Práce, práce a práce
Vůně pozdního léta pomalu nahradily jarní a čerstvé letní. Ulicí po dešti jsou cítit temnější tóny a při jízdě na bruslích jsou některé vůně až omamně agresivní. Vinou sucha shazují stromy své první listy a já je rozjíždím kolečky bruslí. Podvečerní vzduch se na mě lepí a jenom rychlá jízda mi pomáhá regulovat teplotu.
Je to měsíc a něco. Chybíš mi. Na užívání doloučení není čas ani myšlenky. Dodělal jsem překlad a čekají mě tři objednané články a pár neobjednaných.
Včerejší večer byl světlou vyjímkou. Posezení na zahrádce se Svijany bylo příjemné a prosté vší repetitivnosti. Probíráme krizi filmového Hollywoodu a zábavnost seriálové produkce a pomlouváme společné známé. Na závěr testujeme Bernarda ve vedlejším lokále a při koupání nohou v kašně domlouváme nedělní návštěvu kina. Loučíme se s tím, že oba máme v sobotu spoustu práce.
V sobotu mám pomalý rozjezd, ale konečně pracuju. Do toho uvařím kari pro šest osob, i když jsem sám. I bez přítomnosti pálivých papriček pěkně protahuje. Už se těším na další várku bruslí, ale napřed práce.
PS: Korejská reklama na zmrzlinu pobavila.