Kočičky v síti

Ubíhá to, ubíhá, pomalu si některé události ani nevybavuji. Tak aspoň stručně o posledním kulturním dění.

Komplic v divadle Na zábradlí. Dosud neuvedená hra Friedricha Dürrenmatta napsaná v roce 1973 o organizovaném zločinu a jeho propojením s nejvyššími sférami. Lakonicky pojmenované postavy (Boss, Cop, Doc), skvělé herecké výkony a neuvěřitelná aktuálnost. Jak říká Fanda, je to takový osobní test cynismu. Já a jch jsme se na představení skvěle bavili, Fanda spíše trnul, protože mu to přišlo vše strašně reálné. Trochu násilné jsou filmové a zvukové dotáčky Lábus–Čtvrtníček aneb přehrávky přepisů Františka Mrázka a spol.

Ředitelská lózě v Divadle v Řeznické je hra Arnošta Goldflama, režírovaná Arnoštem Goldflamem. Na první pohled je o dvou starých hercích v nějakém z útulků pro staré a “nepotřebné”, ve skutečnosti je o vztazích, přátelství a vyhrocování charakterů s věkem. Stanislav Zindulka je ten klidnější, smířenější s životem, Alois Švehlík je naopak věčný nespokojenec, egoista a sobec. Hra samotná je velice pěkná (pokud vám nevadí hry o starých lidech :), pouze nastudování ještě potřebuje lehce usadit. V některých chvílích představení skvěle šlape, ale chvílemi je to stále mdlé.

Sekta bylo moje první živé setkání s divadlem Semafor. Původně byla hra napsaná v roce 1965, ale tehdy víceméně propadla. Poté, co si některé písničky ze hry vybral Miloš Forman do Dobře placené procházky v ND, se Jiří Suchý rozhodl hru rehabilitovat. Připsal několik písní a znovu ji uvedl. Bohužel se netrefil s hlavními ženskými představitelkami, které jsou značně prkenné a téměř amúzické a dokud nevstoupí na jeviště Suchý s Molavcovou, je představení neuvěřitelně utahané. Naštěstí mu ale pomáhají sbory, které rozhodně stojí za to.

Umělohmotný třípokoj je sice divadelní hra, ale také kniha od Petry Hůlové. Srovnání s Odyseem od Joyce sice kulhá na obě nohy a Hůlová by možná dodala, že tam jedna noha spíš přebývá, ale společného mají oba romány psaní ve stylu proudu vědomí. Kniha by se také mohla jmenovat O zandavácích a rašplích, protože je o třicetileté představitelce nejstaršího řemesla a o jejím životě. Kupodivu je to veselé čtení, ovšem musíte zkousnout netradiční styl. Kdo čeká další Paměť mojí babičce, měl by radši jít do jiného kouta knihkupectví a tuto knihu vynechat.

Publikoval zwire dne Sunday, April 6th, 2008 v 10.31 pm hodin jako kulturní ozdravovna, ostatní kecy. Reakce na tento příspěvek můžete sledovat prostřednictvím RSS 2.0 kanálu. Také můžete zanechat komentář, nebo odkázat z vlastní stránky.