Zápisky z mrtvého notýsku I


Pan profesor Lukeš, který už dneska v nebeským klidu pečlivě pročítá vytouženého Kydova Hamleta, nás vždycky učil, že na představeních se mají psát poznámky. Něco na tom je, paměť je chatrnější než by bylo milo. Na druhou stranu zas od Hrocha vím, že propiska a bloček v ruce vzbouzí v hercích buď frustrace, nebo agresivitu. A to si ti troubové v hledišti namlouvaj, že na ně není vidět. Každopádně jsem to nějakou dobu nedělala a tak se pokusím posbírat nějaké útržky aspoň sem.

O Hrdinovi západu, se už na tomhle blogu psalo. Tak jen dodám, že je to celé herecky moc pěkné – od playboye Jaroslava Plesla, který se z přikrčené vyzábliny  nadechne až k oslavovanému idolu (ovšem aby se zas dětsky a bázlivě tahal za trenky, jen co se na scéně objeví domnělý nebožtík) přes Michala Pavlatu s efektní ránou pod kloboukem po snůšku irských týpků Marka Taclíka a  Otmara Brancuzského.  Člověk by věřil, že určitě mají i kostýmy nasáklé pachem z whiskey a hnoje.  Přestože druhá půlka ztrácí trochu grády, „rýčový“ pozdrav je jedním z vynikajících režijních nápadů Ondřeje Sokola.

Claudius a Gertruda (což v Divadelních novinách omylem přejmenovali na Klaudius a Kleopatra, inu i mistr tesař..) v Divadle v Celetné. Moc pěkně  „marketingově a mediálně“ vymyšlené – v jednom divadle sehrát třikrát různě Hamleta. Hamleta klasického (nebo více méně, neboť jde o konglomerát známé verze  s tzv. malým Hamletem, koho to zajímá, nechť si přečtě Lukeše nebo vygoogluje..), potom Stoppardovu intelektuální hříčku Rosenkratz and Guildenstern jsou mrtvi a nakonec hru Jakuba Špalka  a Jiřího Stránského Claudius a Gertruda, což je takový prequel či pilot k Hamletovi. Nápad zcizený u Updikea, ale kdo by se zlobil – je to zábavné a vyvolává to mrazení, protože ony postavy tak směšně a naivně i krutě rozehrávají situace, jejichž vyústění přece všichni známe. Popravdě, kdo nemá rád tenhle pocit,  že ví víc než aktéři, koho nebere za srdce vidět, jak se domnělé štěstí může rychle zvrátit v tragédii? Problémem je ovšem inscenace, bůhví proč vypravená ve pseudostředověké veteši alá Noc na Karlštejně. Milena Steinmasslová jako Gertruda má dlouhou copatou blond paruku a zlatou čelenku…a o zvětšených fotografiích struktury kamenů, které suplují hradní zeď už vůbec nevím, co si myslet.  Režie je jinak dosti realistická, z herců prýští emoce jak při tepenném krvácení. Někteří jsou v tom velmi působiví – Jan Potměšil aka Claudius skopnutý Hamletem seniorem z vozíku, to má svou sílu. Zkrátka – pro mě je tahle inscenační poetika lehce vyčpělá, ale dělá se tu zase poctivě, ne že ne.

Chatrnější nápad, ale o to lepší inscenace jsou Plačky Skutru  v Arše. Skutři si vzali jako materiál folklórní tradici – je ještě živá pro současnou mládež, která nedostala příležitost zhnusit si jí komunistickou propagandou? Zazní tu lidové písničky, ale jinak jsou to typičtí Skutři. Žádné podávání po lopatě, ale působivé a jemné metafory tělem, světlem i obrazem, z nichž si sám divák musí upříst vlastní význam. To zní jako příšerné klišé a recenzentské vymlouvání, ale kdo neuvidí, neuvěří. Nicméně málokde jako u Skutrů člověk prožívá až dětské okouzlení, jak nádhernou metaforu vykouzlí obyčejná stíhnohra, jak působivý je snubní prsten namalovaný fixou a ostentativně pak smazaný..   Dokonce mě inscenace přiměla i k teatrologickému blábolení. Při sledování jsem si totiž uvědomila, že se dívám na invenčně pojatý pohled na folklór v někdejším divadle E.F. Buriana. Ano, toho Buriana, který redefinoval pohled na lidové umění svou Lidovou suitou a dalšími kusy…I tady se dodržuje základní cyklus lidových námětů – voják, svatba, dítě,  smrt..Ovšem pohledem 21. století. Pan profesor Srba by mě hnal, srovnávat Skutry s Burianem, ale ta příbuznost je spíš jen ideová, pochopitelně. Každopádně pro mě silný zážitek..


