Kočičky v síti

Film s Bradem Pittem jsem viděl už kdysi, ale před návštěvou ústeckého divadla bylo třeba si osvěžit vzpomínky. Bylo to víceméně tak, jak jsem si to pamatoval, ale už to na mě tak nezapůsobilo. Jenom málo filmů přežije tlak doby. U tohoto bych řekl, že to platí stoprocentně. Navíc, zpětně viděno, se do filmu nepovedlo vtělit základní myšlenku knihy.

Naopak Klub rváčů v Činoherním Studiu v Ústí nad Labem je fantastická podívaná. Zatímco u filmu těžko chápete, proč se hrdinové perou a proč připravují teroristické akce, na divadle se to povedlo převést mnohem lépe.

Moderní doba odstranila většinu strachů a bolesti, tak si je musíme vytvářet uměle. Potřebujeme se bít, abychom cítili, že žijeme. Hledáme umělé emoce, protože nám nestačí naše vlastní. Pokud je vůbec máme.

Zatímco film potřebuje spoustu kulis a různých prostředí, na divadle se dají použít zkratky. Nepotřebujete vytvořit kompletní prostředí terapeutické skupiny, stačí vám pár židlí. Nepotřebujete letadlo, stačí vám stejné židle… Scéna je vystavěna prakticky, takže dole je vytvořený prostor, který připomíná průjezd nebo podzemní klub, v patře je potom byt a zázemí pro teroristickou činnost.

Vzhledem k omezenému ansámblu divadla se na jevišti potkáte jak se skutečnými herci, tak i s kulisáky, což je někdy poznat, ale na druhou stranu je to milé a nevadí to. Ostatně kulisáci hráli již ve Strange love, kde třeba recitovali “verše” a tím přidávali nudným textům vtipný rozměr.

Zatímco Brad Pitt ve filmu je příliš sladký a nikdo mu neuvěří, že je uvnitř rošťák, Jan Plouhar je jiné zboží. Čertovina mu přímo kouká z očí, hezounek, který vás už od pohledu něčím rozčiluje. Zkrátka přesný Tyler Durden.

Jedinou výraznou výtkou je délka představení. To je tak, když se snažíte maximálně věrně držet předlohy. Hra by šla určitě o takovou půlhodinu zkrátit, některé scénky jsou tam lehce nadbytečné, ale přesto jsem neměl pocit, že jde o příliš dlouhé představení.

Původní předlohu, tedy knihu Klub rváčů jsem začal číst až jako poslední. Ale po strhujícím zážitku v ústeckém divadle a po poměrně věrném přetlumočení jsem už neměl potřebu ji dočítat.

Publikoval zwire dne Tuesday, May 20th, 2008 v 2.49 pm hodin jako kulturní ozdravovna. Reakce na tento příspěvek můžete sledovat prostřednictvím RSS 2.0 kanálu. Také můžete zanechat komentář, nebo odkázat z vlastní stránky.