Humanisti
Divadlo Komedie 24.1.2007
já být můj řeč, můj německý řeč, můj krásný německý řeč. být řeč od goethe ne řeč ze zdi hajzlu!
Druhý Ernst Jandl u nás. Žádné jiné divadlo, než je intelektuálská Komedie se svým malým, ale důsledně vychovaným publikem, by si takový luxus dovolit nemohlo. Jandl, exerimentátor s jazykem ve spojení s jevištním experimentátorem Nebeským. Na zábradlí ve hře Z cizoty to bylo setkání šťastné, vynikající inscenace, z níž však stejně publikum odchází, protože nechápe její humor, rozčiluje jí podivná vyzpívávaná dikce a fakt, že figury o sobě zásadně mluví ve třetí osobě. (termín mluvená opera jim to zřejmě neusnadňuje). V Komedii je ovšem tenhle Jandl tuhé sousto i pro otrlé. Sama hra je opět zábavná (ale ehm, není dneska přece jen pro nás trochu stará?), dvě postavy opět pomocí jazyka dehonestují sebe sama, skrze deformaci mluvy (vše v mužském rodě) se Jandl vysmívá šovinismu, rakouským měšťákům, rádobyvznešešným kecům o umění. Zároveň paraduje i jazyková klišé.
Nebeský ty dvě figury “nobelseismografy” umělce a profesora, vidí jako jednoznačné klauny, kostýmem držením těla a v závěru i nasazením klaunských nosů. Jsou komičtí, ubozí, blbí, k politování i poplivání. Herecké výkony Jana Kačera (přestože si na premiéře pomáhal textem v ruce!) a Milana Stehlíka jsou velmi pěkné, ironický komentář tvoří amorek s lukem a šípy v různých převlecích. (nakonec přijde za kýženého fašištu, ale pěkně v náznaku, žádná uniforma, jen hnědá barva a cosi jako rajtky – ale už ne jednizančný holínky).
Nicméně otázka je, zda někdo na Jandlovu klauniádu v sále vydrží. Začátek je tedy opravdová nebeština, avantgarda až za hrob. Temný sál (ovšem občas se jen tak z plezíru prudce rozsvítí) v něm Lucie Trmíková recituje zřejmě Jandlovy verše, do toho dva “undergroundáci” , jeden u kytary, druhý u kláves. Do toho se čtou zápisky, samozřejmě o Jandlovi. Ty by možná byly i zábavné, kdyby se četly nějak scénicky, nikoli blekotavě. Trmíková avantgardně vypískne, pak zase bručí hlasem nízko, jako se” počůrá”, zmítá se v plexiskové krabici, po níž teče rudá krev. K uzoufání nudné, navíc ještě neprofesionálně odvedené. Důvody proč k kratičké hře vložil Nebeský tento prolog patří spíš do rubriky foyer – skutečně si Lucie dupla, že musí hrát v Janově inscenaci stůj co stůj a tak bylo nutno o tři dny posunout premiéru, aby se přičinil takový pekelný úvod?