDownloader – nemusíte ho potom konfigurovat na serveru. Některé postupy navrhují zkopírovat celou instalaci na NAS, ale tím hrozí, že si do instalce zavlečete zbytečný kód (například x86 na ARM procesory). Nakonec budete potřebovat pouze soubor org.jdownloader.api.myjdownloader.MyJDownloaderSettings.json ze složky cfg.
  3. Stáhněte si univerzální instalaci JDownloader.jar (http://installer.jdownloader.org/JDownloader.jar) a zkopírujte ji do slžoky  „/volume1/@appstore/jd2/“ – například takto: cp /volume/homes/JDownloader.jar /volume1/@appstore/jd2/
  4. Nyní je třeba JDownloader nainstalovat – přesuňte se do složky s JD (cd /volume1/@appstore/jd2/“ a nainstalujete JDownloader (java -jar JDownloader.jar). Na konci by se vás měl zeptat na váš login na my.jdownloader.org. Pokud ne, měl by se vás program zeptat při prvním spuštění – což můžete obejít nakopírováním konfiguračního soubory z jiného počítače.
  5. Aplikace je nastavená, můžete ji spustit: /volume1/@appstore/JavaManager/Java/bin/java -Djava.awt.headless=true -jar /volume1/@appstore/JDownloader2/JDownloader.jar
  6. Upravte soubor „/etc/passwd“ pomoci vi (příkaz vi /etc/passwd) -> příkazy si radši najděte v Googlu. Měli byste najít řádek, kde bude nastaven vlastník složky jd2.
  7. U uživatele JDownloader změňte „/sbin/nologin“ na „/bin/sh“ – může se stát, že bude již nastavené.
  8. Původní návod radí, že máte nastavit  uživatele JDownloader jako vlastníka „/volume1/@appstore/jdownloader/“ (chown -R JDownloader: /volume1/@appstore/jdownloader), ale u mě to nebylo nutné.
  9. Jediný problém, že se vám ukončí po ukončení relace, musíte nastavit, aby běžela na pozadí – respektive spustit se po startu DiskStation. Vytvořte jednoduchý skript, pojmenoval jsem ho S99jdownloader.sh, nakopírujte na DiskStation:
#!/bin/sh
#
# Startup script for jdownloader2
#
# Stop myself if running
PIDFILE=/var/run/S99jdownloader.pid
#
start() {
sleep 1
nohup /volume1/@appstore/JavaManager/Java/bin/java -Djava.awt.headless=true -jar /volume1/@appstore/jd2/JDownloader.jar &
# write pidfile
echo $! > $PIDFILE
}
#
stop() {
[ -f ${PIDFILE} ] && kill `cat ${PIDFILE}`
# remove pidfile
rm -f $PIDFILE
}
#
case "$1" in
start)
start
;;
stop)
stop
;;
restart)
stop
sleep 1
start
;;
*)
echo "Usage: $0 (start|stop|restart)"
exit 1
;;
esac
# End
  1. Zkopírujte „S99jdownloader.sh“ do složky „/usr/local/etc/rc.d/“. (Pojmenování musí být S99*.sh, protože Synology/Linux má určitá pravidla – při startu spouští Skripty K00-K99 a S00-S99, při ukončení volá S00-S99 – náš skript se bude tedy volat jako poslední ze všech při spuštění i při ukončení – při ukončení se zajistí korektní ukončení programu.)
  2. Restartujte NAS – JDownloader by se měl automaticky spustit.

Následně se stačí přihlásit na http://my.jdownloader.org/ nebo nainstalovat rozšíření do prohlížeče, které vás tam dostane rychleji. Pravděpodobně musíte ještě nastavit výchozí složku pro stahování, ale jinak vše funguje jak má.

Aktualizace: Pokud jste původně JDownloader instalovali ručně, mělo by pro začátek stačit vymazat skripty v /usr/local/etc/rc.d/ a následně vymazat váš původní program. Po restartu by vše mělo být v pořádku.

