Kočičky v síti

Psaní do míst, kam doručovatelka nechodí. Přesto věřím, že dojde. (Forma vypůjčena z Divadelek..)

Milý pane profesore,

nedávno se mi zdálo, že jsem Vám byla na pohřbu. Probudila jsem se s úlekem, který hned nahradila úleva. Byl to jen sen a když jsme se viděli v divadle naposledy, tuším že na Vašem milovaném Titu Andronikovi, vypadal jste docela svěže, jakoby rakovina ustupovala.

V internetové kavárně, považte že v Damašku, jsem si o půlnoci otevřela články z domova a do očí mě udeřila zpráva, že jste prošel tím největším mysteriem, jehož skutečnou podstatu jednou zjistíme všichni..Celou noční cestu domu, ve chvílích polospánku a bdění v letadle,  jsem myslela na Vás, pane profesore.

Nebyl jste nejoblíbenějším profesorem na divadelní vědě. Mnozí se vás báli tak, že přešli i na jiný obor. Pověstná byla vaše ironie, kterou jste dokázal na zkouškách vynervované studenty počastovat. Zpětně mi došlo, že Vám jen vadily vykoktávané banality - názory jste akceptoval. Ale i ti, co vás neměli rádi a zkoušek u Vás se děsili víc než ďábel svěcené vody, uctívali vaše přednášky. Brilantní znalosti, které jste podával vtipně a lehce sarkasticky  jako repliky z wildeovských komedií. Svět alžbětinského divadla nebo počátky amerického dramatu byl ve vašem podáním skvělým intelektuálním dobrodružstvím a stálo za to hltat každé slovo. Stejnou rozkoš poskytovalo čtení vašich článků a recenzí. Přiznávám, že odborných knih se chápu s jistou rezervovaností, jakou u románu člověk nepociťuje. S výjimkou těch vašich. Psal jste neobyčejně erudovaně, přitom zábavně a vás styl byl pronikavý a jedinečný. Nevytahoval jste se nikdy na čtenáře, nehýřil cizími slovy. Vím, že jste nebyl neomylný, že jste nepochopil Semafor, neměl rád divadla malých forem, že jste kdysi prý psával i ideologicky zabarveně a později snad až příliš adoroval Petra Lébla. Vím, že jste byl velice hrdý a někdy nesmiřitelný, ale nikdy jste nebyl podlý. Bavily mě také Vaše překlady Shakespeara – ne tak hravé a básnivé jako Hilského, ale velmi přesné. Vy jste nikdy nelíčil na čtenáře ani stopou lacinosti..

Teď, když jste na druhém břehu, strašně lituji, že jsem Vás neznala dříve, že mi spousta vašich přednášek unikla. A raduji se, že jsem se nebála chodit na vše semináře psaní recenzí (což někteří po zkušenosti ze zkoušek raději ani nezkusili) - z toho, co jste nás naučil, žiju do teď. Od nikoho jiného také nepotěšila pochvala jako od Vás – když jste mi nabídnul napsat článek pro odborný časopis s tím, že mám cit pro postihnutí herectví, pýchou jsem div nepukla. Stále slyším Váš mírně pobavený, distingovaný hlas, když jste trefil slovo, přirovnání, výraz, který jsme my studenti notnou chvíli marně hledali. Pro mě jste byl hvězda, kritická superstar. Pořád v duchu vidím vaše perfektní, snad až trochu dandyovské obleky – jak jen tedy mohou být u postaršího gentlemana.

Pane profesore, 3. října do Strašnického krematoria přijdu. Ale byla bych radši, kdybych se z toho všeho mohla ještě probudit.

Publikoval fanda dne Tuesday, September 25th, 2007 v 10.01 pm hodin jako Uncategorized. Reakce na tento příspěvek můžete sledovat prostřednictvím RSS 2.0 kanálu. Také můžete zanechat komentář, nebo odkázat z vlastní stránky.