Rubrika: ostatní kecy

  • Co jste vy, byli jsme i my

    Děda František přišel do mého rodného města v říjnu ’45. Poprvé ještě na návštěvu za svým otcem, který tam dostal kominickou živnost. Vlaky jezdily jenom částečně, tunel u Bruntálu byl od války zasypaný a cestující museli pěšky přes kopec. Na druhé straně na ně čekal vlak od Krnova. „Co my, my jsme byli mladí, tak…

  • Stáhněte si tragický příběh Vladimíra Komarova pro elektronické čtečky

    U příležitosti smutného výročí smrti kosmonauta Vladimíra Komarova vyšla na serveru Technet.cz série tří rozsáhlých článků od publicisty a propagátora kosmonautiky Pavla Toufara. Populární, ale velmi obsáhlé články vám nabízíme v podobě e-booku, a to hned v několika formátech. Vladimir Komarov jako náhradník pro let Vostoku při oblékání skafandru na kosmodromu Bajkonur v roce 1962…

  • Kauza kufr

    Koupili jsme kufr. Pěkný, pevný a objemný. Výborný pro cestování s celou rodinou. Akorát jednou v zimě se nám podařilo zničit kolečka. V Olomouci byla zrovna rozkopaná cesta, auto nemohl parkovat hned u nádraží a vlečení po drsné cestě několik stovek metrů kufru neprospělo. Kufry jsou holt vyrobené na letištní haly a rovné chodníky, což…

  • … ti umějí žít

    „Máme takové maďarské menu,“ prohlásil dvířčin otec a já sledoval, jak se obě dívky lehce napnuly. Došlo na nejhorší. „Po pravých maďarských halászlích budou následovat palačinky. Maďaři po hutné polévce doporučují moučná nebo těstovinová jídla, například nudle s mákem nebo palačinky. My budeme mít palačinky,“ pokračoval s labužnickou mánií otec.

  • Jařab + Jařab = ?

    Přestože je titulek o Jařabovi, začnu raději Splašenými nůžkami v Kalichu. Na taková představení by měli chodit povinně zájemci o studium herectví, aby viděli, jak také můžou dopadnout a že se jim může stát i něco horšího, než hrát průměrné kusy v oblastních divadlech. Splašené nůžky jsou postavené na principu divadloautomatu, jakési divadelní realitní show.…

  • České potravinové slumy

    Onehdá jsem četla článek o lidech, kteří se živí odpadky. Nikoli v indických slumech nebo jižanských favelách, ale normálně v Praze. Vybírají z „konťáků“, co vyhodí jako nepoživatelné pražské super a hyper markety. Dělají to nikoli z chudoby, ale z přesvědčení – jako boj proti konzumní plýtvavosti bohaté společnosti.

  • Paul im Wald

    Od nového roku v nové práci. Vlastně se toho tolik nezměnilo. Autoři nedodávají texty včas, v odpovídající kvalitě případně obojí a často je navíc těžké sehnat obrazový doprovod. K tomu se mi sešly tři korektury najednou (posílané po kapitolách). Mám pocit, že se místy utápím v banalitách, že udržování normálního života stojí spoustu energie a…

  • Subjektivní žurnalistika? Stačilo

    Nějak se nám poslední dobou rozmáhá nešvar subjektivní ba přímo angažované žurnalistiky. Po vnukovi, který chtěl očistit jméno své babičky se objevuje zuřivá obhájkyně českého porodnictví Ludmila Hamplová. Což o to, na subjektivním názoru není v zásadě nic špatného. Pokud ho neotiskne seriózní médium, pokud se nevydává za vyvážený článek a pokud mu není věnován…

  • Ten náš osmašedesátý

    Políbila Dubčeka (1968 – čas utopie), La_Fabrika Zajímavý je i vlas v polívce, říkal kdysi Šalda a teď mi to řekl i Fanda. Tak já zkusím napsat něco víc, než že je to zajímavé. Inscenace se skládá ze tří částí, Ať hoří Paříž, Políbila Dubčeka a Zrychlené srdce, první dvě od Karla Steigerwalda. Ať hoří…

  • Francouzi a Slovan v Plzni

    Divadelní festivaly jsou jak záoceánské lety, samozřejmě v ekonomické třídě. Prosezené hodiny střídají mezipřistání v kavárnách, někdy i v lékárnách, kde se kupuje alka seltzer. Ale to spíš v Hradci, Plzeň je krotká jako pudřenka postarší dámy a stejně konzervativní jako její parfém.