… ti umějí žít


„Máme takové maďarské menu,“ prohlásil dvířčin otec a já sledoval, jak se obě dívky lehce napnuly. Došlo na nejhorší. „Po pravých maďarských halászlích budou následovat palačinky. Maďaři po hutné polévce doporučují moučná nebo těstovinová jídla, například nudle s mákem nebo palačinky. My budeme mít palačinky,“ pokračoval s labužnickou mánií otec.

Právě toho se dvířka i Lysil bály. Halászle ani jedna nemá příliš v lásce. Představa rybího masa koupajícího se v paprikovém vývaru jim není příjemná. Raději klasickou rybí polévku. A Lysil do polévky ještě někdo nasype zelené. Jednoduše to musí zachránit palačinky. Nudle s mákem by tatínek nepřenesl přes ústa.

Následoval čtvrthodinový výčet ryb. „Je tam i kapr, tohle je kapr,“ ukazoval otec na kus rybího masa. „A pak taky okoun, štika,“ vypočítával další a další druhy ryb.

Já halászle miluji. I když mohou být jenom z jednoho druhu rybího masa, představa libovolné husté rybí polévky ve mě vzbuzuje libé pocity.

„Už se nesou palačinky, jedny jsou meruňkové, druhé šípkové a třetí malinové. K tomu máme čokoládovou polevu. Které jsou které, maminko?“ Do věci se vkládá Lysil, která všechno objasňuje.

„Ty palačinky jsou posolené?“ zeptal jsem se naivně, když jsem viděl na malinové palačince krystalky. Předpokládal jsem další záludnost maďarské kuchyně spojenou s obšířnou přednáškou tchána.
„Já jsem je cukrovala,“ povídá Lysil. Ale na cukr to nevypadá. Beru ubrousek a snažím se sůl dostat ze sladkých palačinek. „Jenom se nám povedlo část těsta trochu víc osolit, tak jsme ho museli rozředit,“ dodává.

Otec si bere první šípkovou a hostu dává druhou. Já si beru šípkovou z druhé strany a polévám čokoládou. Už první sousto mi dá zabrat. Je to slané. Vikul se tváří podobně, jenom tatínek si pochutnává. „Já ji mám výbornou, co vy?“ Huhláme si něco pod vousy.

Jako druhou zkouším malinovou, ale je to stejné. Palačinka je prostě slaná. Otec bere meruňkovou a opět si pochutnává. Já s Vikulem jenom koulíme očima a necháváme nedojedené palačinky na talíři. Lysil s dvířkou se tváří, že mají dost, i když palačinky byly jediná část oběda, na kterou se těšily.

„Jó, ti Maďaři umějí žít,“ prohlásí do dusného ticha tatínek.


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *