iPad si podle všeho koupí kde kdo. Samozřejmě myslím geeky, kteří musí mít každou novinku a minimálně ji vyzkoušet. Logicky se nabízí chodící reklama na Apple nebo technooptimista. Ale já si ho nekoupím!
Tento článek jsem psal pro MF DNES, kde vyšel 5. 12. 2009 v rubrice Kavárna. Přestože se většina článků z papírové Kavárny automaticky dostává na stránky kavarna.idnes.cz, tento tam nepřišel. Nebudu zbytečně spekulovat, ale radši článek dám k dispozici většímu množství čtenářů. (more…)
Začalo to, jak jinak, na apríla. Google jako neformální firma přeměnil na 1. dubna portál YouTube tak, aby každé kliknutí na odkaz odkázalo na video Ricka Astleyho. Připomenutí této popové hvězdy 80. let minulého století mělo zázračný účinek a zrodil se fenomén Rickrollingu. Ten spočívá v tom, že uvedete odkaz v článku, který se tváří seriózně (Rickovy nahé fotografie), který však vede na známý videoklip.
Rickrolling je jenom jedním z projevů internetových memů neboli internetových fenoménů. Stačí, aby se v jedné diskuzi nebo někde objevilo něco potenciálně zajímavého a hned se toho chytnou rozsévači a montéři. Zatímco dříve memy přežívaly klidně půl roku až rok (což byl příklad All Your Base Are Belong To Us,), dnes je jejich životnost efemérní. Časté jsou také crossovery, tedy kombinování více memů dohromady (co třeba Rickův doslovný videoklip, i když ten nedosahuje kvalit Take on Me). Často stačí jeden týden a už se v “internetovém humoru” nedokážete zorientovat (ostatně proto je tady Encyclopedia Dramatica, kde má své heslo i Rickrolling).
Rickrolling má na dnešní dobu neuvěřitelnou životnost a fenomén vyvrcholil před čtrnácti dny na předávání cen MTV, což naprosto uniklo pozornosti našich médií. Přitom přes dvacet milionů zhlédnutých videí vyneslo Ricka až na pomyslný vrchol. MTV sice spekuluje, jestli si Rick Astley svou cenu zaslouží, ale těžko s tím něco udělá. Ostatně kdo ví, jestli Novinky někdy zveřejní výsledky své ankety o největší hit 80. let, který s přehledem vyhrál… tramtadadá… Rick Astley.
Češi už za sebou mají také dva pokusy o Rickrolling, tedy spíše Rudirolling a Pešákrolling. Pokus první, získat pro Rudiho Kovandu Zlatého slavíka, bohužel nevyšel, tedy alespoň tak praví legendy. Zato letoší pokus vytáhnout na světlo Ivo Pešáka vyšel na 100 % a Ivan Mládek toho maximálně využil při svých polských turné.
Tak kdo bude další?
Nějak se nám poslední dobou rozmáhá nešvar subjektivní ba přímo angažované žurnalistiky. Po vnukovi, který chtěl očistit jméno své babičky se objevuje zuřivá obhájkyně českého porodnictví Ludmila Hamplová.
Což o to, na subjektivním názoru není v zásadě nic špatného. Pokud ho neotiskne seriózní médium, pokud se nevydává za vyvážený článek a pokud mu není věnován značný počet stránek.
Ludmila Hamplová asi nevzedme mezinárodní vlny, které zavalí Českou republiku, pouze naštve spousty maminek a tatínků, kteří dodnes měli za to, že disponují zdravým rozumem a dokáží pojmenovat věci, které vidí (neochotu, nepořádek a další).
Stejně je to zvláštní. Zatímco ještě loni v lednu Ludmila Hamplová tvrdila, že je člověk a ráda by, aby se k ní lékaři tak chovali, letos vyhlásila křížovou výpravu. Začalo to článkem v HN, který bojuje proti alternativním porodům (kde cituje draculku), ze kterého jednostranný názor čouhá jak sláma z bot (když jeden doktor je nazýván doktorem a druhý aktivistou). Celé to však završila totálně neprofesionálním článkem v Reflexu. I tady lékař zásadně vysvětluje a objasňuje, naopak asistentky křičí, stěžují si, bojují.
Jak říkám, co člověk to názor. Ale zdá se mi, že takto jednostranně zaměřené články do Respektu, HN ani Reflexu nepatří. I kdybych měl klapky na očích a říkal si, že české porodnictví je báječné, tak proč existuje mezinárodní iniciativa 10 kroků k optimální porodní péči? Možná by měli čeští porodníci vyjet za hranice a těm německým, britským a americkým opicím to správně vysvětlit.
Řeklo by se nepoučitelný. A to zřejmě i jsem.
Tentokrát píšu ten nejhájtekovatější hi-tech. Dětské chůvičky. Člověk by si řekl, že to bude nezáživné, ale ono ne.
Dvakrát mi na objednávce cukala ruka, dvakrát jsem to radši zrušil. Podruhé také proto, že jsem nepochopil položky ve formuláři. Ani nevím, jestli to byl výsledek mého telefonátu s tiskovým mluvčím nebo na to přišli sami, ale při třetím pokusu už to bylo opravené a bylo jasné, co je adresa firmy a co je montážní adresa. Tak jsem si objednal ADSL.
- Jak poznám, že mám nelegální Windows?
- Napíše ti to.
- A co s tím mám dělat?
- Koupit si to. Stojí to tolik a tolik.
- Můžu to koupit přes internet?
- Jo, ale potřebuješ to dostat fyzicky – dostaneš CD nebo DVD a samolepku, tu si musíš nalepit na počítač.
- A jak si mám nalepit samolepku?
- To tam budeme dávat návod, jak nalepit samolepku, jak se dává návod na párátka?
- Jo.
Našim studentským “překladem” uvozuji pár poznámek z médií, které jsou mimo místu. Tentokrát z jednoho hrnce. Ostatně Strategie je dobrá v tom, že tam je většina informací v naprosto zcestných kontextech, takže člověk aspoň může o tématu přemýšlet :)
Nechce se mi psát komplexní rozbor, tak si sem dám pár poznámek.
Kočičky v síti jsou spáchány redakčním systémem
WordPress
Příspěvky (RSS)
a komentáře (RSS).