Kočičky v síti

“No tak, co chcete,” tvářil se Jan Kantůrek nedůvěřivě a odtažitě, když jsme se potkali.
Chtěl jsem červené, jako on. “To pijete na krev?” “Ne, spíš na chuť.” Proč odporovat.

“Tak vaši vizitku si založím, kdybych něco potřeboval,” loučíme se po dvou hodinách. A já doufám, že z nahraného rozhovoru bude aspoň část použitelná, protože po nějakého půlhodině došlo místo v paměti.

Stihli jsme probrat totalitu, komiks, překlady, Pratchetta i život. “Já se rád napiju a někteří lidi se pak na mě dívají divně,” svěřuje se. Blížíme se k půl litru červeného (each) a já ho chápu. Do určité společnosti bych taky potřeboval víc alkoholu v krvi.

Možná to pro všechny nebude zajímavé, ale pokud by celý rozhovor nevyšel na iDNES, dám ho sem. Pár nových motivů tam bylo.

A příští týden fenomén Lukjaněnko (Sapkowského si chtěla Ahoj udělat sama). Poslední dobou je ho v českých knihkupectvích plno, ale po Strugackých je to první zajímavý ruský spisovatel. Mimochodem, zajímalo by někoho něco? Napište komentář nebo mail. Já nad otázkami budu přemýšlet asi až ve čtvrtek…

Publikoval zwire dne Thursday, April 17th, 2008 v 2.59 pm hodin jako ostatní kecy. Reakce na tento příspěvek můžete sledovat prostřednictvím RSS 2.0 kanálu. Také můžete zanechat komentář, nebo odkázat z vlastní stránky.