Marketing jako diskriminace?
Proč většina veřejných projektů trpí neschopností? Proč místo zaměření se na skutečné problémy tvůrci zbytečně shazují potřebné projekty detaily?
Konkrétně chci psát o projektu diskriminace.eu, ale příkladů by se našlo víc. Průběh je z pravidla stejný. Najednou se objeví několik plakátů, občas následovaných tištěnou reklamou. Odkaz na web a za další dva měsíce už nikdo netuší, že nějaká kampaň byla. Místo soustavnosti nárazové propálení peněz.
U projektu diskriminace.eu se za poslední měsíc objevilo hned několik komixových stripů v časopisech, ale i na plakátech. Některé jdou jasně k věci – diskriminace na základě národnosti nebo sexuální orientace je levárna, o tom samozřejmě nikdo nepochybuje. Ale jiné stripy tak dobré nejsou.
Na webu se ale například uvádí, že diskriminace je stanovení bezplatného vstupu na zábavu pro dívky nebo sníženého vstupného do tanečních pro chlapce. Kromě toho, že na diskotéku bych asi nešel, protože mi takový druh zábavy přijde zbytečný, tak nedokážu pochopit, proč by měl být marketingový nástroj diskriminační. Majitel nestanovuje, že v klubu nechce chlapce. On je tam naopak chce dostat a jako vějičku používá děvčata, která mají vstup zdarma.
Podobné je to se vstupným do tanečních. Protože o taneční mají výrazně vyšší zájem dívky než chlapci, snaží se firmy chlapce nějak zvýhodnit a do tanečních je přitáhnout. Zkrátka cena je jasně daná nabídkou a poptávkou. Pokud by se cena snížila na průměr, bylo by najednou výrazně více dívek než chlapců, takže těžko by si všichni zatančili.
Čistě logicky by se dalo říct, že dívky mají vyšší náklady (několikery šaty, boty), takže z hlediska rovnoprávnosti by měly mít vstupné naopak nižší. Podobně v klubu většinou toho chlapci víc vypijí, tak proč by měli mít vyšší vstupné?
Problém diskriminace se neodstraní tím, že firmy přinutíme, aby na výběrové řízení povinně zvali všechny uchazeče. Ani tím, že jim zabráníme psát do inzerátu, že chtějí mladého kandidáta, muže nebo cvičenou opici. Problém je v myšlení lidí, kteří uvažují stereotypně. A to takovou kampaní neodstraníme.
November 21st, 2007 at 10.22 am
S tím stereotypním myšlením máš pravdu. Zažila jsem v jedné firmě, jak mladý dynamický šéf (a spolumajitel) rovnou prohlásil, že nevezme nikoho staršího, neb apriori předpokládal, že starý = neschopný. Což je komické, protože si tím předem zúžil okruh kandidátů, nakonec přijal chlapce těsně po maturitě, který se ukázal jako opravdu neschopný, neb nic neuměl a jeho schopnost a ochota se učit nebyla zrovna velká (zřejmě byl zvyklý ze školy, že si povinnosti se chodí jen odsedět), takže ho museli propustit ve zkušební lhůtě…
January 8th, 2008 at 5.12 pm
nulová diskriminace je nesmysl. když se mi sejdou dva kandidáti na práci, oba zhruba stejně kvalifikovaní, s obdobnými předpoklady, tak si prostě vyberu toho, který víc odpovídá mým myšlenkovým stereotypům. předsudkům, chcete-li. a nikdo mi nevysvětlí, že bych měl udělat opak. proč?
když vezmu příklad, který popisuje lysil (jasně, trochu to je přetažené do extrému, ale od toho je to příklad) – co když daný manažer věděl, že neumí odpovídajícím způsobem komunikovat s lidmi, od kterých ho dělí větší věkový odstup? pak je podle mne jeho systémové rozhodnutí správné. a to že nakonec vybral nevhodného kandidáta na tom nic nemění …
myslím, že celková myšlenka systémového odstraňování diskriminace je zejména v zaměstnání a ve volném čase zcestná a zákonitě se jen promění v nesmyslnou buzeraci státu bez pozitivního efektu. jediné co má smysl je uvědomovat si své vlastní předsudky, snažit se s nimi počítat a především přistupovat ke všem situacím s otevřeným přístupem. nic víc, nic míň.
jiná je otázka diskriminace při výkonu státní služby – tam by to naopak mělo být absolutně striktní. stát má všem svým občanům sloužit stejně. (ale tedy i bez takzvané diskriminace pozitivní …)