Kočičky v síti

„Tahle silnice je ve všech mapách vedená jako státní,“ říká nám milý chlapík v osadě Víno. Na severu Slezska nám to přijde jako nelogičnost, jak by se tady mohla pěstovat réva? Ale zdání klame, přes umístění je zdejší podnebí příjemné, kryté blízkými horami. „Akorát tady moc neprší,“ říká mi, zatímco čekáme na auto. Za chvíli přijede dcera a my vyrážíme.

„Tady každou chvíli někdo zapadne,“ říká mi cestou k lesní oboře.

Po návštěvě úzkokolejky jedoucí z Osoblahy do Třemešné (kvůli Míně zkráceno do Slezských Rudoltic – „Kde je pan Zababa?“) jsme jeli plavat do Karlovy Studánky. Navigace na telefonu nám v posledním tažení nabídla cestu přes Víno (tu ceduli si vyfotíme, ne?), aby nakonec před uzavřenou ohradou oznámila ztrátu signálu a následně se telefon vypnul. Při couvání jsem najel ke kraji vozovky, kde ale žádná krajnice nebyla. „Oni to před týdnem vyfrézovali,“ říká mi chlapík.

Jak z béčkového filmu, navigace se vypne, auto sjede kolem ze silnice a my šlapeme pěšky kilometr do nejbližší vesnice. Kde nám bodrý chlapík nabídne nezištnou pomoc, jeho paní uvaří ženě čaj a Míně donese hračky.

Traktor nakonec nebyl potřeba, auto jsme vytáhli, poděkovali za to, že se nám tak pěkně věnovali. Protože naši zachránci odmítli odměnu, tak aspoň odkaz na jejich firmu Atelier Kámen – pokud toužíte po špercích nebo zapadnout do milé společnosti, ve Víně to půjde snadno.

Vracíme se téměř tři kilometry, protože celá odbočka do Vína je slepá, leč neznačená.

Školení se ukázalo trochu komediální. Ze tří lidí je jedním syn majitele, který získal peníze z Evropských fondů, je tedy do počtu a přítomen je papírově. Další je operátor CtPka, který má skutečný zájem, ale místy má slušné znalosti, takže školit základy DTP je zbytečné. Třetí má taky celkem zájem, ale zatím neví, jestli bude tuto práci dělat. Ale co, je to plně placené, tak si nemůžu stěžovat.

Vzduch v Liberci se dá skoro krájet. Momentálně je asi nejlépe v klimatizovaném hotelu Knóssos, všude jinde mám pocit, že je kolem spousta kuřáků, přitom nikde ani živáčka. Je to tady normální?

Najít slušnou restauraci je těžké. Včerejší Luxor přímo v Knóssu je slušná restaurace, naštěstí nijak zvlášť drahá, ale taky neoslňuje. Vepřový steak karé na hříbkách s kroketama takový lepší průměr. Výhoda: nekuřácká restaurace. Dnes jsem po dlouhém procházení skončil ve Sluneční zahradě na Soukenném náměstí a jak jsem si uvědomil, už jsme tam kdysi byli po lyžování. „My víme, že máme nejlepšího kuchaře ve městě, teď to víte i vy,“ povídal číšník, který komunikuje lehce na hranici drzosti, ale jinak je příjemný. Doporučí, poradí a pobaví. Losos na mandlích s fazolkama rozhodně doporučuju, točené pivo dobré a čerstvě umletá káva taky výrazné plus. Jediné minus: kouří se tam.

Knóssos je polská enkláva. Možná by bylo nejlepší, kdyby si ho poláci k sobě přestěhovali. Ale pak zbývá spousta jiných hnusných budov. Až mě překvapilo, jak je Liberec nevzhledný.

V Knóssu je taky pivní bar „s velkou nabídkou piv“. Ta zahrnuje plzeň, gambáč 10 a 12, tmavý gambáč a Master. Ó jaké potěšení pro pivaře :)

Z odpovědi jednoho podnikatele na anketní otázku v novinách: U takových podobných otázek si často vzpomenu na pořekladlo, že každý má dělat to, co umí. Třeba kamarád, když šel na vojnu, měl dvě děti. Já mám penzion.