Mé HTPC

Prosinec 21st, 2015

V roce 2009 jsem si pořídil první HTPC. Vypadalo takto. Bylo „nehlučné“ a „praktické“. Což prakticky znamenalo, že větrák nebyl v hlasitých scénách filmů slyšet, displej svítil modře a bylo třeba jej přelepit, aby nerušil. Na počítači také byly Windows XP, které po pár měsících začaly mít problém s usínáním a už se ho nikdy nezbavily. A už vůbec nemluvím o spotřebě, která tehdy byla tuším 53 W – inu bylo domácí multimediální centrum (oproti počítačům, které měly i 100 W to přece jen byl rozdíl). Už tehdy mi to nepřišlo ideální, ale bylo to levné, část komponent byla použitá již dříve.

O dva roky později jsem to nemohl vydržet a pořídil jsem Mac Mini – tehdy v nové revoluční úpravě se zdrojem umístěným přímo v krabičce. A stal se zázrak – počítač se choval jak měl, vzorově usínal, spotřeba klesla na třetinu a větrák nebylo slyšel prakticky nikdy. Po experimentování s programy na přehrávání videa (Plex a XBMC) jsem nakonec zakotvil u druhého, který se nedávno přejmenoval na Kodi. (K počítači jsem si časem koupil také externí disk, který měl být vizuálně stejný jako Mac, ale co čert nechtěl, vzhled byl k původnímu Macu, který byl užší, ale jinak slouží dodnes.)

macmini2011

Letos jsem se  rozhodl pro další upgrade – Raspberry Pi2, což je kompletní počítač na formátu kreditní karty. Krabičku jsem vybral úplně obyčejnou, i když na trhu je jich spousta. Stejně bude jenom schová za televizí a není třeba ji mít nijak exkluzivní. Spotřeba je momentálně 1 W, pokud bych připojil náročnější periferie, tak by mohla vzrůst na 2 W, což je stále nula nula nic. Ani Kodi jsem se nemusel vzdát, komunita buduje speciální distribuci Debianu s integrovaným Kodi pod názvem OSMC. A není to žádná geekovina, stačí ve Windows nebo Mac OS spustit instalátor, který celý systém nahraje na paměťovou kartu, kterou zastrčíte do Raspberry. (Kromě OSMC existují ještě další porty Kodi, například OpenELEC.)

raspberrypi2

Ale hlavním klíčem ke všemu je NAS, v mém případě Synology DS215j, na který jsem upgradoval z historického DS207+, který už trochu nestíhal. Hlavní výhoda takové krabičky? Je zavřená ve sklepě a dělá přesně to, co má.

Webexpo 2014

Září 12th, 2014

Co bych rád viděl na letošním webexpu

Sobota
12.00 !! Lucerna – Responsive Web Typography
13.00 !! Lucerna – Příběhy z prvních 9 měsíců v novém produktovém týmu Telegraph
14.00 ?? Divadlo bez zábradlí – Adam Hrubý mindfuck roku
15.00 !! Lucerna – Skvělé je nepřítel dobrého: o designování a oddesignování perfektního podtržení odkazu
15.00 ? Divadlo bez zábradlí – SVG
15.20 ! Divadlo bez zábradlí – Kopta
16.00 !! Lucerna – Agile User Research at Spotify

Neděle
10.00 ! Světozor – How Digital Media Change Human Behaviour
11.00 !! CEVRO Institut – User Testing pro SME
13.00 ! Lucerna – Success Can Kill You (Twitter)
16.00 ! Lucerna – Jak zjistit, co potřebují zákazníci, než začnete budovat produkt

يوميات

Leden 29th, 2014

انا لا احبت قرارات في السنة الجديدة. ولكن عندما المعلم محمد طلب مننا الى قرارات، انا قلت عن اريد ان ادرس اللغة الاربية كثيرا و ترتيب شقة جديدة.

