Artuš s povidly

Buchty a loutky nedávno oslavily patnáct let (samoty). Soubor je skutečně příjemným solitérem na zdejší scéně.
Loutkáři z Buchet rádi mýty- ať již historické nebo současné. Proslavily se Gilgamešem, moderní mýty pak zastupuje Meresjev nebo Rocky, podle mě jedna z nejlepších inscenací souboru vůbec. Posledním buchťáckým počinem je Artuš čili Artuš (uváděný ve Studiu Švandova divadla), ale klidně by se kus mohl jmenovat Artuš podle Malloryho, neboť předlohou je právě Malloryho důkladná kolekce legend kruhového stolu nazvaná Artušova smrt.
Nejrozkošnější byl začátek, patrně vycházející z momentální situace, i když je dobře možné, že se obdobně variuje, jen když to možnosti (divácká nedochvilnost?) trochu dovolí. Před publikum předstoupil „vedoucí duch“ Marek Bečka a překládal maximálně zjednodušený děje Artuše do kostrbaté angličtiny pro dvojici zmatených Asiatů a navrch vysvětloval, na koho čekáme a kvůli komu začneme ze zpožděním. Když pak zpoždění Krupičkovi a Novákovi zaujali konečně svá místa, publikum aplaudovalo. Bylo to domácky milé, podobně jako když Bečka před inscenací Pomsta obsluhoval hosty a s prstovými maňásky naléval čaj z miniaturní konvičky.
Artuše Buchty upekly ve svém tradičním pekáči. Střídá se vážnost, až mystika mýtu s hravostí, záměrnou neohrabaností, antiiluzivností a humorem někdy až ďábelsky lynchovským. Merlin zamrzne v igelitovém pytlíku, hrdinky po milostném aktu dostávají okamžitě chuť na okurky se šlehačkou. Pro Buchty a Loutky je pak naprosto typická opakovaná scéna ze záhubným stolcem, na který nepoučitelně usedají další a další nepozorní nešťastníci, až výjev vtipně graduje s neposednou mouchou.
Buchty a loutky inzerují svou poetiku již svým jménem, čili českou variantou na slavné Bread and Puppets. Jenže zatímco Bread and Puppets zní tak elementárně, zemitě, Buchty poukazují na českého Honzu za pecí. Mezi rytíře kulatého stolu se tak klidně může vetřít pravý český vodník či čert a Excalibur hodlá vytáhnout z kamene bezruká loutka. Artuš je loutková „celosouborovka“ a tak se na kruhové (!) točničce hraje takřka vším, co je ve fundusu.
Celé představení je roztomilé a kdo má rád osvědčené makové, tvarohové, jablečné nebo povidlové, zklamán nebude. Poctivá buchťácká forma ještě nestačila nasáknout starou vyčpělinou, která činí poživatiny z ní vzešlé nejedlými. Pokud ovšem očekáváte, že se v troubě tentokrát ocitlo něco jiného, pak je lepší jinam.

Napište komentář