Archive for the ‘Uncategorized’ Category

Můj báječný rok 2012

Pondělí, Prosinec 31st, 2012

Inspirováno blogem Terezy B.

Zcela nedávno mě šokovalo prohlášení, že za komunistů snad bylo líp z úst člověka, od kterého bych to rozhodně nečekala. O pár dnů později čtu v novinách rozhovor s Jiřím Stránským, který říká, že za blbou náladu si můžeme především sami. Že hodně fňukáme a stěžujeme si, ale málokdo udělá něco, aby si stěžovat nemusel. Ale ono někdy stačí docela málo, maličko, nejen změnit úhel pohledu, ale také zaměřit se na určitý mikrosvět (třeba na kváskovou mapu – namísto stesků, že se pekaři šidí řemeslo, šířit kvásek a vědomosti, aby si každý mohl dobrý chleba udělat doma.) Podívala jsem se na svůj vlastní mikrosvět roku 2012. A ten pohled se mi moc líbí.

Minulý rok se ohromně rozrostla naše rodina. V lednu se moje sestra vdala – bylo parádní přebít zpravidla otravný leden s povánoční kocovinou pomyšlením na to,  jaké šaty si obleču na svatbu. Svatba byla skromná, komorní a trochu legrační, ale moc fajn. A v únoru se narodila moje malá neteř Matilka. První letošní dítě roku 2012 nepřišlo na svět úplně bez komplikací, sestru dokonce v těhotenství postrašili rizikem rozštěpu páteře, ale nic z toho nenaplnilo. Za pár týdnů bude Matildě rok a je k zulíbání. Rozkošná holčička velikosti panenky, která díky líbeznosti, šikovnosti a miniaturním rozměrům budí nadšení všude, kde se objeví. V září se narodil synoveček Mikuláš, výstavní miminko jak do katalogu a má se i nadále čile k světu. A konečně v říjnu přišel na svět náš milovaný synáček Benny. Počít, donosit a porodit zdravé dítě je dar, který bereme za samozřejmý, ale je dobré si uvědomit, že to tak úplně standardní není.  Že je to pořád velké štěstí.

V červnu se sestra odstěhovala s rodinou do Bruselu. Vzájemně si moc chybíme (stýská se i Míně a Bertišovi), ale zase možnost odjet kdykoli do města waflí, mušlí, piva a vynikající čokolády, je přece báječná, ne? Sestra je navíc v Bruselu spokojená a Bertiš se usadil ve francouzské školce a už umí francouzsky počítat. Celá širší rodina je navíc v mezích možností zdráva. Co chtít víc?

Máme se dobře i po pracovní stránce. Pavel má konečně práci, která ho baví a u které taky stíhá rodinu, aniž by pořád padal vyčerpáním. A já se vždycky nadmu pýchou, když zaslechnu, že ho někde chválí. Já jsem se v době těhotenství vrátila na pár měsíců do práce. Nejlepší věc, co jsem mohla udělat! Výborně jsem si před dalším miminkem odpočala od plenčiček, kašiček, věčně plné pračky a pocitu, že nemá cenu vytahovat střevíčky a kabelku. Občas to byla honička a stres. Ale bylo báječné zase služebně chodit do divadla! Mína úspěšně zvládla jak nástup do soukromé školky, pak přestup do státní, kam nás – zaplaťpánbu – přijali. Podařilo se mi vedle toho věnovat se i nadále knižnímu projektu Knihožrout. Ne že by tam nebyli rezervy, ale ustáli jsme i pád, kdy stránky měsíc neběžely a vyrovnali se ze ztrátou dat. Je strašně prima mít práci, která obnáší čtení knížek, takže když ulehnete do postele s detektivkou, nemáte pocit, že se trestuhodně flákáte. O přísunu recenzních titulů nemluvě.

