Víkendová údržba
Byl to náročný týden, pracovně skončil včera a dnes mám dojem, že je sobota. I to uklízení bylo dnes. Ve skutečnosti jsem si to zavinil sám, protože jsem za dva dny musel dokončit to, k čemu jsem se čtrnáct dní nedostal. První večer jsem uléhal se zatuhlým krkem a rameny z napětí, zda se mi to podaří včas dokončit. Povedlo a výsledná úleva byla sladká. Bohužel další hodinu trvalo projít dokument spell checkerem a odeslat mailem. Naštěstí jsem dnes už realista a pokud vím, že něco bude trvat pět hodin, musím připočítat další hodinu na “maintenance”.
Už jenom týden by měl trvat největší “záhul”. Jedna přednáška a pak už to vypadá, že se život vrací do klidnějších kolejí. Konečně bych mohl začít pracovat na knize, což bylo v plánu od začátku února, ale jak šel čas zběsile vpřed, na začátek března jsem to ani nepřesouval. Vlastně jsme si s dvířkou říkali, že takové operace přesuneme všechny na léto a do té doby se budeme věnovat jiným aktivitám. Možná to bude nejlepší, protože ještě pár kostlivců by se v šuplíku našlo.
Jo a budou daně. S napětím čekám, co účetní vymyslí, ale většinou je dost kreativní, tak by to mohla být alespoň nula. Loni to bylo “lepší”, to mi stát i něco vracel. Zajímavé, že u většiny lidí je dobrá zpráva spíše to, že jim stát vrací. Přitom to znamená, že jste loni pracovali pod své možnosti. Naopak, když mají státu něco platit, jsou nespokojeni. Logicky to samozřejmě znamená, že se mimořádně dařilo. Ale kdo by to bral takto?
Ještě pár divadelních poznámek.
Na krásné vyhlídce od Ödöna von Horvátha na Vinohradech je dost nepovedené dílko. Respektive většině lidí asi nepřijde nijak strašné, ovšem… Václav Vydra jako Strasser a jeho nosový hlas působí značně nepřesvědčivě a spíš jakoby se na vše díval s nadhledem. Ada je žena, které nám má být líto a zároveň jí máme i opovrhovat. Ovšem jak ji hraje Hana Maciuchová, nevzbuzuje v divácích ani jedno. Vlastně není vůbec jasné, proč jedná, jak jedná a k čemu tam vlastně je. Celkově je to nevyužitá šance uvést tuto hru českému publiku. Jak by řekl Hroch, “napadá mě sto způsobů, jak to udělat lépe”. Pří závěrečné scéně, kdy název hospody popadá a herci seberou některá písmena a vytvoří nápis LÁSKA, což celé působí jako spartakiádní tancovánky, jsem si vzpomněl na nepovedeného filmového Frankensteina, který vytrhává sedlákovi zeleninu a křičí na něj, že chce být jeho přítel. Nádoba trapnosti až do dna.
Experiment v Dlouhé je projekt, o kterém by asi nejlépe napsal Fanda. Hra, určená pro jinou dobu (osvícenství) a jinému publiku, byla aktualizována do současnosti a věnuje se problému, který herce velmi trápí. Zahrané je to výborně, na tom se většina lidí shodla, trochu větší problém je s interpretací a celým posunem do současnosti. Já s tím takový problém neměl, dokonce jsem se příjemně bavil. Některé scény byly naprosto geniální, zvláště díky Mílovi Königovi a Heleně Dvořákové, ale i Klára Sedláčková a Marek Němec působili přesvědčivě. Jak jsem řekl po představení, myslím, že divácky to bude velice vděčné, bez ohledu na to, zda je použita nejšťastnější forma.
Maškaráda ve Švanďáku je pro změnu romantismus, který je inscenován s patřičnou pompou a padá díky střetu s hereckou realitou. Ale to nechám Fandovi, který už si na to včera polil svou kritickou klávesnici.