Jsme tady všichni, až na průvodce. „Hroch zásadně chodí včas. Nebo vůbec,“ glosuje jeho žena. Čirá pravda, kdybychom nebyli v sedm ráno na nádraží Kraków Glówny a tušili, kde bydlíme. Nakonec Hrochova žena navrhuje přesun na Rynek Glówny, tak se sebereme. Já, dvířka, Hrochova žena se sedmiletým Krištofem a měsíční holčičkou a dva pánové z prestižního týdeníku.

„Hroch spí taky na té divadelní škole?,“ ptá se dvířka Hrochovy ženy a dostane se jí další pravdivé odpovědi. „Asi jak je potřeba,“ říká. Ani skutečnost, že je tady téměř sama s měsíční dcerou a sedmiletým chlapcem ji viditelně nevyvede z konceptu. Kupodivu se brzy ozve Hroch, který zkoušel až do tří a v šest nebyl schopen vstát. Na náměstí nás nabere a odvede mě s dvířkou a pány z týdeníku do divadelní školy, kde máme připravené dva slušné pokoje za pěkné peníze.

Krakov se moc nemění, ale pomalý přísun peněz je vidět. Město se opravuje, i když ne vždy jsou opravy ku prospěchu. Například v Kazimierzy domu se starými cedulemi neprospěly (původní fotka).

Obědváme (jak typicky, v mexické restauraci), couráme se po městě a Krištofovi ukazujeme draka. Líné odpoledne, ve kterém končíme v restauraci na lodi.

„Mami, já jsem házel po labutích,“ chlubí se Krištof. „Trefil jsem ji mezi křídla.“
Pochechtáváme se, protože tím si každé dítě prošlo, ale je nám jasné, že musí následovat výchovná lekce. „Jak velký byl ten kámen?“ Chlapec ukazuje velikost odpovídající dvoukoruně. „Tak příště házej menší, asi takhle,“ ukazuje mu matka velikost bývalého desetníku.

„Když jsem byl u kamaráda, tak jeho děti tam mordovali mravence,“ povídá Hroch. „Tak on k nim přišel a říká: Víte, že člověk může zabíjet zvířata jenom, když je chce sníst?“
„A snědli je?“
„No jasně. Všechny.“

Rozebíráme večerní představení a Hroch začíná být nervózní, tak jdeme zpátky do centra, my se ještě jdeme trochu poflakovat, Hroch spěchá na představení.

Večer dorazíme do divadla a sháníme Hrocha. Ten už si dal na kuráž a vypadá to, že my a naše lístky je asi ten nejmenší problém, který ho trápí. Proplétáme se hereckým bufetem a zákulisím, mezi polooblečenými herci. Ale potom se pro nás najdou místa v hledišti, Hroch si vezme dcerku a celé představení stráví mimo sál, což je pro režiséra při premiéře trochu handicap.

Antisemitská hra kupodivu nevzbudila v Polsku kontroverze. Lidé se smějí i židovským vtipům a pokřtění chudáka Žida berou sportovně. Celkově dobře udělané představení s vysokou stylizací. Pro nás může být zvláštní, že kostýmy jsou víceméně dobové.

Po představení Hroch ještě chvíli poletuje mezi ženou s dcerkou a oslavujícími hosty, ale posléze se mu podaří zakotvit pouze na večírku, kde se logicky podává hlavně vodka. Vodka, chleba se sádlem, vepřové koleno a fazolová polévka. A vodka, moře vodky. Polákům je hned nějak líp rozumět.

Další den v Krakově už je jen takový líný. Poflakujeme se po městě, obcházíme kostely a zajdeme i do Kolegia Maius – nejstarší části zdejší university. K obědu si dáme barszcz, bigoś a pirogy. V Kazimierzy si víc všímáme podniků. Tato čtvrť prý dnes slouží jako Ostravská Stodolní. Docela si to dovedu představit. Krakov skončil v seznamu britských stag a hen party měst ještě před Prahou na nějakém sedmém místě.

Tak zatímco u nás ceny vzrostly, v Krakově je stále stejně draho. Ve výsledku už je cenová náročnost stejná.