Pořídili jsme letos první skutečný zmrzlinový stroj, který zvládne zmrzlinu hladkou a ve větším objemu. Založila jsem svůj zmrzlinový blog, vymysleli jsme naší budoucí firmě pěkný název Tři kopečky a kamarád Filip jí udělal báječné logo. Poprvé jsem svou zmrzlinu nabídla v rámci Apetit pikniku a…tolik pochval jsem snad v životě neslyšela. Posílilo mě to v přesvědčení, že má smysl, abych se zmrzlině skutečně začala věnovat. Tři kopečky se objevily i v několika novinových článcích, do své talk show mě pozval kamarád Honza Dědek a díky zmrzlině jsem se seznámila s dalšími skvělými lidmi, kteří sdílejí vášeň pro dobré věci. Vyzkoušela jsem, si výrobu zmrzliny na zakázku a nejvíc pyšná jsem na to, že jsem – polehoučku –  s to dát dohromady i vlastní receptury. Jeden z nich, okurková s ginem a mátou – je už skoro slavná :) Vyráběla jsem zmrzlinu pro jednu restauraci a s dalším moc prima podnikem začínám regulérní spolupráci. Dělat zmrzlinu – zejména při vyšších objemech a pořád tak trochu na koleně –  je někdy vysilující, ale je to hluboce uspokojivá práce, v níž se těším na všechny další cíle (třeba profesionální zmrzlinový kurz v Itálii..)

Nejvíc pyšná jsem ale pochopitelně na své děti. Mína je neuvěřitelně šikovná, bystrá a roztomilá a Benny je zatím téměř bezúdržbové miminko.  Mám dojem, že péči o něj zvládám i přesto, že toho mám na práci dvakrát tolik, než když byla v jeho věku Mína, mnohem lehčeji.
Je jasné, že nás čeká náročných dvanáct měsíců. Z miminka vyroste batole, které si bude uzurpovat víc pozornosti, ráda bych i nadále krůček po krůčku postupovala k cestě profesionální zmrzlinářky a musíme vyřešit naše již více než stísněné bydlení. Přála bych si umět hospodárně vycházet s časem a nenechat se vyšťavit z toho, že nestíhám. A taky přiměřenou část času jen tak bez výčitek prolelkovat.  A především, abych příští rok touhle dobou mohla zase napsat: byl to skvělý rok.

Ještě k diskuzi o elektronických knihách

Neděle, Březen 20th, 2011
Častý argument proti elektronickým knihám je asi tohoto znění: „Dnes už nikdo nepřečte záznamy na magnetických páscích nebo 5 1/4" palcových disketách. Kdo bude moci v budoucnosti přečíst dnešní elektronické knihy?“

Přitom se však míchá několik pojmů dohromady:
  • fyzický formát ano, v budoucnosti může být obtížné přečíst něco uloženého na obstarožních formátech, ale není to nemožné. navíc dnes už nikdo nemá všechny záznamy uložené jenom na jednom médiu, typicky máme všechno někde  „na internetu“, tedy v cloudu.
  • nestandardní datové formáty to byl samozřejmě velký problém, když se kdysi používala na mnoha počítačích ChiWriter, později Amí Pro nebo T602. když přečtu nějaký obstarožní formát ze záložního média a budu jej chtít převést na něco modernějšího, můžu pohořet. ale jak se ukazuje ani v případě starých vysázených knih v PageMakeru to není nemožné. a v případě mnoha knih je složitý pouze první převod, zbytek už je automatizovaný.
  • formáty eKnih tady je jediný problém a riziko, a sice nestandardní formáty vzniklé kvůli falešnému pocitu ochrany proti pirátům. ať už se jedná o Amazon, u kterého je to podle mého názoru pouze dočasné, než nakladatelé pochopí, že je zbytečné se nechráněných knih bát, nebo o Mobil Bonus alias Ráj knih alias Bux alias Euromedia s „unikátním“ formátem Wooky. to je něco, čemu by se měl trh do budoucna bránit, protože univerzálnost, rozšíření a jistotu do budoucna zajistí pouze standardy.

Posted via email from cattie’s posterous

Openkrad radí, pátrá, informuje

Úterý, Leden 4th, 2011
Moje rok stará konverzace s pracovnicí dopravního podniku, které připadá e-shop DP krásný a logický. Pro nedočkavce cituji nejlepší pasáž, dále doporučuji poslední odpověď. "

Postup objednávání kuponů jsem konzultovala s pracovníkem opencard, který provedl dle výše uvedenému postupu zkušební objednávku a neshledal zde žádný problém, který by byl opodstatněný. Objednávka kuponu mu trvala přesně 28 sekund. Objednávání elektronických kuponů přes e-shop je nastaveno tak, aby bylo srozumitelné všem cestujícím, i těm kteří s touto aplikací pracují poprvé."

