Tjörned apart

The very last day (still speaking svengelska). Z výšky je to celé nějak vznešenější dojemnější a aby ne, dneska jsme spolu naposledy. Na kopci jsem ale tentokrát sama, léto pomalu odchází, ale tady je pořád zeleno (to ty věčné deště) a dneska navíc i zlato a rudo jeřabinami. A mě je děsně smutno po tom, co opouštím a i paradoxně i po tom, co mi uteklo tam doma, protože zdejší pastviny mi to připomínají. Vykukující suchohříbek, kterého Švédové ani neumějí pojmenovat, natož aby ho sbírali. Panorama liduprázdné silnice  a zahrádky, které se zapsaly do paměti, takže jsou jednak domácké už doopravdy a jednak připomínají jiné důvěrně známé obrazy. Veškerý chaos  a pohyb na světě vzniká proto, že lidé se prostě nikdy nespokojí se stávající situací.  Znova si nazouvám vyšlapaný botky. Bude mi v nich dobře.

Jeden komentář na příspěvek “Tjörned apart”

  1. lysil píše:

    tak vítej doma :-) i když už jsi zase ve světě…

Napište komentář