Ještě by to chtělo vyházet spousty fotek, ale právě nám přivezli skříň a já musím dopsat článek do novin. Každopádně zatím takto:

Jsem slyšel, že je něco nového.
Tak to jsi slyšel dobře.

A prozradíš čtenářům, co to je?
Budu se ženit. Popravdě podruhé.

A není to trochu brzo, znáte se tak rok a půl.
A co je vhodná doba? Pět let jako s Muflonem?

Tak dobrá, uznávám. A myslíš si, že je to ta pravá?
Musel bych být padlý na hlavu, kdybych si to nemyslel. Já vím, že někteří blogeři nepíší, protože mají problém skrývat vztahy, o kterých už stejně všichni vědí, ale já nepíšu proto, že mě dostatečně uspokojuje můj osobní život. Taky mám spoustu psaní jinam, takže myšlenky zatím nechávám jenom líhnout.

Ehm a musíte se brát?
Nemusíme, pokud myslíš tohle. Ale chceme.

Lituješ nějakých předchozích rozhodnutí?
Zřejmě se ptáš na předchozí vztahy a odpověď je ne. Všechno byly zkušenosti a bez nich bych to dnes nebyl já. Všechno v životě nás nějak utváří a dokonce i negativní zkušenosti jsou dobré. Je možné, že by něco dopadlo jinak? Samozřejmě mohlo, ale nedopadlo. Kromě racionálna je v životě důležitá i náhoda. To jsem si pěkně zafilozofoval.

A měl bys pro čtenáře nějakou radu?
Dělejte si, co chcete, je to váš život.

A něco konkrétnějšího by nebylo? Třeba podle čeho se sám řídíš?
Pokud začnou problémy, měli byste zpozornět. Nečekejte, že se něco samo vyřeší, musíte do toho aktivně vstoupit. Pokud to nějakou dobu pokračuje, je třeba s tím něco dělat. Ale pokud něco vážně nefunguje, je naivní si myslet, že se to nějak zlepší. A pokud se jednou rozhodnete k radikálním řešním, zapomeňte na otázky „co by, kdyby“. A to je v zásadě vše.

Děkuju za rozhovor.

– Jak poznám, že mám nelegální Windows?
– Napíše ti to.

– A co s tím mám dělat?
– Koupit si to. Stojí to tolik a tolik.

– Můžu to koupit přes internet?
– Jo, ale potřebuješ to dostat fyzicky – dostaneš CD nebo DVD a samolepku, tu si musíš nalepit na počítač.

– A jak si mám nalepit samolepku?
– To tam budeme dávat návod, jak nalepit samolepku,  jak se dává návod na párátka?
– Jo.

Našim studentským „překladem“ uvozuji pár poznámek z médií, které jsou mimo místu. Tentokrát z jednoho hrnce. Ostatně Strategie je dobrá v tom, že tam je většina informací v naprosto zcestných kontextech, takže člověk aspoň může o tématu přemýšlet :)

(Pokračování textu…)

Paměť je milosrdná. Někdy máme pocit, že některé věci jsou na svém místě „odjakživa“, přitom se mění a my si ani neuvědomujeme původní podobu. Příkladem mohou být reklamy na Piccadilly Circus v Londýně. Na oblém baráku jsou tradičně reklamy, Wikipedia uvádí (bez udání zdroje), že tam jsou již někdy od roku 1900. Ale zkuste si vybavit současnou podobu, nebo alespoň loga firem, která tam momentálně jsou.

(Pokračování textu…)

Ja si to uvedomuji, ze je to dost slozity. Ale kdyz si uvedomim, ze symbioticky puvod primarnich plastidu objevil jeden Rus uz v roce 1905, tak si rikam, ze by ctenari snad mohli skousnout vedu pocatku minuleho stoleti:) Ono je to jeste slozitejsi, ty nejslozitejsi veci jsem radeji vynechal…