———————
PK:

Mám v zásadě dva dotazy: proč mi nikdo neodpověděl na dotaz zaslaný na email vašeho eshopu (pozn.: tento dotaz byl odeslán prostřednictvím informačního formuláře) a potom původní otázku: Dobrý den, už uskutečňuji třetí online nákup kuponů na MHD a stále se mi vnucuje jedna zásadní otázka: proč je váš systém tak neuvěřitelně debilní, nepřátelský a nelogický. Proč místo jednoduchého přihlášení, vložení nového kuponu do košíku a zaplacení (tři nebo čtyři kroky) musím na deseti obrazovkách klikat na další a další tlačítka, proč musím všechno milionkrát potvrzovat, proč nemám uživatelský účet, kde bych si ověřil dobu platnosti. PROČ? Opravdu bylo vašim účelem elektronickou komunikaci uživatelům naprosto znechutit, aby chodili kupovat kupony k okýnku? Nerozumím tomu. Třeba v New Yorku je nákup "lítačky" otázka půl minuty u automatu. Dokonce i České dráhy mají elektronický nákup jízdenek jednodušší a to bych opravdu vzhledem k úrovni služeb nečekal.
——————————–

Pane Kočičko,

Při podání stížnosti nebo dotazu je cestující upozorněn, že podání, které bude obsahovat vulgární a sprosté výrazy, podání urážlivá, nesrozumitelná nebo zmatená se odkládají bez přešetření a není na ně brán zřetel.

Nicméně budu na Vaše podání reagovat a sděluji Vám, že nákup kuponu na MHD přes e-shop  není cituji: „debilní, nepřátelský a nelogický“,posuďte sám:

1)       

Přihlásím se do e-shopu (mám-li účet, a ani ten mít nemusím, pouze v případě, že bych se nechtěl podívat, do kdy mi ještě platí kupón) a zahájím nákup

2)       Vyberu způsob platby (to je nutné, neboť způsob platby limituje možnosti začátku platnosti kupónu)

3)       Provedu identifikaci jízdního dokladu (všimněte si, že lze kupovat jak papírové, tak elektronické kupóny. To je třeba v rámci tarifu rozlišovat.)

4)       Vyberu si od kdy chci mít kupón platný (to je pochopitelné, ne)

5)       Vyberu si jak dlouho chci, aby mi kupón platil (to je také pochopitelné, ne)

6)       Vyberu si pásma (i to je nutná položka, je totiž možno pásma kombinovat)

7)       Vložím do košíku a provedu platbu (to je taky nutné)

 

Postup objednávání kuponů jsem konzultovala s pracovníkem opencard, který provedl dle výše uvedenému postupu zkušební objednávku a neshledal zde žádný problém, který by byl opodstatněný. Objednávka kuponu mu trvala přesně 28 sekund. Objednávání elektronických kuponů přes e-shop je nastaveno tak, aby bylo srozumitelné všem cestujícím, i těm kteří s touto aplikací pracují poprvé.

Dále Vás chci upozornit že slangový výraz „lítačka“ není v pražské dopravě užíván a Tarif PID ani tento výraz nezná.

Nejste-li spokojen s elektronickým způsobem objednávání kuponů z domova, máte opravdu možnost využít přímý prodej kuponů na kontaktních místech. Jejich seznam naleznete na internetových stránkách www.dpp.cz v části Jízdné – Prodej jízdenek.

Vaše konkrétní další dotazy rádi zodpovíme i  na bezplatné informační lince 800 19 18 17, která je v provozu denně od 7,00 do 21,00 hodin.

Přeji hezký den

 

Taťána Bacíková

————————————–

Dobrý den,

děkuji za milou odpověď, ovšem já budu milejším tónem trvat na původním tvrzení. Konečně se dostávám k milé povinnosti nakoupit kupon, tak mohu popsat aktuální zkušenost.

