Kočičky v síti

Hromadí se mi to, tak to vezmu stručně.

Kniha: Sergej Lukjaněnko - Svět stínu (přeložil Libor Dvořák)

Průměrná scífa, kterou jsem si vzal, když jsem se domníval, že budu dělat rozhovor s autorem. Ten se nakonec nekonal, tak jsem aspoň dočetl. Kupodivu nevadilo, že začínám číst cyklus od prostředka (první jsou Hvězdy, ty studené hračky). Podstatou je nějaký mezigalaktický konflikt mezi starými a novými rasami, mezi kterými jsou lidé jako mušky. Relativně čtivé, ale jinak pouze průměr.

Kniha: Joseph O’Connor - Hvězda moří (přeložila Marie Frydrychová)

Talentovanější z rodiny O’Connorů (druhá je nějaká zpěvačka) napsal krásný příběh vystěhovalců z Irska za velkého hladomoru do Ameriky. Psáno formou koláže, jednotlivé kapitoly tvoří různé dokumenty - vlastní vyprávění, deník kapitána, dopisy… Příběh se skládá postupně a každou částí je mozaika úplnější. Přestože autor vychází z dobových dokumentů, některé pasáže jsou mystifikační a jsou pouze inspirovány dobovými reáliemi.

Překlad dobrý, i když místy zaskřípe nevhodné slovo nebo zbytečnosti (například uvádět překladatele citátů hned do závorky do textu mi přijde vůči čtenáři naprosto bezohledné).

Kniha: Julien Gracq - Pobřeží Syrt (překlad Stanislav Jirsa)

Přečetl jsem si na doporučení z nyxu, ale teď nevím, co si o té knize mám myslet. Poselství jsem pochopil, ale jazyk je na můj vkus značně nečtivý, což vyvažuje pouze pár svižnějších pasáží. Při čtení jsem měl pocit, že většinu času jdu po pás ve vodě a jenom občas vystoupím na souš a můžu se soustředit i na něco jiného než na chůzi.

Hanácké divadlo Uherské Hradiště - Adéla ještě nevečeřela (režie Radek Balaš)

Při současné české muzikálové produkci jsem měl trochu strach, aby Adéla nebyla další Kleopatra, Kvaska nebo podobný zázrak. O to příjemnější to bylo překvapení už s úvodní scénou. Ta je pojata ve velkolepém duchu a hra velice svižně pokračuje včetně bombastického závěru prvního dějství.

Dialogy jsou vděčně použity z filmu. Ostatně se není co divit, filmové dialogy jsou vypointované k dokonalosti a jakákoli změna by byla spíše k horšímu. Hudební čísla jsou vmíšena citlivě a po hudební i textové stránce kvalitativně rozhodně neupadají. Při pohledu na některé scény vás jistě napadne srovnání s klasickým americkým filmem/muzikálem Malý krámek hrůz (The Little Shop of Horrors). Tyto výpůjčky jsou poměrně skromné a také dílu prospívají.

Překvapením byly herecké výkony. Oblastní divadlo nemohlo obsadit provařené ksichty, které buď neumí hrát nebo zpívat nebo případně obojí, proto nasadilo vlastní materiál. I když nejsou některé postavy vybrány úplně vhodně, zejména Zahradník alias Rupert von Kratzmar je spíše karikatura bez vlastních výrazových prostředků, celek však působí velice příjemně a celistvě.

Letní shakespearovské slavnosti, Divadlo Husa na provázku - Smím prosit, Lady? Macbeth (režie Martin Huba)

Zatímco literatura má svá vydání Readers Digest, o něco podobného u divadelního Shakespeara se pokusil Martin Huba. I když začátek představení tak nevypadá, protože rozběh je opravdu pomalý. Ale zejména v druhé půli připomíná představení průlet několika scénami z Macbetha.

Představení sice není špatné, je i dobře zahrané, ale bude jedním z těch, které se poměrně rychle vykouří z hlavy. V té zůstanou pouze nejlepší (Hamlet z Dejvického divadla) a nejhorší (Jak se vám líbí) kusy. Fanda se svými osmi Macbethy by mohl vyprávět.

Film: Temný rytíř

Batman byl posunut do současného filmového jazyka, důraz je kladen na maximální funkčnost vyprávění při minimálním čase. Teoreticky jsem měl být ochuzen, protože jsem neviděl předchozí “díl” Batman začíná, ale prakticky jsem si ničeho nepochopitelného nevšiml.

O nedotaženém překladu psali jiní, děj je místy lehce nelogický, postavy jednají zkratovitě. Nejlepší je tak logicky Joker, který je propracovaný k dokonalosti, Batman má klasické panákovité jednání. Třetí místo na imdb rozhodně není zasloužené (ostatně Shawshank z odstupu taky ne).

Film s Bradem Pittem jsem viděl už kdysi, ale před návštěvou ústeckého divadla bylo třeba si osvěžit vzpomínky. Bylo to víceméně tak, jak jsem si to pamatoval, ale už to na mě tak nezapůsobilo. Jenom málo filmů přežije tlak doby. U tohoto bych řekl, že to platí stoprocentně. Navíc, zpětně viděno, se do filmu nepovedlo vtělit základní myšlenku knihy.

(more…)

“Problém není v tom, že by Pokorný jel v koksu,” zamyslel se po první půlce Hroch, “ale v tom, že jsme si ho nevzali taky.” A měl rozhodně pravdu.

(more…)

Vidět dvě špatná divadla v týdnu hned po sobě moc nepotěší a mohlo být ještě hůř, ale část jsme naštěstí s díky odmítli.

(more…)

Mark Haddon: Problémové partie, Argo 2007, přeložila Michala Marková

(more…)

Ubíhá to, ubíhá, pomalu si některé události ani nevybavuji. Tak aspoň stručně o posledním kulturním dění.

(more…)

Místy geniální kniha, místy připomíná výsledek lekce tvůrčího psaní. Jsem rád, že jsem si knihu pořídil v angličtině, protože opět mám pocit, že přeložit ji do češtiny je mrzačení jazyka. Zatímco v angličtině se na začátku skryje identita autora, v češtině by musela být okamžitě patrná (možná se pletu). Ale slyšel jsem, že u nás se běžně doporučuje rodičům autistických dětí, kteří mají aspoň nějakou představu, jak jejich dítě uvažuje.

(more…)

“Are there Negro accountants?”
“There are African-American accountants. You don’t want to use that word, though, Alex.”
“And Homosexual accountants?”
“There are homosexual everythings. There are homosexual garbage men.”
“How much currency would a Negro homosexual accountant receive?”
“You shouldn’t use that word.”
“Which word?”
“The one before homosexual.”
“What?”
“The n-word. Well, it’s not the n-word, but–”
“Negro?”
“Shhh.”
“I dig Negroes.”
“You really shouldn’t say that.”
“But I dig them all the way. They are premium people.”
“It’s that word, though. It’s not a nice thing to say.”
“Negro?”
“Please.”
“What’s wrong with Negroes?”
“Shhh.”

Knihu v češtině jsem měl problém přečíst, pindgin czech moc nefunguje. Film je neuvěřitelná nízkorozpočtovka s nelogickými posuny a dost nechápu, proč je tak oblíbený. Ale tento dialog patří k nejlepším.

iWoz je autobiografií jednoho ze zakladatelů firmy Apple, jednoho ze dvou Stevů. Samozřejmě ne toho charismatického, Steva Jobse, ale naopak introvertního, geniálního vynálezce Steva Wozniaka. (more…)