5 komentářů: “Zápisky z mrtvého notýsku I”

  1. IMHO spíš tím lihovým roztokem naftalínu nebo čím, co tam hrál oheň v ohřívadle :-) Okřikování muzikantů mi vbrzku přišlo jako jeden z horších režijních nápadů.

    Mistr tesař? Cha! Spíš kovářova kobyla…

    Kdyby jen u Updika: prequely nebo paralelky k Hamletovi (zajímavé, že do pokračování se snad nikdo nepustil) už tvoří samostatný žánr; sám si vybavuji z antikvariátu takovou knížečku, jen ne její jméno… Tak na tom ještě nejsem tak zle: Pierre Courtade, Elsinor, Československý spisovatel 1961. Nebo že by mi paměť nesloužila? „Román francouzského spisovatele komunisty, jenž se pokusil uplatnit a nově rozvést ústřední problém Shakespearova Hamleta v soudobém prostředí. Děj se odehrává v malé konstituční monarchii Elsinoru, která, majíc všechny typické znaky měšéťáckého státu, stane se obětí agrese sousední imperialistické velmoci..“ Ale fakt jsem měl dojem, že syžetově to taky bylo o dění před Hamletovým návratem; nebo si to pletu s něčím ještě jiným? (Co může být Fux, Vladimír, 1928-; Hamlet IV. aneb Cirkus Elsinor : Aktuální cajtštyk o neaktualitách; Zprac. podle sebraných spisů W. Shakespeara, J. Laforgua a E.F. Buriana; Hudba: Ladislav Štancl; Dilia 1963, 13 s. notových příl.?)

    „Pocit, že ví[me] víc než aktéři“, jsem někde viděl jako definici dramatické ironie – nebo něčeho takového.

  2. mČ:
    o okřikování kapely se psalo jinde, do zadních řad smrad z ohýnku neproniknul..já bych se bez živé kapely obešla, měla funkci spíš ornamentální než úplně ústrojnou..

    ad divadelky – spíš nepozornost při redigování, tuším, že to plácnul Lanta v anketě a nikdo mu to neopravil – pokud to nebyl nějaký performing vtip..

    ad hamlet – snad jen na fausta existuje víc variací..vždyť Hamleta dělal i Semafor:-). Fuxe ni Courtada neznám, to se tedy budu muset podívat..

    dramatická ironie – ANO! cituji Pavise: Dramatická ironie je často spojena s dramatickou situací. Divák jí pociťuje tehdy, když vnímá ty prvky zápletky, které zůstávají skryty postavě a znemožňují jí jednat se znalostí věci. DI je pro diváka vždy více či méně postižitelná, protože všechna zdánlivě samostatná a svobodná já dramatických postav jsou ve skutečnosti podřízeny centrálnímu já samotného autora. V tomto smyslu je DI dram.situací par excellence, protože divák díky ní získává nadhled vůči tomu, co se děje na jevišti.

  3. mČ (malý čtenář, či co???) Ad Hrdina západu
    My prosím lihový roztok naftalínu necítili, a to jsme seděli asi ve 3. řadě… Nebo to má jako znamenat, že je inscenace zatuchlá jako staré kabáty? Pokud se to pisateli zdá moc staromódní, doporučuji pro srovnání Mrzáka inishaamského v Kašparu (pokud to tedy ještě hrajou), to je panečku teprv realismus, až se irským děvčinkám od sukní práší…

  4. lysil: Přesně tak. My tuším ve druhé, a přímo proti ohřívadlu. Ne; nevím, co přesně to je, ale smrdělo to fakt výrazně. Inishmaanského, hrají.

    Fanda: O kapele plný souhlas; kdyby aspoň nehráli pořád totéž, a nějakou skočnou k děkovačce… Právě že v DN se žádné redigování vůbec neprovozuje. Možná se o nějaké té české variaci na Hamleta psalo v doslovu k tomu Courtadovi…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *