Kočičky v síti

Tři návštěvy Ikea, 10 hodin práce. Ale kamarádi: Stálo to za to.

Vůně pozdního léta pomalu nahradily jarní a čerstvé letní. Ulicí po dešti jsou cítit temnější tóny a při jízdě na bruslích jsou některé vůně až omamně agresivní. Vinou sucha shazují stromy své první listy a já je rozjíždím kolečky bruslí. Podvečerní vzduch se na mě lepí a jenom rychlá jízda mi pomáhá regulovat teplotu.

(more…)

Pár poznámek z poslední doby.

(more…)

Myslím, že je jenom málo odvážlivců, kteří by toužili čtyřikrát za týden navštívit divadlo a ještě kvůli tomu cestovat do cizího města, platit ubytování a přemrštěné ceny za jídlo. Abych úplně nemystifikoval, tohle všechno jsme podstoupili kvůli jednomu představení, tomu poslednímu.

(more…)

Poprvé v Ungeltu, podruhé v Semaforu a to další ani nepočítám. Jo a Indy.

(more…)

Tentokrát píšu ten nejhájtekovatější hi-tech. Dětské chůvičky. Člověk by si řekl, že to bude nezáživné, ale ono ne.

(more…)

“Problém není v tom, že by Pokorný jel v koksu,” zamyslel se po první půlce Hroch, “ale v tom, že jsme si ho nevzali taky.” A měl rozhodně pravdu.

(more…)

Plnění přání našich otců je asi momentální téma. Psal o tom fiksu, ale počítám, že to bude obecnější jev. Dvířčin otec si pořizuje venkovní krb s udírnou a časem i rybníček, můj otec si koupil motorové rogalo a nové auto. Docela hezké hračky, ale nějak mě to nechává chladným.

(more…)

Vidět dvě špatná divadla v týdnu hned po sobě moc nepotěší a mohlo být ještě hůř, ale část jsme naštěstí s díky odmítli.

(more…)

“No tak, co chcete,” tvářil se Jan Kantůrek nedůvěřivě a odtažitě, když jsme se potkali.
Chtěl jsem červené, jako on. “To pijete na krev?” “Ne, spíš na chuť.” Proč odporovat.

“Tak vaši vizitku si založím, kdybych něco potřeboval,” loučíme se po dvou hodinách. A já doufám, že z nahraného rozhovoru bude aspoň část použitelná, protože po nějakého půlhodině došlo místo v paměti.

Stihli jsme probrat totalitu, komiks, překlady, Pratchetta i život. “Já se rád napiju a někteří lidi se pak na mě dívají divně,” svěřuje se. Blížíme se k půl litru červeného (each) a já ho chápu. Do určité společnosti bych taky potřeboval víc alkoholu v krvi.

Možná to pro všechny nebude zajímavé, ale pokud by celý rozhovor nevyšel na iDNES, dám ho sem. Pár nových motivů tam bylo.

A příští týden fenomén Lukjaněnko (Sapkowského si chtěla Ahoj udělat sama). Poslední dobou je ho v českých knihkupectvích plno, ale po Strugackých je to první zajímavý ruský spisovatel. Mimochodem, zajímalo by někoho něco? Napište komentář nebo mail. Já nad otázkami budu přemýšlet asi až ve čtvrtek…