Některá poznání bolí. I velice talentovaní lidé,  kamarádi k tomu, dovedou vytvořit průšvih. To je tak, když máte herce neohebné stejně jako tvárnice, které si zvolíte za hlavní významový prvek. Když  se u svých typů spolehnete překvapivě  na slovo než na obraz, který ovládáte spíš. Když necháte lidi, kteří to neumí, atakovat publikum. Když téma…

Pan profesor Lukeš, který už dneska v nebeským klidu pečlivě pročítá vytouženého Kydova Hamleta, nás vždycky učil, že na představeních se mají psát poznámky. Něco na tom je, paměť je chatrnější než by bylo milo. Na druhou stranu zas od Hrocha vím, že propiska a bloček v ruce vzbouzí v hercích buď frustrace, nebo agresivitu.…

Co mají společného Luba Skořepová a Daniel Landa?

Je normální procitnout celá zpocená z tramatizujícího snu a mezi zuby jako kolovrátek drtit nenávidím divadelní festivaly?   

aneb pokračování sbírky „hřbitovní kvítí“

Jak si neužít festival. Stačí deset dní a z člověka se stane troska. Nikoli proto, že by až do rána pil, tančil ve stanu vostopětky, navazoval nová přátelství a za svítání kráčel kamenným srdcem města, poslouchal zpěv ptáků a  poslední výkřiky opilců a  přitom cítil, že začíná nový  den, který  bude podobně naplněný. Přitom tepající…

Pokud chce kritika nějaké představení pohanět, často říká, že by to propadlo i na Jiráskově Hronově. Což je trochu nespravedlivé, protože amatérské divadlo má někdy příjemnější podobu než profesionální.

Bude tomu jednu sezónu, co Městská divadla pražská, tedy Rokoko a ABC, zase jedno „tělo a srdce jsou“.  Nechme stranou fakt, že na většinu inscenací, které nové vedení vyprodukovalo, lze jít jen z povinnosti nebo ze záliby v sebetrýznění. A podívejme se, co se děje za oponou, tedy spíše za dveřmi kanceláří pracovníků, kteří se starají…