لذك انا قررت ان اكتب اليوميات و أتعلم كلمة جديدة كل يوم.

ما هو اخبار؟  بنتي مينا بدون سنين لصديقتها تصطدم بها. ولكن هي بخير الان. و زوجتي و ابني بخير ايضا.

امل في المرة القادمة سآكتب شيء اكثر.

اسمح لي سيئة عربي من فضلك.

Brusel podruhé No. 1

Duben 18th, 2013

Poprvé jsem byl v Bruselu s Bratrem, když jsme stěhovali Lysil a kočky. Nyní jsme přijeli na regulérní návštěvu a bohužel poslední, protože Vikul se rozhodl pokračovat v diplomatické misi dále. Je to škoda, protože Brusel je pěkné město, navzdory všem skeptikům považujícím ho za symbol apokalypsy, a všem předpokladům nudy, když jde o město úředníků. Sami Belgici ho samozřejmě vnímají jinak, stejně jako my špinavou Prahu, ale faktem je, že jde o příjemné místo k životu i na návštěvu.

Na rozdíl od dřívějška jsme museli trochu slevit ze svých požadavků a ze svého tempa. Přece jenom je rozdíl, když cestujeme zcela sami (Istanbul, Polsko, Sýrie, Paříž), když je žena těhotná (New York, Berlín) nebo když máme s sebou tříletou cácorku a pětiměsíčního kojence. Poslední varianta znamená hned několik omezení. Kromě zastávek na kojení (když jsme náhodou cestovali s kojencem) se přidávají také zastávky na hřiště a celkové tempo je více než volné. Přesto se dá stihnout spousta zajímavostí, jenom je třeba starší dítě pravidelně motivovat (dostaneš makronku/zmrzlinu, bude tam hřiště) a mladší dítě pravidelně kojit/nosit/nechat někde hemžit.

První den po příjezdu, v neděli, jsme se rozhodli podniknout něco společně. Navíc po dlouhé době mělo být krásné počasí, což svádělo k návštěvě belgického venkova. Můj návrh zněl – vyjedeme k „popelčinu hradu“ a na cestě zpět navštívíme další místa, Vikul navrhnul cestu přesně opačnou. Nechal jsem se přehlasovat a vyrazili jsme. Jako první štaci jsme vybrali opatství Floreffe, které jak jsme na místě zjistili v jedné části slouží jako (základní a střední) škola, což na stavu budov není zrovna patrné, protože jsou v lehkém stupni rozkladu. Druhá část je určena návštěvníkům a nachází se zde nejstarší průmyslová budova v Belgii – bývalý mlýn a pivovar ze 13. století, který ostatně slouží jako pivovar dodnes, i když v omezené míře. Naše prohlídky se omezily pouze na venkovní části, s dětmi to ani jinak moc nejde, pokud jsme je nechtěli zcela zničit. Nabídka jídla ve zdejší restauraci nás příliš neoslovila, proto jsme se po krátké procházce rozhodli pokračovat dál. Zatímco do Floreffe jsem dorazil na přednastavenou navigaci, dál už musel navigovat Vikul, protože ve firmě nám před mým odjezdem přestalo fungovat nastavování datového roamingu, mohl jsem se maximálně dívat na offline mapy, ve kterých ovšem nefunguje navigace. (A koupený Sygic je zase vázaný na konkrétní telefon, takže ho zřejmě budu muset prodat s Nexusem.)

