Kočičky v síti » zwire

Ještě k diskuzi o elektronických knihách

zwire — Sun, 20 Mar 2011 19:07:48 +0000

Častý argument proti elektronickým knihám je asi tohoto znění: „Dnes už nikdo nepřečte záznamy na magnetických páscích nebo 5 1/4" palcových disketách. Kdo bude moci v budoucnosti přečíst dnešní elektronické knihy?“

Přitom se však míchá několik pojmů dohromady:

fyzický formát ano, v budoucnosti může být obtížné přečíst něco uloženého na obstarožních formátech, ale není to nemožné. navíc dnes už nikdo nemá všechny záznamy uložené jenom na jednom médiu, typicky máme všechno někde „na internetu“, tedy v cloudu.
nestandardní datové formáty to byl samozřejmě velký problém, když se kdysi používala na mnoha počítačích ChiWriter, později Amí Pro nebo T602. když přečtu nějaký obstarožní formát ze záložního média a budu jej chtít převést na něco modernějšího, můžu pohořet. ale jak se ukazuje ani v případě starých vysázených knih v PageMakeru to není nemožné. a v případě mnoha knih je složitý pouze první převod, zbytek už je automatizovaný.
formáty eKnih tady je jediný problém a riziko, a sice nestandardní formáty vzniklé kvůli falešnému pocitu ochrany proti pirátům. ať už se jedná o Amazon, u kterého je to podle mého názoru pouze dočasné, než nakladatelé pochopí, že je zbytečné se nechráněných knih bát, nebo o Mobil Bonus alias Ráj knih alias Bux alias Euromedia s „unikátním“ formátem Wooky. to je něco, čemu by se měl trh do budoucna bránit, protože univerzálnost, rozšíření a jistotu do budoucna zajistí pouze standardy.

Posted via email from cattie’s posterous

Yes, they can

zwire — Mon, 21 Feb 2011 21:57:04 +0000

Procrastinators: Leaders of Tomorrow

If they find time…

Openkrad radí, pátrá, informuje

zwire — Tue, 04 Jan 2011 21:17:39 +0000

Moje rok stará konverzace s pracovnicí dopravního podniku, které připadá e-shop DP krásný a logický. Pro nedočkavce cituji nejlepší pasáž, dále doporučuji poslední odpověď. "

Postup objednávání kuponů jsem konzultovala s pracovníkem opencard, který provedl dle výše uvedenému postupu zkušební objednávku a neshledal zde žádný problém, který by byl opodstatněný. Objednávka kuponu mu trvala přesně 28 sekund. Objednávání elektronických kuponů přes e-shop je nastaveno tak, aby bylo srozumitelné všem cestujícím, i těm kteří s touto aplikací pracují poprvé."

———————

PK:

Mám v zásadě dva dotazy: proč mi nikdo neodpověděl na dotaz zaslaný na email vašeho eshopu (pozn.: tento dotaz byl odeslán prostřednictvím informačního formuláře) a potom původní otázku: Dobrý den, už uskutečňuji třetí online nákup kuponů na MHD a stále se mi vnucuje jedna zásadní otázka: proč je váš systém tak neuvěřitelně debilní, nepřátelský a nelogický. Proč místo jednoduchého přihlášení, vložení nového kuponu do košíku a zaplacení (tři nebo čtyři kroky) musím na deseti obrazovkách klikat na další a další tlačítka, proč musím všechno milionkrát potvrzovat, proč nemám uživatelský účet, kde bych si ověřil dobu platnosti. PROČ? Opravdu bylo vašim účelem elektronickou komunikaci uživatelům naprosto znechutit, aby chodili kupovat kupony k okýnku? Nerozumím tomu. Třeba v New Yorku je nákup "lítačky" otázka půl minuty u automatu. Dokonce i České dráhy mají elektronický nákup jízdenek jednodušší a to bych opravdu vzhledem k úrovni služeb nečekal.
——————————–

Pane Kočičko,

Při podání stížnosti nebo dotazu je cestující upozorněn, že podání, které bude obsahovat vulgární a sprosté výrazy, podání urážlivá, nesrozumitelná nebo zmatená se odkládají bez přešetření a není na ně brán zřetel.

