Z natáčení Toastie podruhé

Mezinárodní tým reportérů na natáčení amerického velkofilmu ze všeho nejvíc připomíná hlouček rozjařených dětí na školním výletě. Na to, aby se nestali příliš nezbednými, dohlíží hned několik „publicistů“, ale klidně bychom jim mohli říkat vychovatelé. Vodí děti k atrakcím, nechají je tláskat cukrovou vatou, ale jízdu na kolotoči nedovolí. Všechno má své hranice a jak pravila výstižně Japonka, they pay, we obey.  Což je nespravedlivé,  protože já jako „local“ přicházím o potěšení večeřet v nejvybranějších restauracích  na účet studia.
Když vyrazíme za štábem B mimo Prahu, je dojem výletu ještě zřetelnější. Nadšené výkřiky nabývají na intenzitě, když se dětem povolí osahat zbraně, pravé kostýmy (neříkejte, opravdu je to tak těžké? A v tom musí být vedro!). Severočeská louka, na níž své síly ve finále střetne dobro a zlo, je wonderful, amazing, beautiful place, nebo, jak prohlásí Brit, almost as nice as Shropshire.
Ale možná jsou děti chytřejší, než si naši laskaví bachaři myslí. Když nás zase chlácholí cateringem, zatímco nekonečné hodiny trávíme čekáním, ukáže se, kolik z nadšení bylo pustě markýrováno. „Takovou obyčejnou louku mají moji rodiče za domem. Klidně to mohli na točit tam, vyšlo by to levněji. Máma by jim vařila kafe a táta vyprávěl vtipy.  A myslím, že by vůbec nevadilo, že neumí slovo anglicky.“