Archive for the ‘hlavní sál’ Category

Can you feel it?

Úterý, Duben 14th, 2009

Muzikál je divadlo, které hraje, zpívá a tančí. Kus Thriller Live, který jako muzikál do pražského Kongresového centra přivezla společnost Makroconcert, je z hlediska této definice pouhou koncertní show, která nadto dokazuje, že u živých hvězd je pořádání revivalových představení trochu zvrhlou zábavou. Zvlášť když „originál“ chystá v Londýně sérii koncertů. Ledaže by skutečně šlo o oživlou marketingovou kampaň, jak se ostatně proslýchá.

Thriller Live, který má být poctou králi popu,  přináší průřez tvorbou Michaela Jacksona od raných vystoupení v Jackson 5 až po sólovou kariéru. Michaela postupně zpívá pět osob. Jeho první „reinkarnací“ má být malý černoušek. Ten je sice možná roztomilý, ale mečivý projev, kterým se marně snaží dotlačit výraz do jackonovské polohy, by unesla spíš tělocvična při školní besídce než Kongresové, slušně zaplněné centrum. V dalších sonzích se postupně střídají tři muži (fyzickou podobou a často i agresivním hlasovým projevem s Jacksonem míjející) a zpěvačka, která má sice krásný soulový vokál, ale pět bohužel – s Michaelovým hlasem má společné pouze astrální výšky. Důvod angažování několika zpěváků se jasně projeví v písni Smooth Criminal, kdy teprve ve čtyřhlase pod vedením zpěvačky parta dokáže podat slušný, hlasově se Jacksonovi blížící výkon. Konečně teprve v druhé polovině večer začal připomínat skutečnou show. Zmizel moderátor i projekce, vtíravě upozorňující na Michaelovy úspěchy a publikum se dočkalo alespoň scénické nápodoby Jacksonových klipů a choreografií.

Kdo si chce zavzpomínat na zlatá Michaelova léta, nechť si raději pustí YouTube, kde je většina písní v tu lepší, tu horší obrazové kvalitě, ale je to mnohem větší zábava. Pořadatelé celý večer prodávali jako muzikál z Broadwayie, přitom šlo o „revival“ show vzniklou původně v Londýně. Londýnská obdoba Broadwaye, divadelní čvrť West End, platí obecně za jistou záruky kvality a tudíž není nejmenší důvod zaměňovat ji za Broadway.  Show Thriller Live ovšem dokazuje, že ani na West Endu není všechno zlato, jakkoli mocně se to třpytí nebo bliká reflektory.

Únava z tvorby/Vraťte mi tam toho velblouda!

Pondělí, Listopad 3rd, 2008

Nepíšu. Většinou se mi nechce. Divadelní inscenace se kolem míhají jako zrychlená krajina z okýnka vlaku. Zakusuju se do nich jak do řízku na chlebu (EXIT 89), nasoukám, sežvýkám, zapomenu. Nebo mi zůstane jen vzpomínka, kterou mám pramalou chuť položit na pitevní sůl.

Původně jsem chtěla napsat pár  poznámek. Třeba o Carmen, která nejenže je kýč (a to proč ne) ale především je neodpustitelně nudná. Ještě větší než londýnský Zorro, kterého místy „kongeniálně“ a jistě nevědomky  kopíruje. Jinak by si určitě  v Praze také zapálili na scéně hořící Carmenino srdce, tak jako v Londýně vzplane charakteristický Zorrův „tag“. Je to efektní a aáááá (případně i potlesk) v publiku je zaručen. Akorát že Zorro má jasně  daný žánr, v jehož rámci hrdina lítá na provaze nad hledištěm, šermuje s detíkou carabiniérů najednou a zjevuje se na několika místech současně.