Nicméně budu na Vaše podání reagovat a sděluji Vám, že nákup kuponu na MHD přes e-shop není cituji: „debilní, nepřátelský a nelogický“,posuďte sám:

Přihlásím se do e-shopu (mám-li účet, a ani ten mít nemusím, pouze v případě, že bych se nechtěl podívat, do kdy mi ještě platí kupón) a zahájím nákup

2) Vyberu způsob platby (to je nutné, neboť způsob platby limituje možnosti začátku platnosti kupónu)

3) Provedu identifikaci jízdního dokladu (všimněte si, že lze kupovat jak papírové, tak elektronické kupóny. To je třeba v rámci tarifu rozlišovat.)

4) Vyberu si od kdy chci mít kupón platný (to je pochopitelné, ne)

5) Vyberu si jak dlouho chci, aby mi kupón platil (to je také pochopitelné, ne)

6) Vyberu si pásma (i to je nutná položka, je totiž možno pásma kombinovat)

7) Vložím do košíku a provedu platbu (to je taky nutné)

Dále Vás chci upozornit že slangový výraz „lítačka“ není v pražské dopravě užíván a Tarif PID ani tento výraz nezná.

Nejste-li spokojen s elektronickým způsobem objednávání kuponů z domova, máte opravdu možnost využít přímý prodej kuponů na kontaktních místech. Jejich seznam naleznete na internetových stránkách www.dpp.cz v části Jízdné – Prodej jízdenek.

Vaše konkrétní další dotazy rádi zodpovíme i na bezplatné informační lince 800 19 18 17, která je v provozu denně od 7,00 do 21,00 hodin.

Přeji hezký den

Taťána Bacíková

————————————–

Dobrý den,

děkuji za milou odpověď, ovšem já budu milejším tónem trvat na původním tvrzení. Konečně se dostávám k milé povinnosti nakoupit kupon, tak mohu popsat aktuální zkušenost.

1) Vytvoření účtu v e-shopu je zcela k ničemu. Nevidím platnost kuponu, pouze kuponu, který jsem koupil přes e-shop. Můžu si přidat trvale číslo openkarty, ale nevidím, jaké je na ní jméno. Dokonce to ani nesnižuje počet potřebných kroků.

2) Já počítám počet kroků (a nepočítám přihlášení)

- vyberu způsob platby

- klepnu na pokračovat

- vyberu opencard

- vyberu počátek platnosti

- vyberu platnost

- vyberu pásma

- vložím do košíku

- zaškrtnu dva souhlasy, a to i když jsme registrovaný a souhlasil jsem již jednou při zřizování účtu!

- vyplním kód (proč když jsem registrovaný?)

- potvrdím

- konečně můžu zaplatit

Ať počítám jak počítám, stále je to deset nebo jedenáct kroků. Pokud by vás zajímalo, jak to udělat efektivněji, tak bych radu měl:

- po přihlášení ihned vidím, jak je na tom můj účet, tedy kdy mi končí platnost kuponu. v současné době tam nic takového nevidím, jsou tam informace o počtu kuponů v košíku ceně a dnešním datu. ale čísla mých karet a data platnosti nikde. nevidím to ani když jdu na seznam mých průkazů

- na úvodní obrazovce mám několik zrychlených voleb, například rychlý nákup 90denního a měsíčního kuponu se začátkem platnosti další den po konci platnosti aktuálního kuponu. bude troufalé předpokládat, že minimálně 70 % lidí dělá přesně to, tedy nakupuje stále dokola 90denní kupon s platností další den po skončení platnosti předchozího kuponu?

- v dalším kroku potvrdím, že toto chci opravdu nakoupit

- zaplatím a zavřu okno, půjdu si pro svůj kupon

Pokud z nějakého důvodu nechci zrychlený nákup kuponu, mám vždy možnost absolvovat martyrium deseti kroků, které se stejně tak dobře dají zkrátit.

Velmi dobře rozumím, že u vás nemá nikdo zkušenosti s tímto typem e-shopu, navíc jako zaměstnanci ani žádné kupony nakupovat nemusíte, protože máte "lítačky", ale v Česku je dostatečné množství odborníků, kteří by vám dokázali poradit, jak obchod navrhnout efektivně.

Jak vidíte, můj jazyk byl sice expresivní, ale rozhořčení oprávněné. Váš jazyk byl sice vstřícný, leč vaše rozhořčení nechápu, protože nemáte pravdu – váš e-shop sice vzhledem zapadá do celkového vizuálního stylu, leč ovládáním patří do kategorie "kdybych nakupovat nemusel, tak sem nelezu".

Přeji úspěšný nový rok a těším se, že jednou spolu nalezneme společný jazyk.