Ovšem Vikulův Garmin Nüvi se neukázal jako vhodný navigační nástroj. Místo o něco delší trasy po lepších cestách nám představil krásy belgického venkova včetně cest, které vypadaly že vedou pouze do polí. Naštěstí jsme nejeli daleko, protože další zastávkou byl relativně nedaleký klášter Maredsous. Zatímco Floreffe není příliš známé ani jako klášter ani jako pivovar, pivo Maredsous se občas objeví i v Česku. Také klášter působí mnohem zachovalejším dojmem, možná až příliš. Části pro veřejnost a pro mnichy jsou striktně oddělené. Zatímco část pro veřejnost je takové pozlátko s velkým dětským hřištěm (to byl ostatně hlavní důvod tam jet), restaurací a parkem pro dlouhé procházky; pivovar, sýrárna a obecně klášter jsou naprosto uzavřené (až na placené procházky s průvodcem). To jsme si samozřejmě nedopřáli, pouze jsme se porozhlédli po okolí, snědli lehký brunch a pokračovali dál.

Při odjezdu se ukázalo se, že Vikul nechtěl do Maredsous, ale spíše do vedlejšího kláštera Maredred, kde jeptišky vyrábějí marmelády. Jenže v samotném Maredred to zrovna dobře nevypadalo, pouze jsme otestovali ještě horší cesty. A po o něco méně špatných cestách jsme pokračovali do Dinantu. První dojem po vystoupení z auta nebyl nic moc, ospalé malé městečko, ve kterém jsme marně hledali cestu do pevnosti. Teprve procházkou kolem řeky nám došlo, že jsme nepřijeli do středu města, ale na jeho kraj. Já s Vikulem jsme proto naložili děti a dojeli do centra autem, Dv s Lys pokračovaly dál pěšky.

Na místě se ukázalo, jakou chybu jsme udělali, že jsme si Dinant nechali jako poslední. Dinant je totiž místo, kde se vaří Leffe, je zde muzeum piva, ale také muzeum vynálezce saxofonu Adolpha Saxe. A bohužel jsme dorazili zrovna ve chvíli, kdy se všechno pomalu zavíralo, do pevnosti nás nepustili ani lanovkou ani pěšky a kavárny a restaurace na nábřeží nebyly zrovna pohotové. Zkrátka velká chyba.

Zpátky jsme jeli (aspoň my s Dv) s kříčícím kojencem, kterému zrovna došla trpělivost s celodenním výletem. Ale pěkné to bylo, i když na „popelčin hrad“ nakonec nedošlo.

Dítě v pravý čas

Únor 13th, 2013

Četl vážně míněná pojednání o nezbytnosti přivázat údy novorozence k ploché desce, aby se mu zabránilo v pohybu a nedošlo tak k sebepoškození; četl o nebezpečnosti kojení nebo jinde o jeho tělesné nezbytnosti a mravní nadřazenosti; o tom, jak citové rozrušení nebo podráždění malé dítě kazí; o důležitosti projímadel a klystýrů, přísných tělesných trestů, studených koupelí a potom, dříve v tomto století, o neustálém přístupu čerstvého vzduchu, ať by to bylo sebemíň pohodlné; o potřebě vědecky stanovených intervalů při kojení a naopak o nakrmení dítěte kdykoli, když je hladové; o nebezpečí, které pramení ze zvedání dítěte pokaždé, jakmile zapláče – neboť dítě se pak cítí nebezpečně mocné – i o nebezpečí, jestliže je nezvednete, když pláče: neboť dítě je pak nebezpečně nemohoucí; o důležitosti pravidelné stolice, o tom, aby se dítě už od tří měsíců učilo na nočník, o neustálé mateřské péči ve dne v noci, po celý rok, a jinde zase o potřebě kojných, guvernantek, celodenních státních jeslí; četl o vážných následcích při dýchání ústy, šťourání se v nose, cucání palce a zanedbávání mateřské péče v případě, že neporodíte své dítě pod odborným dohledem v záři světel porodního sálu, o nedostatku odvahy porodit je doma do vany, o zanedbání jeho obřízky nebo odstranění mandlí; a později pak o opovržlivém znehodnocení všech těch přechodných mód; o tom, jak by dětem mělo být povoleno, aby dělaly všechno, co se jim zamane, aby se mohla rozvíjet jejich božská přirozenost, a jak nikdy není příliš brzy zlomit vůli dítěte; o demenci a slepotě způsobené masturbací a o rozkoši a spokojenosti, kterou masturbace poskytuje dospívajícímu dítěti; o tom, jak o sexu lze učit s odkazem na pulce, čápy, květinové víly a žaludy nebo se o něm vůbec nezmiňovat, případně pouze s horlivě puntičkářskou, detailní upřímností; o traumatu, které dítěti způsobí pohled na nahé rodiče, a o chronickém narušení živeném podivným podezřením, pokud by je někdy zahlédlo oblečené; o tom, jak svému devítiměsíčnímu dítěti poskytnout náskok výukou matematiky.

