Zapadnutí do milé společnosti
Pondělí, Srpen 13th, 2012„Tahle silnice je ve všech mapách vedená jako státní,“ říká nám milý chlapík v osadě Víno. Na severu Slezska nám to přijde jako nelogičnost, jak by se tady mohla pěstovat réva? Ale zdání klame, přes umístění je zdejší podnebí příjemné, kryté blízkými horami. „Akorát tady moc neprší,“ říká mi, zatímco čekáme na auto. Za chvíli přijede dcera a my vyrážíme.
„Tady každou chvíli někdo zapadne,“ říká mi cestou k lesní oboře.
Po návštěvě úzkokolejky jedoucí z Osoblahy do Třemešné (kvůli Míně zkráceno do Slezských Rudoltic – „Kde je pan Zababa?“) jsme jeli plavat do Karlovy Studánky. Navigace na telefonu nám v posledním tažení nabídla cestu přes Víno (tu ceduli si vyfotíme, ne?), aby nakonec před uzavřenou ohradou oznámila ztrátu signálu a následně se telefon vypnul. Při couvání jsem najel ke kraji vozovky, kde ale žádná krajnice nebyla. „Oni to před týdnem vyfrézovali,“ říká mi chlapík.
Jak z béčkového filmu, navigace se vypne, auto sjede kolem ze silnice a my šlapeme pěšky kilometr do nejbližší vesnice. Kde nám bodrý chlapík nabídne nezištnou pomoc, jeho paní uvaří ženě čaj a Míně donese hračky.
Traktor nakonec nebyl potřeba, auto jsme vytáhli, poděkovali za to, že se nám tak pěkně věnovali. Protože naši zachránci odmítli odměnu, tak aspoň odkaz na jejich firmu Atelier Kámen – pokud toužíte po špercích nebo zapadnout do milé společnosti, ve Víně to půjde snadno.
Vracíme se téměř tři kilometry, protože celá odbočka do Vína je slepá, leč neznačená.