——————————-

Dobrý den,

Děkujeme Vám za Vaše připomínky.

Z důvodu provozních a tarifních není možné v současné době dělat jakékoliv dílčí či komplexní úpravy elektronického objednávání časových kuponů přes E-shop DP.

S pozdravem

Taťána Bacíková

Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost

odbor Jízdní doklady a odbavovací systém

Sokolovská 217

190 22 Praha 9

tel: 296193331

e-mail: Bacikova@dpp.cz

Posted via email from cattie’s posterous

Klouzání po povrchu

zwire — Tue, 07 Dec 2010 08:18:17 +0000

Dříve jsme blogovali o svém životě a všem možné, potom jsme to samé převedli do formy zpráv na twitteru. I to se ukázalo složité, tak ted už se jenom "čekujeme" na různých místech a jinak sdílíme odkazy. Knižní znalosti se přetavily do formy prezentací, kde jsou vybrané pouze hlavní body problém a na zbytek není místo. Kloužeme po povrchu.
Tím neříkám, že v poznámkách pod čarou jsou nějaká důležitá moudra, která nám nesmí uniknout. Ale bez komplexního zasazení problému těžko dokážeme pochopit základní strukturu a jít dál. Zjednodušování prezentacemi a časopiseckými články mi přijde až absurdní. Do toho se často propašuje nějaká chyba, kterou ovšem čtenář neodhalí, protože nemá dostatek znalostí.
Možná není pesimismus na místě. Pohybuji se mezi samými chytrými lidmi, kteří čtou knihy, mají hluboké znalosti a umí o problémech diskutovat a argumentovat. Ale tím spíš mi přijde, že jsem uzavřený v určité bublině a venku to musí být mnohem horší.

Posted via email from cattie’s posterous

Realita tiskových konferencí z pohledu novináře

zwire — Sun, 28 Nov 2010 11:56:54 +0000

Než si stačíme všimnout, děti vyrostou

zwire — Thu, 07 Oct 2010 08:13:36 +0000

Alespoň tahle část z reklamy je skutečně pravdivá. Fotky nás sice trochu vracejí v čase, ale jaké jsme skutečně měli pocity, když byla paní profesorka maličká, si už téměř nevzpomínáme.

Vzpomínám si, jak jsem ji nosil na jedné ruce a houpal, protože nechtěla být v klidu. Také si vzpomínám, že nesnášela zavinovačky. Ať jsme ji zavázali sebesilněji, stejně ji rozkopala a potom ležela rozvalená. Když jí nebylo dobře, nosil jsem jí na ruce nebo přes rameno, dokud se neuklidnila. Oba nás takové spojení uklidňovalo. Horší to bývalo ve tři ráno, kdy se probrala a prostě nemohla hned znovu usnout, ale stejně jsem toho tvorečka vždycky miloval.

Ale je to tak, děti se mění. Z paní profesorky je pomalu doňa Žížalita, nejhubenější dítě na hřišti. Kolem jednoho roku vstává běžně v sedm hodin. Výjimečně spí až do osmi, ale občas vstane taky v šest nebo pět. I když vstane takto brzo, hned vyžaduje pozornost – buď chce číst nebo abych s ní alespoň byl v místnosti. Po půlhodině až hodině chce obvykle znovu usnout, což mě už se často znovu nepodaří, tak mám den o pár hodin delší.

Po probuzení nastává raní rituál. Ostatně celý den stojí na rituálech. Dítě má rádo pravidelnost, občas okořeněnou něčím neobvyklým. Ale jinak musí být vše ve správný čas. Jako první chce snídani a stále nedokáže pochopit, že ji nenecháme snídat v pyžamu s nepřevlečenou plenkou. Což o to, převléct plenku není momentálně tak těžké, ale horší je navléknout ji do oblečení a ještě při tom přemýšlet, které kusy jsou a které nejsou špinavé a jak všechno zkombinovat. Na druhou stranu, pokud se Žížalita rozhodne polívat pitíčkem (nabere si vodu nebo čaj do pusy a pak to vyžbrndá ven), je to celkem jedno, protože jsem pak rád, že na sobě má aspoň něco suchého.

