Protivové I

Název této nové podrubriky si Fanda dovolil vypůjčit od samotného krále komedie. Moliére napsal jakousi „klíčovou“ komedii – balet Protivové, ve kterém úspěšně karikoval své současníky, zejména obyvatele královského dvora. Když Fanda hledal název pro rubriku, v níž by rád představil bardy (umělci snad tuto svatokrádež prominou) kritického řemesla, nenašel nic příhodnějšího. Minirubrika Protivové se rovněž chce pokusit o jakousi galerii svých kolegů Ovšem neslibuji, že to bude legrace. Fanda nedisponuje příliš talentem vyrábět humor a pokud se něco blíží jeho druhu vidění, je to spíš žánr tragikomedie, či „tragi grotesky.“ Dáma má přednost, takže začínáme ženami. Dnes o Skautce.

Skautka je mezi kritiky nepřehlédnutelná – v hledišti vždycky spolehlivě vyčnívá z řady. Její vysoká, trochu nahrbená postava tak trochu připomíná Dona Quijota v sukních (i když ty nosí zřídka). Donkichotský je i její stále lehce posmutnělý výraz za velkými brýlemi. A také boj s nešvary operních a činoherních inscenací. Skautka má ale dobré srdce, velký smysl pro spravedlnost a ke své práci přestupuje velmi odpovědně. Nebojí se odříkání – statečně cestuje po divadlech a snad by se smířila i s noclehem ve spacáku ve foyer, kdyby nemusela ráno zase do redakce. Redakce pochopitelně značně Skautku využívá – zkrátka jako každého, v němž je odhalena přirozená měkkosrdcatost. Tu ostatně objevili i někteří herci (a především pak herečky) starší generace, kteří si ze Skautky dělají obsluhu linky důvěry a sypou na ní své nářky, ať již jde o obtížnost role, natvrdlost režiséra nebo neuspokojivý zdravotní stav. Skautku to vnitřně štve, ale chlácholí. A někdy jí čeká úporné vysvětlování cože to její list neblahého napsal o některém z kolegů či dokonce o dotyčné osobě. Zabřednutí do takovýchto „přátelství“ ovšem též znamená, že neustále musíte manévrovat mezi pozvánkami na nejrůznější obskurní matiné, večery v divadlech na okraji Prahy, čtení poezie či dokonce agenturní (hrůzo hrůz!) představení. Podezírám Skautku, že tak tráví jediné zbývající volné večery, kdy není na „regulérních“ inscenacích.To, že má Skautka dobrá srdce, vědí nejen herečky. Když potřebuje skoro slepý profesor doprovodit na valnou hromadu teatrologické společnosti, kdopak to vstane v sedm hodin ráno, jede přes celé město, aby se v půl deváté mohl hlásit u profesorových dveří?

Skautka málokdy myslí na sebe. Je tak naučená, nemá rodinu, a tak je přirozené stále se starat o ostatní. Nedávno jsme spolu strávili několik dní, převážně cestou v autě. Při odbočce na Liberec se jednou zasnila: vzpomínala na výlety v dětství, které podle mě připomínaly spíš výcvik mariňáků než idylickou procházku. Skautka není rozmazlená a tak, když si od maminky veze zabalenou večeři, v kastrůlku není svíčková, ale francouzské brambory.

Občas přemýšlím, že Skautka, která je velice chytrá (a taky jí to dobře píše) musí být strašně osamělá a jestlipak někdy také někdo naslouchá jí.

Komentáře

(já – MailWWW) Vloženo 03.05.2007, 00:07:10
jaj, trefovat se do vlastních řad :)

(já – MailWWW) Vloženo 03.05.2007, 21:12:51
neříkám, že to je špatně

(lysil – MailWWW) Vloženo 14.05.2007, 17:13:10
Chudák Skautka, to je jak z Austenové (ale tam by to mělo dobrý konec a majetného, milujícího ženicha na poslední straně), nebo jako z Balzaca (to by bylo ale opravdu moc smutné).

(Fanda – MailWWW) Vloženo 17.05.2007, 16:59:57
Je to velmi smutné. A ženich nebude, nebot je to realita, nikoli román..I když ženich v případě Balzaca by by jen zhoršením stavu, takže ještě že tak.

Napište komentář