Kočičky v síti

Dva nedopečené chleby, jedna bábovka bez cukru, jedna lehká otrava pečenou makrelou.

Čtyři dny v tatrách se smrskly na jednu večeři s kamarády.

Ale to jsou jednom drobné neúspěchy, které nás nemůžou odradit.

The very last day (still speaking svengelska). Z výšky je to celé nějak vznešenější dojemnější a aby ne, dneska jsme spolu naposledy. Na kopci jsem ale tentokrát sama, léto pomalu odchází, ale tady je pořád zeleno (to ty věčné deště) a dneska navíc i zlato a rudo jeřabinami. A mě je děsně smutno po tom, co opouštím a i paradoxně i po tom, co mi uteklo tam doma, protože zdejší pastviny mi to připomínají. Vykukující suchohříbek, kterého Švédové ani neumějí pojmenovat, natož aby ho sbírali. Panorama liduprázdné silnice  a zahrádky, které se zapsaly do paměti, takže jsou jednak domácké už doopravdy a jednak připomínají jiné důvěrně známé obrazy. Veškerý chaos  a pohyb na světě vzniká proto, že lidé se prostě nikdy nespokojí se stávající situací.  Znova si nazouvám vyšlapaný botky. Bude mi v nich dobře. (more…)

Přiznávám se: mám ráda veršovaná dramata. Rostandova Cyrana, Nezvalovu Manon Lescaut, Moliérova Misantropa nebo Lermontovovu Maškarádu. Poslední jmenovaný kus právě nastudovalo Švandovo divadlo. (more…)

Pokladna Národního divadla v paláci Kolowrat. Nevkusný interiér ze začátku devadesátých let, všude plakáty zvoucí na inscenace ND. Letáčky. Před prosklenou kukaní výrazně natištěná omluva za zrušená představení. Před kukaní mírná fronta.

Kupující paní (přebírá lístky na čerstvě odpremiérovaného Dona Juana s “Don Utilem” a pro jistotu testuje pokladní):

Už ste to viděla? Já sem vo tom ještě nic neslyšela.

Pokladní (opatrně):

Já měla furt službu. Ale kritiky byly todlento… ne moc dobrý.

Kupující:

Fak jo? No ale vona ta kritika má přece dycky vopačnej názor než divák, že jo.

(na tvářích pokladní a kupující je znát vzájemné porozumění. Chvilková harmonie. )

(more…)

Skoro vždycky vstupuju do divadla s nadějemi. Pokud jdete na něco strašného, vždy můžete doufat, že budete příjemně překvapeni a pokud na někoho osvědčeného, šance na zážitek tak nějak předpokládáte. Režie Jiřího Pokorného patří do té druhé kategorie - asi proto mě teď několikrát za sebou zklamal. Nedávno si ovšem vylepšil razantně reputaci. Dokonce tak, že i když je teprv únor, tak jépékřížovatím a už v duchu rozdávám ceny:  Za Sarabandu v Divadle na Zábradlí. (more…)

Ouvertura k vopruzu roku je tady

(more…)

Poslední dobou má docela problém s reflexemi divadla na tomto blogu. Myslím, že to znají všichni, kdo se živí permanentním datlováním čehosi do počítače. Ti, kteří mě za to platí, mě docela vytěžují, do toho se pravidelně ozývá Článkový vyděrač s nastřelenejma vlasama a nově rovnátkama. Když pak vyzbyde kus, který náhodou nemusím psát, užívám si pasivní role diváka. Na druhou stranu my notýsek už párkrát pomohl, když bylo třeba zapátrat po nějaké hrubé charakteristice..Takže… (more…)

Tak už jí máme taky. Prokletou hru, která přináší zaručenou smůlu každému divadlu. Angličané se pyšní Macbethem, o kterém divadelníci mluvíc raději jen jako o “té hře”, protože už jen její titul snáší kletbu na divadlo, které se odváží jí nastudovat. Britové Shakespeara, my Václava Havla. (more…)

(more…)