Následuje snídaně, což je první oříšek. Zatímco v Řecku jedla téměř vše, tady je problém najít potravinu, kterou by jedla aspoň jednou, natož opakovaně. Sýr (‚tííír‘) vyžaduje občas sama, sladké věci nemá moc ráda, bílý jogurt jednu dobu milovala, ale teď sní maximálně tři lžičky, ovocné pyré k snídani – no zbláznili jste se rodiče? Takže spolehlivě jí pouze chleba s máslem (a nejraději by snědla pouze máslo) a potom vyjídá rodičům vločky a srká u toho mléko, na které má podle všech příruček ještě dost času. (Zrovna před chvílí chtěla natáhnout hračku na klíček a mezitím mi z talíře sebrala půl krajíce chleba s kozím sýrem – sýr nechtěla, je po mámě, ale chleba tady pojídá.)

Nakonec se ozve rozčílené ‚hačí‘. Audience je u konce, dítě nechce dál jíst, chce na zem a hrát si. Případně si ještě předtím dá mléčnatu, což je další pokrm, který spolehlivě a náruživě vyžaduje. Samozřejmě kojení, protože umělá mléka v jakékoli podobě odmítá. ‚Kaše s mlíčkem‘ a podobné věci zásadně vyplivuje.

Následovat by měla snídaně rodičů, což jsou hned dva problémy. Jeden, že dítě vyžaduje téměř neustálou pozornost. Nosí knížky, hračky a dožaduje se spolupráce. Známe všechny poučky, že ji máme ignorovat a věnovat se svému, ale intenzita a úpěnlivost zvukového projevu se prostě ignorovat nedá. Potvrzeno lidmi, kteří mají pohodové děti, kdyby snad někdo chtěl radit. Druhým problémem je, že Žížalita vyžaduje náš pokrm a s výrazem prosebníčka u nás stojí a pochtívá. Proto jsme byli donuceni snídat víceméně pouze jídla bezpečná pro ni, protože opět její protesty se velice těžce ignorují.

Ve všední den nastává fáze, kdy se nakonec najím, obleču, zkulturním a snažím odejít do práce. Většinou se snažíme odejít všichni společně, což prakticky znamená, že nemám šanci do práce přijít včas. Namlouvám si, že stejně mám pružnou pracovní dobu, občas něco dělám i večer, takže to nevadí.

Zatímco já jdu do práce, tak Dvířka s prófou vyrazí na hřiště. Potom domů, oběd, spánek, krátké hraní doma a plavání nebo druhé hříště. O víkendu často chodíme s Mimínou někam společně nebo jdu s prófou jenom sám, aby si Dvířka odpočinula od celotýdenní rutiny. To je pak pískoviště, houpačka, jiná houpačka, pískoviště, skluzavka. Až do vyčerpání rodiče.

V týdnu přichází večer muž-zachránce, který najde dítě mezi hračkami, papíry, fazolemi, kaštany nebo jiným materiálem, který dnes zrovna objevovala. Pokud přijdu včas, máme čas si chvíli hrát, což znamená a) že mi nosí knížky a chce číst b) že nosí hračky a chce si hrát c) že chce něco jiného.

Následuje večeře, kdy nastává další problém. Zatímco oběd jí celkem spolehlivě, ať už skleničky (jistota) nebo domácí stravu (se střídavými úspěchy, ale napoprvé sní téměř vše, pokud dostane čas ochutnat), u snídaní a večeří jsou výsledky značně nejisté. Jednu dobu jedla kaši (pouze rýžovou, ochucené odmítá, výjimečně snědla celozrnnou), nyní si ji občas dá posypanou skořicí. Někdy sní chleba, sýr nebo banán, ale žádnou jistotu nikdy nemáme. Nejradši samozřejmě má večeři rodičů, ale když si uděláme něco pro dítě nezdravého nebo nevhodného, je lepší počkat, až usne.

Po večeři následuje koupání. Mimína to ví mnohem lépe, než rodičové. Dříve čekala v koupelně, dnes nám klidně donese vaničku až před nos, abychom to pochopili. Prófa miluje koupání, což dokazovala v Řecku. Tady musí vzít za vděk večerním cácháním, ale o něj se nedá připravit.

Následuje osušení, namazání a oblékání do pyžama, což je momentálně nejhorší oblékací úkol za celý den, protože dítě už tuší, že se pomalu přibližuje spánek. Nakonec se to však podaří a Mimína si chvíli hraje sama. Potom dostane poslední mléčnatu a zkusíme jí vyčistit zuby. Od doby, co na kartáček dostává dětskou pastu se situace trochu zlepšila, ale Míniným hlavním úkolem je vysát pastu a nemuset dělat ty otravné pohyby. Vzájemný souboj končí pravidelně dítětem ležícím na zemi a svíjejícím se, kterému se snažím vyčistit těch dvanáct (téměž třincát) zubů. Kupodivu se to nijak nezlepšuje.

