Zdeněk Babka 1925-2008
Čekal jsem, že za mnou přijdeš v noci. Přijdeš se rozloučit a říct, že to tady bylo fajn, ale konec už tak moc dobrý nebyl a že mi přeješ všechno nejlepší (většinou jsi mi to říkal). Ale to bývá jenom ve filmech.
Jsem docela rád, že jsem ti byl schopen říct, že tě mám rád a nemusím teď přemýšlet, proč jsem ti to nikdy neřekl. Vážil jsem si tě přesto, že jsi tenkrát souhlasil s tou ptákovinou o emeritních senátorech, pamatuješ? Musíš uznat, že to byla pitomost. Ale stejně jsi člověk, který pro mě byl příkladem vysokého morálního kreditu, který nemá zapotřebí žádné podrazy. Byl jsi pro mě důkazem, že poctivost a pracovitost se přece jenom vyplácí. A že podrazy jsou potrestány nejen v pohádkách, ale většinou i v normálním životě.
Také jsem si dokázal jsem si všimnout, že jsi přes všechno často lehce naivní a podléháš lákavým a milým představám. I když možná to byla jenom zbožná přání, ke kterým ses upnul. Tvůj syn byl jedním z takových příkladů, ale stejně to nakonec dopadlo dobře, až nás to překvapilo.
Ale nejen já jsem tě obdivoval. Tvoje schopnost naučit se cizí jazyky a pochopit je do té míry, že jsi byl schopen překládat z angličtiny do němčiny bez mezipřekladu je pro mě něco nepochopitelného. Také tvůj entuziasmus, se kterým jsi dělal průvodce na cestách, večer si proběhl město, abys mohl druhý den provázet, byl často až neskutečný.
Ale jak píšu, byl jsi člověk z masa a kostí, žádná idealizovaná postava.
Proto jsem tě měl moc rád a budeš mi chybět. Už se tě nikdy nestihnu zeptat na tu spoustu zážitků z tvého mládí, jak jsem plánoval. Poslední rok k tomu nebyla příležitost a ty bys byl dnes rád, že už je konec.