Kočičky v síti

Co má společného slepý telefonista, profesor historie, litevský filmař, gambler, mladý komunista a maoista-překladatel?

Nápad inscenovat na divadle Marxův Kapitál není nový (i když to vím spíše z doslechu), i české pokusy byly. Dokonce pan ex-ministr, kterého jsme na představení potkali a slyšeli ho vyprávět, že Engels vzal na sebe Marxovo nemanželské dítě se služkou, aby paní Marxová nepojala podezření, napsal Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl. Je zvláštní, že nikoho (pokud vím), zatím nenapadlo inscenovat Keynese (udělal by panu nejchytřejšímu profesorovi velkou, ale opravdu velkou radost) nebo jiného teoretika ekonomie, přitom Marx stále láká, i když jeho teorie jsou dnes již překonané.

Je to v zásadě prosté. Vezmete lidi, kteří mají nějaký vztah ke kapitálu, a necháte je vyprávět své příběhy, doplníte to profesorem historie, který v některých okamžicích zaskočí za Marxovu bustu a necháte dvě hodiny probublávat. Litevského filmaře matka téměř vyměnila při deportaci z Německa v Polsku za kus žvance. Telefonista utrácí ve vědomostních soutěžích a dělník prohrál veškerý svůj majetek v automatech. Téměř každý má svůj osud nějak spojený s kapitálem.

Myšlenka vzít neherce, secvičit je a nechat vyprávět vlastní osudy sice není původní, ale v tomto případě dobře funguje. Podle stylu hraní není poznat, že nejde o profesionály. Ale to na začátku netušíte, teprve po chvíli vám dojde, s kým máte tu čest.
Ale je vidět, že to samo o sobě nestačí. Ilustrační vztahy mezi lidmi a citacemi z knihy jsou sice patrné, ale nejsou natolik silné, aby diváka vtáhly do děje. Představení nemá dynamiku, pouze nějak plyne jako nekoncentrovaná nuda. A když to vypadá na konec, přijde osmý do party, známý německý investiční podvodník a je na dalších 20 minut vystaráno. Navíc je (zřejmě) narušena důvěra, protože to vypadá, že toho tentokrát hraje herec.

Neříkám, že to bylo špatné představení. V Česku může sloužit jako ukázka, jak přirozeně se dá pracovat s neherci. Nebo jak vytvořit (lehce) nadprůměrné představení. Ovšem od importovaného představení očekávám o něco víc. Kdyby alespoň jedna polovina byla silná, odpustil bych tvůrcům i drobné prohřešky.

Publikoval zwire dne Sunday, November 11th, 2007 v 11.55 pm hodin jako kulturní ozdravovna. Reakce na tento příspěvek můžete sledovat prostřednictvím RSS 2.0 kanálu. Také můžete zanechat komentář, nebo odkázat z vlastní stránky.