Nejlepší uspávací metodou jsou pohádky. Většinou stačí jedna dvě a dítě spí, ale někdy je i usínání souboj vůlí. V knize sice píšou, že dítě začne být časem pyšné na to, že umí usnout samo, ale to musí být nějaké zcela jiné, zřejmě hypotetické dítě. Moc tomu zkrátka nevěřím.

Je devět hodin a oba rodiče jsou vyčerpaní, zralí tak na sklenku vína nebo dobrého piva. Zbývají tři hodiny, kdy mají šanci regenerovat nebo něco dalšího udělat. A po půlnoci v ideálním případě osm hodin spánku.

Vypadá to jako šílená rutina (žádné volné víkendy, nulová změna), ale ve skutečnosti nastává hodinu po usnutí dítěte rozněžňovací chvilka (někdy až po dvou). Jak umí mluvit, jak pěkně cape a je chytrá, opička naše. Ale stejně je skvělé, že už spí a my máme chvíli jenom pro sebe.

Ještě k mluvení. Slovní zásoba roste každým dnem, momentálně nejoblíbenějším slovem je ‚pavouk‘, ale včera překvapila slovem ‚bobr‘ a dnes ‚koláč‘ (některá slova řekne jednou a znovu třeba až zase za měsíc). Mezi další slova patří jo, ne, hačí, hají (obojí jako podstatné jméno i sloveso), hafík, čičí, kašička, maminka, tatínka (zásadně), babička, děda, teta, dejmi, dolů (většinou použije univerzální hačí), haló, balón, auto, kolo, boty, knížka, šnek, bác, tramvaj. A potom spousta citoslovcí ve významu slov – kráva, ovce, kozam, kohout, slepice, vlak, hmyz, kůň.

Touha, která mi dá spát – dojmy z týdeního testování HTC Desire

zwire — Fri, 23 Jul 2010 13:15:42 +0000

Chtěl jsem zjistit, jak moc je systém Android připravený na reálné použití, tak jsem si od T-Mobilu zapůjčil HTC Desire, který má nainstalovaný Android 2.1 s nadstavbou HTC Sense. Dva roky používám iPhone 3G se kterým jsem až na rychlost moc spokojený, tak mě zajímalo, jestli do budoucna přejdu na nějaký Android (většinu služeb mám od Googlu, tak by to snad dávalo smysl) nebo si počkám na novou generaci iPhonu (pokud nebude stát 20 000). Ve výsledku zatím zůstanu věrný iOS.

———————————————-

Dojmy shrnu stručně do bodů:

Po hardwarové stránce je to krásné zařízení. Kapacitní displej je čitelný, dobře reaguje, mechanicky je to taky skvělé, baterka se dá vyměnit, paměťová karta rozšířit, foťák má blesk, na dotek je moc příjemný

Má to moc tlačítek a blbé umístění. Pro klávesu Zpět musím pořád někam přehmatávat, je dost špatně umístěná a hned vedle ní je Lupa, která tam podle mého nemá co dělat. Optický trackball je totální chujovina, jenom duplikuje ovládání na displeji, při hledání tlačítek navíc občas nad trackballem přejedu a najednou jsem zcela někde jinde, než jsem čekal. Tlačítko Menu je zcela nevyzpytatelné.

FriendStream je zajímavý způsob integrace Facebooku a Twitteru, ale už tam nevidím, zda zprávy někdo komentoval a když si zprávu rozkliknu, dostanu se do samostatného streamu služby. Postatnější bohužel je, že při aktualizaci dat nezjistím, jaké zprávy jsem už četl a jaké jsou nové.

Při zobrazování počasí je výborné, že ho ukazuje podle aktuální polohy.

Android Market je komický, moc toho tam není, k placeným aplikacím se zatím nedá dostat vůbec.

Nepřišel jsem na to, jak vypnout seznam ze SIM karty. Data na ní mazat nechci, kdybych ji někdy potřeboval použít v nechytrém telefonu, ale nezajímají mě tady. Na druhou stranu načtení lidí z Facebooku je příjemné.

U některých Wi-Fi sítí se Desire občas zasekne – sice jsem připojený, ale data netečou. Jiná zařízení problém nemají.

