Tak samozřejmě jsou tu jazykovky, ale ty jsou ve větších městech, kvalita nevyrovnaná a já si to navíc chtěl zkusit sám. Takže šup do knihkupectví a vybrat správnou učebnici. Ale která je ta správná, moderní spisovná, egyptská nebo ještě jiná?

První pokus byla egyptská arabština. Je zaměřená hodně na mluvenou arabštinu, aby se podle ní mohli učit egyptologové, ke psané arabštině se dostanete až v posledních lekcích. A co je hlavní, je to egyptská arabština a jinde vám nemusí tak úplně rozumět.

Arabština se stručně dělí na několik větví. Nejblíže k původně arabštině (jazyku koránu) má hovorová angličtina v Iráku, ale tam jen tak někdo studovat nechce. O něco vzdálenější, ale stále relativně blízkou podobu, má arabština syrská, případně syrsko-palestinská. Samozřejmě je tady arabština Saúdské Arábie, ale na pobyt v této zemi radši rovnou zapomeňte, tak proč se učit tamní arabštinu? Potom tu máme arabštinu egyptskou, arabštinu severní Afriky a konečně arabštinu Súdánu a Jemenu.

Arabština se v těchto oblastech liší spoustou věcí, ale pro začátečníka bude nejzřetelnějím rozdílem výslovnost hlásky ج (žím), česky zapisované “ǧ”, anglicky “j”. V Egyptě ji vyslovují “g”, v syrsko-palestinské oblasti jako “ž”, v Súdánu a v Jemenu jako “ď”. No a většina gramatik uvádí, že se tato hláska vyslovuje přibližně jako “dž”. (Pro pořádek – existuje hláska Já’ (ي), která se do češtiny přepisuje “j”, do angličtiny “y”. Tady je vidět, proč nepřebírat anglické přepisy arabských jmen.)

Kromě toho všeho zmatku ještě existuje jakési arabské esperanto, moderní spisovná arabština, která vychází z původní arabštiny Koránu. Pokud se chcete učit arabsky, nejlepší bude začít právě MSA a po dostatečném osvojení přejít na některý z dialektů.

Na učení MSA jsem dostal tip na učebnici Arabic for Reading and Speaking, jejíž drobnou nevýhodou může být, že se budete arabštinu učit přes angličtinu. Naopak výhodou této učebnice je hudební CD, na kterém máte namluvené příklady a lekce. Arabština má totiž mnoho znaků, které v naší abecedě nejsou. Například má d, ḍ a ḏ (v anglickém přespisu d, ḍ a dh), které se liší výslovností, podobně má h, ḥ, ͨ a ch. S tím vám CD hodně pomůže, pokud ovšem uslyšíte rozdíl mezi ḏ a ṭ.

Bohužel řazení látky není zrovna nejšťastnější. Nejprve se učíte samotná písmena, ale často na slovech, která vám nic neříkají, případně jsou v ukázkách neznámé znaky. Podobně je problém s vokalizací. Arabština nezapisuje krátké souhlásky, pouze dlouhé. Doplňování souhlásek se provádí pouze v Koránu nebo v textech pro školáky. Arabic for Reading and Speaking má bohužel transliteraci nedůslednou a místy až nejasnou. Zřejmě sází na to, že vám s textem pomůže učitel.

Konečně se dostáváme k české klasice, knize Základy moderní spisovné arabštiny od Jiřího Fleissiga a Charifa Bahbouha. Kniha je řazená velice logicky, znaky se učíte postupně – nejprve “tupě” zapisovat, ale po několik znacích už se dovzíte první slova a konstrukci výrazů. Čím víc znaků umíte, tím víc slov vás autoři učí a postupně vám odkrývají tajemství jazyka. Nevýhoda je jediná – ke knize není CD, takže výslovnost můžete pouze odhadovat podle slovního popisu, který je zase odvozen z učebnice z 50. let minulého století. Ne, že by to vadilo, ale dnes je možné uvést, že ḍ víceméně odpovídá anglickému th a vůbec by knize neuškodilo CD s výslovností. Nakonec se obě učebnice celkem doplňují.

Další úkol je sehnat dobrý program na učení slovíček pro iPhone a textový editor, který by zvládnul psát arabsky i česky, ale to si nechám do dalších příspěvků.

PS: Po dopsání jsem objevil podobný příspěvek lidí, kteří jsou přece jenom o něco dál a píší už konkrétní zkušenosti.

Ma assalama