Mezi rovy

aneb pokračování sbírky „hřbitovní kvítí“

Na hřbitově je podobně přívětivo jako včera, když se procházíme mezi jednotlivými čísly popisnými nekropole Olšany. Hodnej chlapeček by mi rád ukázal hrob indického dítěte. Nemáme však štěstí.

„Nemohl jsem tomu uvěřit – jednoletý dítě, které tady umřelo indickému velvyslanci. Jenže už jsem ten podivný náhrobek nikdy znova nenašel, tak si dneska říkám, jestli jsem si ho nevymyslel. Přelud, nebo znamení nebo kdo ví co. “

Jestli náhrobek maličkého Inda byl ukazatelem osudu, co má pak znamenat tohle? Na kameni stojí černé na bílém, respektive zlaté na černém, obligátní „slogan“ odpočívej v pokoji a..moje jméno. Jen data nesouhlasí. Vím, že mé jméno je celkem obyčejné a má dost nositelů mezi živými..i mrtvými. Ale podivně šimrá v žaludku zírat na to definitivum, srdečný pozdrav z říše mrtvých – ačkoliv vím, místo tam máme předplacené všichni. Dost dobře to chápe jeden sprejer, který na pražské zdi maluje obří nápis „zemřeš“. Lapidární, trefné sdělení. Vědomí vlastní konečnosti nás prý odlišuje od zvířat. Teď se s tím ještě vyrovnat.

Komentáře

To se má hned vyfotit (M – MailWWW) Vloženo 31.07.2007, 16:04:42
a zveřejnit a je to pak prý záruka dlouhého života.
Jako když se omylem natiskne parte se špatným jménem – dotyčný má pak prý zajištěn dlouhý život, protože „smrtka je oklamaná“.

(lysil – MailWWW) Vloženo 01.08.2007, 15:08:53
Jo, tak tenhle nápis jsem na Olšanech taky viděla, docela jsem se tenkrát lekla, dokonce jsem ti to ani tenkrát neřekla, aby ses nevyděsila… Vida, a už se to propíchlo…

Napište komentář