Zákon takřka přírodní

Pokladna Národního divadla v paláci Kolowrat. Nevkusný interiér ze začátku devadesátých let, všude plakáty zvoucí na inscenace ND. Letáčky. Před prosklenou kukaní výrazně natištěná omluva za zrušená představení. Před kukaní mírná fronta.

Kupující paní (přebírá lístky na čerstvě odpremiérovaného Dona Juana s „Don Utilem“ a pro jistotu testuje pokladní):

Už ste to viděla? Já sem vo tom ještě nic neslyšela.

Pokladní (opatrně):

Já měla furt službu. Ale kritiky byly todlento… ne moc dobrý.

Kupující:

Fak jo? No ale vona ta kritika má přece dycky vopačnej názor než divák, že jo.

(na tvářích pokladní a kupující je znát vzájemné porozumění. Chvilková harmonie. )

2 komentáře na příspěvek “Zákon takřka přírodní”

  1. zwire píše:

    Kdo by ty kritiky poslouchal, že jo paní. Von je v tom Don Util, tak to musí být bžunda :)

  2. ještěrka píše:

    zwire: Haha, tak nějak mě napadlo něco podobnýho ;)

Napište komentář