Ospale a líně


Studenoteplé dny připomínají podzim a nakažené kaštany předčasně shazují listy a zároveň kvetou. „Je to choroba, klíněnka,“ komentuje bláznivé stromy Dvířka. Obraz zkázy, který působí téměř romanticky.

Když v sobotu spím do dvanácti, není to tak špatné. Akorát se mi chce spát dál a já si teprve odpoledne uvědomuju, že je to Xazalem, který jsem si vzal kvůli návštěvě kočičí domácnosti.

Leguánov si s Dvířkou představujeme jako podkrovní doupě věčného alternativce a nacházíme prosvětlený byt střídmě zařízený a s pozitivní aurou. Přes střešní okno se soukáme na střechu a koukáme na Podolí a přes řeku na Radlice. V barevném zapadajícím slunci se ztrácí den, který dosluňujeme chilským bílým vínem a bulharskou rakijí.

A doma opět první, co udělám, že padnu na postel a teprve zvuky z koupelny mi navrhují symbolickou večerní hygienu. A opět upadám do spánku a opět spím asi do dvanácti a probouzím se polomrtvý

Víkend připomíná bezčasí mezi pracovními týdny. Ani hrozba práce nás nepřinutí se na ni byť jenom podívat a opět vyrážíme, ven, na bobovou dráhu – tentokrát se nám to povede. Ceny nejsou žádná láce (platíme 300 za šest jízd), ale odreagování je to příjemné.

Když se chceme jít najíst, ozývá se Lysil, že by ráda na procházku a Vikul na jedno. Scházíme se na Újezdě a procházíme podzimní Petřín a vychutnáváme poslední pseudoteplé dny. A nakonec i na to pivo dojde, i když si ho dáváme U Zavěšenýho Kafe. Po nesmrtelnosti chrousta opět dojde na postel a já už se netěším na poslední pracovní týden okořeněný montáží kuchyně, psaní do vyčerpání atd.

A zítra jdeme do divadla na hru o Florence Foster Jenkins. Malá ukázka jejího umění.


Jeden komentář: “Ospale a líně”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *