Ouvertura k vopruzu roku je tady

Herecká asociace dneska vyhlásila nominace na ceny Thálie. Stoly se opět prohýbaly, teplá šunka snad i zbyla, dokonce i na toho pána, který měl pleš, umaštěný culíček vzadu a na nose současně dvoje předpotopní brejle jogurťáky. Jeho podoba mi tak nějak pěkně symbolicky splynula s celou akcí.

Neznám snad obstarožnější a mrtvolnější vidění divadla, než které pěstují takzvané odborné komise, nominující umělce. Ostatně v těch komisích až na dvě, tři čestné výjimky, sedí samí nepublikující důchodci, disponující dostatečným množstvím času zajíždět do oblastních divadel. Tak asi není divu, že až – opět na pár výjimek – se není jejich tipům co divit. Stejně tak dobře se dá vytušit, že Thálie jsou také jistým výslužným a letos dokonce i všimným! Jinak si nedovedu vysvětlit, jak se v nominacích na Hrdinu západu z Činoheráku mohl ocitnout Vladimír Kratina a nikoli Jaroslav Plesl (s ním se komise neobtěžovala ani do tzv. nominací širších.) Dobrá, divadlo není, jak říkají často bonmotéři, skokem o tyči. Ba snad ani krasobruslením, takže názory mohou být různé. Ovšem i jiné tháliové nominace vzbuzují nejmíň podiv.

Jistého staromilského duchu jsou si ale asi i lidé od Thálií vědomi, takže například letos se rozhodli zaznamenat, že existuje i moderní pohybové divadlo, nejen balet (celá kategorie se jmenuje balet, pantomima a jiný hudebnědramatický žánr, ale v podstatě jen pro forma) . Zachytili ovšem zřejmě existenci pouze jediného souboru, sice DOT 405 a hned jim lupli dvě nominace. Nic proti DOT 405, ale působí to lehce kuriózně. Anebo že by šli podle klíče, že ostatním už nadělí třeba Sazka s její soutěží?

Každopádně, tak či tak, Thálie má své zábavně – perverzní stránky. A to jakési nepodepsaná zdůvodnění, proč byl ten či onen na medajli navržen. Takový balast by nevymyslel snad ani recenzent oblastního deníku Palcát, kterému v elektronickém archivu selhala tlačítka ctrl c + ctrl v.

„Patří k nejpozoruhodnějším osobnostem současného tance, v každém projektu, kterého se účastní, je absolutní spičkou. “

„Jeho fyzické předpoklady dávají vyniknout tělesnému výrazu. Zaujme technickou vytříbeností a smyslem pro vyjádření pocitů a prožitků.“

„Překvapuje hlubokým prožitkem, proměnlivostí a sytostí hereckého výrazu. Svému partu tak dává silné charisma umocňující jeho jediněčnou interpretaci.“

Někde už je to ale není jen vítězství fráze, ale čirá patafyzika: “ Svou postavu obdařila pečlivým hereckým výkonem a pěveckou suverenitou, její scény patří k ozdobám úspěšné inscenace… V souladu s hudební koncepcí akcentoval Dona Giovanniho „šumivé šampaňské“ v životě šarmantního svůdce a sympatického rošťáka, kterého vytvořil s pěveckou jistotou krásně vedené kantilény.“

No brečeli jsme jako želvy, pravil na závěr výstižně jeden z porotců. Na to už opravdu není co dodat – snad jen – tohle příště, taky prosím tisknout!