Proxima estació: Fira
Přistáváme. Pod námi jsou upravené plochy jezírek, zeleně a písku a také říčky. Vypadá to jako na celkem upraveném golfovém hřišti. I ten green se objevuje a v dálce možná přistávací dráha. Tohle, že je letiště?
Barcelona.
Fousatý vtip říká, že pokud by zrovna toto letadlo spadlo, polovina českého telekomunikačního byznysu to může zabalit. A je to víceméně pravda. Kromě pár cizinců tvoří většinu pasažérů právě lidé o telko.
Dáváme si pozdní oběd na jedné z hlavních tříd a pod okny nám prochází prapodivný průchod. Ale kromě toho nám nejprve naznačují, že máme pět minut na objednávku, přičemž potom se zavírá kuchyně a za hodinu jsou tu další náznaky, že zavírají úplně. Za pět minut už nenaznačují, vyhazují nás. Ale měli výbornou rybu a víno.
Na ulici La Rambla je pouliční performance. Postupně potkáváme téměř 20 různě nalíčených lidí přetvořených do podoby soch. Kmotřičky víly, indián, pistolník, upír nebo skřet. Někteří se i rádi nechají vyfotit, ale když nezaplatíte, ukáží vám vztyčený prostředníček.
Průvod potkáváme znovu, když se jdeme projít městem. U katedrály nejprve slyšíme bubeníky a pak vidíme dětičky oblečené jak do chemické laboratoře. Barevný hábit s růžky na hlavě, přes oči ochranné sklo a v jedné ruce tyč na jejímž konci je rachejtle. Když dojde skupina dětiček na předem dané místo, jeden z dospělých jim postupně zapálí rachejtli, která rotuje kolem tyče a prská na všechny strany jiskřičky. Už je nám jasné, proč mají dětičky štíty. Ale na jakých místech se rachejtle zapalují, proč u toho odrostlejší děti bubnují nebo co to má všechno znamenat se nedozvíme.
Je už dost pozdě, ale ještě se vydáme k Sagrada Família, slavné Gaudího katedrále. Překvapí mě hned dvakrát. Jednak vstupní část je z velmi světlého kamene, takže vypadá jako nová, jednak je svým způsobem poměrně malá. Například proti monumentální katedrále v Liverpoolu je Sagrada vyloženě drobek. Ale nevadí, není sice nijak obrovská, ale zato je velice zdobná a neuvěřitelně členitá.
Otevřeno je sice do šesti, ale zrovna začíná bohoslužba, tak aspoň nakoukneme. Uvnitř to spíše než chrám připomíná jeskyni, kterou nějaký primitivní člověk přetvořil na kostel. Navíc z celé monumentálnosti moc nemáme, protože kvůli neustálým opravám je současně přístupný prostor velký asi jako kaplička.
V úterý snad bude čas na prohlídku za světla. Uvidíme.