Nůž v hrdle
Asi před půlhodinou spolknul kudlu, ale nevypadal, že by ho v žaludku tlačila. Přímo pod cedulkou Défense du fumer si s chutí zapálil cigaretu a celý jeho tým se labužnicky oddal stejné vášni. Inu, Francouzi.
V mikině a kapuci Johann Le Guillerm vypadal daleko méňe jako šaman než v rudém, trochu směšném a trochu “barbarském” plášti, s hlavou napůl vyholenou, ale vzadu s copánky do pasu, polonahým tělem lesklým od potu.Přesto to šaman a mystik je. A navíc ovládá “hadí jazyk”. jaký by mu Harry Potter mohl jen závidět. Pod jeho dotykem ožívají papírové vlaštovky, plechové kádě se dávají do divošského tance, jeho pohled rozvírá koberec a úder botek, které připomíjí hladké články těla gigantického hmyzu, vyvolávají duchy země. Není to líbivé představení a kdo očekává pohádkové zázraky, dechberoucí triky možná bude zklamán. Možná mu bude Guillermovo představení až nepříjemné. Je to všechno, jen ne nostalgický starý cirkus, tržiště senzací, pojízdná marigotka senzací. Někdy se vtírá industriální kovová pachuť, jindy Guillerm mučí publikum svou umanostostí s jakou “plýtvá” hracím časem a dlouhé minuty staví věž z knih. Kdepak, tady vám nikdo nic neusnadní a nepodá na porcelánu s kytičkama. A mág sám je napůl člověk, napůl zvíře. Krotitel předmětů.
“Hlavně se ho zeptej na to, jak pozřel tu dýku”, dožaduje se Osudová, která nosí pod srdcem Hrochovo dítě. Její soukromý tip je něco jako žvýkačka nebo speciální želatina. No, ale čím potom přeříznul ten provázek? “To už nějak udělal, třeba ostrým nehtem,” opáčí Osudová rozhodně. Asi nevěří na kouzla, na tajemství. Já ovšem ano. Le Guillerm přece není pouťový kouzelník..
P.S. Cirque ici na možná nejlepším domácím divadlením festivalu, Letní Letné, hraje až do 2. září.