He had read solemn pronouncements on the necessity of binding the newborn baby’s limbs to a board to prevent movement and self-inflicted damage; of the dangers of breastfeeding or, elsewhere, its physical necessity and moral superiority; how affection or stimulation corrupts a young child; the importance of purges and enemas, severe physical punishment, cold baths and, earlier in this century, of constant fresh air, however inconvenient; the desirability of scientifically controlled intervals between feeds, and, conversely, of feeding the baby whenever it is hungry; the perils of picking a baby up whenever it cries – that makes it feel dangerously powerful – and of not picking it up when it cries – dangerously impotent; the importance of regular bowel movements, of potty training a child by three months, of constant mothering all day and night, all year, and, elsewhere, the necessity of wet-nurses, nursery maids, twenty-four-hour state nurseries; the grave consequences of mouth-breathing, nose-picking, thumb-sucking and maternal deprivation, of not having your child expertly delivered under bright lights, of lacking the courage to have it at home in the bath, of failing to have it circumcised or its tonsils removed; and, later, the contemptuous destruction of all these fashions; how children should be allowed to do whatever they want so that their divine natures can blossom, and how it is never too soon to break a child’s will; the dementia and blindness caused by masturbation, and the pleasure and comfort it affords the growing child; how sex can be taught by reference to tadpoles, storks, flower fairies and acorns, or not mentioned at all, or only with lurid, painstaking frankness; the trauma imparted to the child who sees its parents naked, the chronic disturbance nourished by strange suspicions if it only ever sees them clothed; how to give your nine-month-old baby a head-start by teaching it maths.

Ian McEwan: Dítě v pravý čas, strana 84

Co jste vy, byli jsme i my

Leden 21st, 2013

Děda František přišel do mého rodného města v říjnu ’45. Poprvé ještě na návštěvu za svým otcem, který tam dostal kominickou živnost. Vlaky jezdily jenom částečně, tunel u Bruntálu byl od války zasypaný a cestující museli pěšky přes kopec. Na druhé straně na ně čekal vlak od Krnova. „Co my, my jsme byli mladí, tak jsme to vyběhli jako nic, ale staří lidé se tam táhli s kuframa.“ Do Vrbna chtěli od Bruntálu dojít pěšky, ale naštěstí cestou potkali české vojáky, kteří je svezli. „Netušili jsme, že už jezdí ‚autobus‘ tvořený krytým nákladním autem, na jehož korbě lidé jezdili. Tak jsme stopli ruské vojáky, kterým jsme slíbili alkohol. Ten jsme samozřejmě neměli a ještě jim ho dávat, to by nás někde vyklopili. Ale slibovali jsme jim to a oni nás dovezli do Oloumouce. Tam jsme jim dali protektorátní peníze. Bůhví, jestli si za ně něco mohli koupit, ale byli jsme v Olomouci.“
Na fotkách mě překvapilo, jak byli oba dědečci sekáči. Parádní vlasy vyfoukané nahoru, optimistické tváře. Koukám do historie a říkám si, že v každé době se žilo dobře i špatně. Lidé si vždycky najdou něco pozitivního k životu.