Knih o všech činnostech souvisejících s digitální fotografií se za poslední léta vyrojily snad už stovky. Vydavatelé ze všech koutů naší galaxie přicházejí s novinkami snad každý týden. Bohužel smutná pravda je, že nejlepší zahraniční tituly byly přeloženy už docela dávno, takže šance, že se objeví nějaký nová skutečně objevná kniha je spíše mizivá.

Vybírat v knihkupectví z mnoha titulů tak může být značně stresující. Už jsem si nejednou přinesl knihu, ve které byla zajímavá jenom ta jedna pasáž, na kterou jsem se díval v knihkupectví. Podobně najít knihu bez překlepů a chyb je dost obtížné, a to nemluvím o neobratnostech vznikajících při překladu, který provádí lidé s minimální znalostí angličtiny, češtiny i dané problematiky.

A některé zprávy naznačují, že by mohlo být ještě hůř. Například při současné úrovni překladů si nedovedu představit, že knihy budou vycházet bez odborné korektury. Ale bohužel to vypadá, že právě k tomu se schyluje, protože OK je přece jenom další položkou ve finanční bilanci a manažer nahoře může mít snadno dojem, že zrovna tuhle část je možné škrtnout. Jednoznačně se ukazuje, kde je škodná: pánové v oblecích, kteří nikdy nezažili nic jiného než menežování a kteří místo aby našli nové místo na trhu škrtají náklady v současném byznyse, aby příjmy rostly a náklady klesaly.

Nevím, jak vy, ale já se začínám pomalu bát každé další odborné knihy, která se mi dostane do rukou. V kvantitativní záplavě bohužel trpí i kvalitní tituly, protože se na ně uplatňují stejná měřítka, jako na průměrnou produkci určenou do supermarketů, knihy, které se přihazují k bůčku a deseti rohlíkům. Ale jakou naději vlastně máme?

Ač to podle zaměření vypadá, že Lakshmi Bhaskaran je vědecká pracovnice, historička designu nebo něco podobného, ve skutečnosti je grafičkou a redaktorkou na volné noze. Podle toho, co jsem se dočetl, zatím napsala dvě knihy o designu, které tedy vyšly i u nás.

Design publikací je velmi dobrá kniha pro někoho, kdo potřebuje získat všeobecnou představu, co všechno se za tímto pojmem skrývá. Obsahuje spoustu ukázek kvalitních prací, u kterých je výstižně popsané, co je na nich zajímavého. Aniž by zabíhala do nepodstatností, představuje moderní grafický design ve značném záběru. Trochu slabší je zastoupení neanglickymluvících autorů (od Stefana Sagmeistera je třeba zastoupené skoro celé dílo), chybí třeba výrazný nizozemský nebo švýcarský design. Přitom na loni vydané knize byl sympatický právě rozhled autorky, která měla přehled i o podobě designu v menších, ale přitom významných zemích.

Knize se bohužel nevyhnuly ani chyby. Například na straně 70 má autorka grafika “Max Kinsma”, což je “Max Kisman”. Také celá část o copyrightu a autorských právech sice obsahuje pasáž o Creative Commons, ale celkově stav copyrightového práva nepostihuje současnou podobu. (Nemluvě o tom, že takové pojetí autorského práva je u nás naprosto cizí a zasloužilo by v překladu aspoň poznámku.)

Ač má kniha tentokrát kromě překladatelky (opět Jana Novotná), také odborného korektora (Zdena Wiendlová), není ani dobře přeložená, ani redigovaná. Výraz “Brožura propagující sama sebe” je sice krásný, ale původně měla propagovat grafické studio, o kterém pojednává. Podobně “tuše” měly být tiskové barvy (inks) a skvrna, kterou vytvářejí knihy v poličce je vzorek (patch). Pokud by někoho zmátlo, proč je u časopisů a novin důležitá tiráž, stačí se podívat, co znamená slovo masthead – záhlaví, (hlavní) titul.

Pokud vezmeme v úvahu, že takové knihy slouží hlavně k prohlížení, chyby tolik nebolí. A jestli Slovart vymění levné pracovníky za kvalitní, mohli bychom se do budoucna dočkat zajímavých počinů.

Aktualizace: Masthead samozřejmě znamená obojí: jak tiráž časopisu nebo novin, tak i “záhlaví titulní strany”; to je pak tvořeno samotným logem (logo, flag), upoutávkami (teasers, promos, skyboxes) a dalšími prvky (datum, vydání cena, adresa webové stránky).

Potěší. Tedy ne mě, který se snažil počeštění opravit a zároveň to používal při korektuře knihy. Ale co, shodujeme se ve více než 50 % termínů, zbytek holt musím opravit.