Klávesnice je slušná, i když třeba na češtinu má iPhone lepší vychytávky. Bohužel jsem na klávesnici nenašel znak "|", takže jsem musel změnit většinu svých hesel, abych mohl telefon aspoň nějak používat. Na to, že je to vlastně unixový stroj pro geeky mi absence "|" přijde problematická.

Při více mailových účtech musím každý zobrazovat zvlášť. Pravda, s tímhle přišel až iOS 4 (více schránek se zobrazuje jako jedna), ale to musí všichni všechno kopírovat od Applu?

Reproduktor mi přijde průměrný, občas jsem měl při telefonních hovorech problém rozumět.

Jako hezká hříčka mi přijde heslo pro přístup k telefonu ve tvaru vzoru kresleného rukou. Spousta lidí má spíše grafickou paměť a není vždy třeba zadávat čísla. Otázka je, nakolik je takové heslo odhalitelné, ale pro zabezpečení telefonu je to skvělá možnost.

Dovedu si představit, že po instalaci několika doplňků a vyladění bych mohl zařízení používat, ale to stojí spoustu času a úsilí. Proto radši zvolím telefon pro ovce, kde nemusím složitě laborovat, aby mi fungoval tak, jak jsem chtěl. Takže nashledanou u Androidu 3.

Posted via email from cattie’s posterous

5 s. Jak dlouho to bude trvat vám?

zwire — Thu, 17 Jun 2010 21:24:41 +0000

Posted via email from cattie’s posterous

Telegraficky z Liberce

zwire — Tue, 04 May 2010 19:35:49 +0000

Školení se ukázalo trochu komediální. Ze tří lidí je jedním syn majitele, který získal peníze z Evropských fondů, je tedy do počtu a přítomen je papírově. Další je operátor CtPka, který má skutečný zájem, ale místy má slušné znalosti, takže školit základy DTP je zbytečné. Třetí má taky celkem zájem, ale zatím neví, jestli bude tuto práci dělat. Ale co, je to plně placené, tak si nemůžu stěžovat.

Vzduch v Liberci se dá skoro krájet. Momentálně je asi nejlépe v klimatizovaném hotelu Knóssos, všude jinde mám pocit, že je kolem spousta kuřáků, přitom nikde ani živáčka. Je to tady normální?

Najít slušnou restauraci je těžké. Včerejší Luxor přímo v Knóssu je slušná restaurace, naštěstí nijak zvlášť drahá, ale taky neoslňuje. Vepřový steak karé na hříbkách s kroketama takový lepší průměr. Výhoda: nekuřácká restaurace. Dnes jsem po dlouhém procházení skončil ve Sluneční zahradě na Soukenném náměstí a jak jsem si uvědomil, už jsme tam kdysi byli po lyžování. “My víme, že máme nejlepšího kuchaře ve městě, teď to víte i vy,” povídal číšník, který komunikuje lehce na hranici drzosti, ale jinak je příjemný. Doporučí, poradí a pobaví. Losos na mandlích s fazolkama rozhodně doporučuju, točené pivo dobré a čerstvě umletá káva taky výrazné plus. Jediné minus: kouří se tam.

Knóssos je polská enkláva. Možná by bylo nejlepší, kdyby si ho poláci k sobě přestěhovali. Ale pak zbývá spousta jiných hnusných budov. Až mě překvapilo, jak je Liberec nevzhledný.

V Knóssu je taky pivní bar “s velkou nabídkou piv”. Ta zahrnuje plzeň, gambáč 10 a 12, tmavý gambáč a Master. Ó jaké potěšení pro pivaře :)

Děti jsou kruté

zwire — Fri, 12 Feb 2010 09:46:47 +0000

Když jsem Mimíně zpíval jako malé, vypadala, že ji to baví a někdy při tom i usnula. Jenže kde ty loňské sněhy jsou, některé věci už neplatí. Když jsem jí zpíval posledně, tak se v postýlce vztekle otočila vlevo nahoru a zašátrala ručičkou v místě, kde má natahovací hrající hračku. Paráda, už si ji umí pustit. A taky mě umlčela.

Pak jsem to zkusil, když pořád nemohla usnout při jízdě v kočáře.

Řekni kde ty Micky jsou,
co se s nima mohlo stát…
Where have all the Mickas gone
long time passing

Mimína se po chvíli podívala vlevo nahoru a já radši zmlknul. Ale aspoň někdo u nás bude mít hudební sluch.