Kočičky v síti

“No tak, co chcete,” tvářil se Jan Kantůrek nedůvěřivě a odtažitě, když jsme se potkali.
Chtěl jsem červené, jako on. “To pijete na krev?” “Ne, spíš na chuť.” Proč odporovat.

“Tak vaši vizitku si založím, kdybych něco potřeboval,” loučíme se po dvou hodinách. A já doufám, že z nahraného rozhovoru bude aspoň část použitelná, protože po nějakého půlhodině došlo místo v paměti.

Stihli jsme probrat totalitu, komiks, překlady, Pratchetta i život. “Já se rád napiju a někteří lidi se pak na mě dívají divně,” svěřuje se. Blížíme se k půl litru červeného (each) a já ho chápu. Do určité společnosti bych taky potřeboval víc alkoholu v krvi.

Možná to pro všechny nebude zajímavé, ale pokud by celý rozhovor nevyšel na iDNES, dám ho sem. Pár nových motivů tam bylo.

A příští týden fenomén Lukjaněnko (Sapkowského si chtěla Ahoj udělat sama). Poslední dobou je ho v českých knihkupectvích plno, ale po Strugackých je to první zajímavý ruský spisovatel. Mimochodem, zajímalo by někoho něco? Napište komentář nebo mail. Já nad otázkami budu přemýšlet asi až ve čtvrtek…

Při jednom z nedávných příspěvků chlapce z Finska jsem se jenom chápavě usmíval. A poslední týden potvrdil mé obavy – opravdu celý uplynul a já si ani nevzpomněl, že bych napsal něco na blog.

(more…)

Ubíhá to, ubíhá, pomalu si některé události ani nevybavuji. Tak aspoň stručně o posledním kulturním dění.

(more…)

Asi jsem se dostal do katovského období. Kromě Haddona (o kterém jindy) dštím síru a oheň a jsem všemi nenáviděn jako negativní člověk, vedle kterého by nikdo nechtěl bydlet (až na pana nakladatele, který poslal smířlivý mail a chce mi vše vysvětlit osobně). Na dnešní filmové představení jsem šel s tím, že to bude bizár, a to včetně předskokanské přednášky Freda Alana Wolfa. A předpojatost byla zbytečná, ve skutečnosti to bylo naprosto neuvěřitelné. Ostatně tentokrát jsem v názoru na film nezůstal osamocen, fuxoft ho ztrhal lehce (Baldýnský v Freflexu také) a tady si dal někdo práci, aby odhalil všechny nesmysly. Ono už podle anotace to vypadalo jako patafyzická sračka.

(more…)

Byl to náročný týden, pracovně skončil včera a dnes mám dojem, že je sobota. I to uklízení bylo dnes. Ve skutečnosti jsem si to zavinil sám, protože jsem za dva dny musel dokončit to, k čemu jsem se čtrnáct dní nedostal. První večer jsem uléhal se zatuhlým krkem a rameny z napětí, zda se mi to podaří včas dokončit. Povedlo a výsledná úleva byla sladká. Bohužel další hodinu trvalo projít dokument spell checkerem a odeslat mailem. Naštěstí jsem dnes už realista a pokud vím, že něco bude trvat pět hodin, musím připočítat další hodinu na “maintenance”.

(more…)

(more…)

Jsme tady všichni, až na průvodce. “Hroch zásadně chodí včas. Nebo vůbec,” glosuje jeho žena. Čirá pravda, kdybychom nebyli v sedm ráno na nádraží Kraków Glówny a tušili, kde bydlíme. Nakonec Hrochova žena navrhuje přesun na Rynek Glówny, tak se sebereme. Já, dvířka, Hrochova žena se sedmiletým Krištofem a měsíční holčičkou a dva pánové z prestižního týdeníku.

(more…)

Paměť je milosrdná. Někdy máme pocit, že některé věci jsou na svém místě “odjakživa”, přitom se mění a my si ani neuvědomujeme původní podobu. Příkladem mohou být reklamy na Piccadilly Circus v Londýně. Na oblém baráku jsou tradičně reklamy, Wikipedia uvádí (bez udání zdroje), že tam jsou již někdy od roku 1900. Ale zkuste si vybavit současnou podobu, nebo alespoň loga firem, která tam momentálně jsou.

(more…)

“Dobrý den, tady Vlastník.”
“Dobrý den, tady nájemce. Hledáme recepci firmy Shanex kvůli ubytování.”
“Recepce jsem já, Vlastník.”

(more…)

Čekal jsem, že za mnou přijdeš v noci. Přijdeš se rozloučit a říct, že to tady bylo fajn, ale konec už tak moc dobrý nebyl a že mi přeješ všechno nejlepší (většinou jsi mi to říkal). Ale to bývá jenom ve filmech.

(more…)