Carmen na proti tomu chce být žel velkým příběhem s velkým poselstvím a bere se ukrutně vážně. Pokud se nějakému žánru blíží. je to toporností a statickými aranžmá (u muzikálu zvlášt trestuhodné !) telenovela. Milost dávám scéně jediné, kdy režisér nažene na scénu berouskovic manéž, hlavně ten velbloud s něžnýma očima a nejistým, pohledem je dojemnej. Všude jinde než v Karlíně by to byla laciná snaha pomáhat si zvířátky, ale  v bývalém varieté je to jediný pokus o pokračování dobré tradice.  Což si možná ten slavný americký údajně broadwayský (skutečně?) Gabriel Barre ani neuvědomil.

O dalších zážitcíh zase příště.

Velevážené publikum,

Pondělí, Září 15th, 2008

Ladies and Gentleman. Přijďte do našeho Obludária, please come to our Freak Show. Uvidíte, co jste ještě neviděli a uslyšíte, co jste ještě neslyšeli. Our big Czech heads are waiting for you. Even our strong man is waiting for you.

Ano vy, vy z Plzně, vás se to týká teď. And you from Prague, please wait ‚till November.

Obludárium je boží, 10/10. Těžko popisovat.

V Dánsku vínem, u nás kafem, v Rusku zmrzlinou

Neděle, Březen 23rd, 2008

Přiznávám se: mám ráda veršovaná dramata. Rostandova Cyrana, Nezvalovu Manon Lescaut, Moliérova Misantropa nebo Lermontovovu Maškarádu. Poslední jmenovaný kus právě nastudovalo Švandovo divadlo. (Pokračování textu…)

Byl jeden domeček, v tom domečku stoleček..

Neděle, Únor 3rd, 2008

Skoro vždycky vstupuju do divadla s nadějemi. Pokud jdete na něco strašného, vždy můžete doufat, že budete příjemně překvapeni a pokud na někoho osvědčeného, šance na zážitek tak nějak předpokládáte. Režie Jiřího Pokorného patří do té druhé kategorie – asi proto mě teď několikrát za sebou zklamal. Nedávno si ovšem vylepšil razantně reputaci. Dokonce tak, že i když je teprv únor, tak jépékřížovatím a už v duchu rozdávám ceny:  Za Sarabandu v Divadle na Zábradlí. (Pokračování textu…)

Tož teda utekajme

Neděle, Leden 13th, 2008

Votanova závěrečná poznámka byla přesná. Irsko, Slovácko nebo Slovensko, je to jedno.

(Pokračování textu…)

Papež na lyžích

Čtvrtek, Leden 10th, 2008

Lyžování, turistika, Bůh. Nakonec i do tří slov by se základní charakteristika hry Před zlatnickým krámem vešla. Jen pořadím by asi autor zamíchal. Hru napsal muž, jenž se už za života stal absolutním symbolem, ikonou. Karol Wojtyla, Jan Pavel II.

(Pokračování textu…)

S kaméliemi, ale bez dotací

Sobota, Listopad 24th, 2007

(Pokračování textu…)

Do Amsterdamu! Do Mnichova! Do Moskvy!

Čtvrtek, Listopad 8th, 2007

Mohla jsem to mít dvakrát. Pěkný dvoják . Ale nakonec jsem si Tři sestry v Amsterdamu v Bellevue Theater nechala ujít. Přece jen tři hodiny bez záruky, zejména po té, co mě všichni místní ujišťovali, že holandské čistě činoherní divadlo nemá nejlepší pověst (otázkou zůstává, zda to mají z vlastní zkušenosti nebo doslechu..) Ale se mi nechtělo nechat ostatní jít na tah hospodami a coffee shopy a sebe pěkně měšťácky zaklesnout do rudých sedaček.. (Pokračování textu…)

Čáry a kouzla žen

Sobota, Říjen 20th, 2007

„Když jsem začal na škole chodit do divadla, líbilo se mi úplně každé představení,“ řekl mi kdysi spolužák na Dv , čili divadelní vědě. Zdálo se mi to nepochopitelné a lehce naivní, ale právě jsem ho pochopila. Bez zkušeností, které umožňují srovnávat, je i blufér ztracený. (Pokračování textu…)