Čo sa stalo nové
Týden nicnedělání nemilosrdně skončil, ale tečka byla sladká. Při čtení o ruské šlechtě 18. a 19. století, která se soustavně přežírala a jejich snídaně pomalu přecházely v další chody a jídelní galeje končily až v noci, jsme do sebe postupně ládovali tapas, khaki kurmu, grilovanou zeleninu, pravé vanilkové košíčky, dalšími drobné laskominy, víno, vodku, mojito a kýble mátového čaje z čerstvé máty. Silvestrovská noc ani kupodivu nebyla tak divoká a těžká, jak mohla být.
V týdnu nicnedělání jsem stihl dočíst posledního Harry Pottera, který je bohužel jeden z nejslabších dílů celé série. Víceméně splnil očekávání, neotevřel žádná zadní vrátka, ale na druhou stranu ničím nepřekvapil a působil strašně přímočaře. Dokonce většina oblíbených vtípků Rowllingové se někam vytratila a neobjevují se dokonce ani na místech, kde to přímo vybízí.
“Děda není normální, už mi dal počítač na opravení, aby mohl překládat,” stěžoval si napůl bratr. Ale já se dědovi ani nedivil. “V nemocnicí jsem bolestí nemohl spát. Akorát jsem se každou chvíli díval na hodinky, kolik času už uplynulo. Dvacet minut, no tak to mám do rána ještě pár hodin, říkal jsem si,” povídal dědeček. Když teď vidím, že i v 84. letech má chuť znovu překládat, zřejmě s námi ještě nějakou dobu pobude. “Teď už vypadá dobře, ale když přišel z nemocnice, byl to takový seschlý stařeček,” řekli mi postupně babička a táta.
Postupně jsme tak navštívili všechny prarodiče, tedy všechny čtyři mé prarodiče a micčinu babičku. Je zajímavé poslouchat střípky osudů, jak se žilo dříve a někdy bych se rád dozvěděl víc. Ale nevím, jestli jim nebude vadit, kdybych si chtěl třeba jejich povídání nahrát.
Micčinýma očima se mi povedlo konfrontovat Praděd mého dětství, místo, kde jsem se učil lyžovat, se současnou podobou, která tak přívětivá rozhodně není. Zastaralé středisko, krátké dráhy a navíc nepropojené. Ale co dělat, když je to chráněná oblast a Figura má víceméně monopol na provozování. Lze čekat něco jiného?
Loni jsem si žádný závazek nedával, protože to nepovažuju za nic rozumného. Ale letos jsem tradici porušil a přece jenom jsem si jeden dal.