1) Vytvoření účtu v e-shopu je zcela k ničemu. Nevidím platnost kuponu, pouze kuponu, který jsem koupil přes e-shop. Můžu si přidat trvale číslo openkarty, ale nevidím, jaké je na ní jméno. Dokonce to ani nesnižuje počet potřebných kroků.
2) Já počítám počet kroků (a nepočítám přihlášení)
– vyberu způsob platby
– klepnu na pokračovat
– vyberu opencard
– vyberu počátek platnosti
– vyberu platnost
– vyberu pásma
– vložím do košíku
– zaškrtnu dva souhlasy, a to i když jsme registrovaný a souhlasil jsem již jednou při zřizování účtu!
– vyplním kód (proč když jsem registrovaný?)
– potvrdím
– konečně můžu zaplatit
Ať počítám jak počítám, stále je to deset nebo jedenáct kroků. Pokud by vás zajímalo, jak to udělat efektivněji, tak bych radu měl:
– po přihlášení ihned vidím, jak je na tom můj účet, tedy kdy mi končí platnost kuponu. v současné době tam nic takového nevidím, jsou tam informace o počtu kuponů v košíku ceně a dnešním datu. ale čísla mých karet a data platnosti nikde. nevidím to ani když jdu na seznam mých průkazů
– na úvodní obrazovce mám několik zrychlených voleb, například rychlý nákup 90denního a měsíčního kuponu se začátkem platnosti další den po konci platnosti aktuálního kuponu. bude troufalé předpokládat, že minimálně 70 % lidí dělá přesně to, tedy nakupuje stále dokola 90denní kupon s platností další den po skončení platnosti předchozího kuponu? 
– v dalším kroku potvrdím, že toto chci opravdu nakoupit
– zaplatím a zavřu okno, půjdu si pro svůj kupon
Pokud z nějakého důvodu nechci zrychlený nákup kuponu, mám vždy možnost absolvovat martyrium deseti kroků, které se stejně tak dobře dají zkrátit.

Velmi dobře rozumím, že u vás nemá nikdo zkušenosti s tímto typem e-shopu, navíc jako zaměstnanci ani žádné kupony nakupovat nemusíte, protože máte "lítačky", ale v Česku je dostatečné množství odborníků, kteří by vám dokázali poradit, jak obchod navrhnout efektivně.
Jak vidíte, můj jazyk byl sice expresivní, ale rozhořčení oprávněné. Váš jazyk byl sice vstřícný, leč vaše rozhořčení nechápu, protože nemáte pravdu – váš e-shop sice vzhledem zapadá do celkového vizuálního stylu, leč ovládáním patří do kategorie "kdybych nakupovat nemusel, tak sem nelezu".
Přeji úspěšný nový rok a těším se, že jednou spolu nalezneme společný jazyk.
——————————-

Dobrý den,

Děkujeme Vám za Vaše připomínky.

Z důvodu provozních a tarifních není možné v současné době dělat jakékoliv dílčí či komplexní úpravy elektronického objednávání časových kuponů přes E-shop DP.

S pozdravem

 

Taťána Bacíková

Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost

odbor Jízdní doklady a odbavovací systém

Sokolovská 217

190 22 Praha 9

tel: 296193331

e-mail: Bacikova@dpp.cz

Posted via email from cattie’s posterous

Klouzání po povrchu

Úterý, Prosinec 7th, 2010
Dříve jsme blogovali o svém životě a všem možné, potom jsme to samé převedli do formy zpráv na twitteru. I to se ukázalo složité, tak ted už se jenom "čekujeme" na různých místech a jinak sdílíme odkazy. Knižní znalosti se přetavily do formy prezentací, kde jsou vybrané pouze hlavní body problém a na zbytek není místo. Kloužeme po povrchu.
Tím neříkám, že v poznámkách pod čarou jsou nějaká důležitá moudra, která nám nesmí uniknout. Ale bez komplexního zasazení problému těžko dokážeme pochopit základní strukturu a jít dál. Zjednodušování prezentacemi a časopiseckými články mi přijde až absurdní. Do toho se často propašuje nějaká chyba, kterou ovšem čtenář neodhalí, protože nemá dostatek znalostí.
Možná není pesimismus na místě. Pohybuji se mezi samými chytrými lidmi, kteří čtou knihy, mají hluboké znalosti a umí o problémech diskutovat a argumentovat. Ale tím spíš mi přijde, že jsem uzavřený v určité bublině a venku to musí být mnohem horší.

Posted via email from cattie’s posterous

Touha, která mi dá spát – dojmy z týdeního testování HTC Desire

Pátek, Červenec 23rd, 2010
Chtěl jsem zjistit, jak moc je systém Android připravený na reálné použití, tak jsem si od T-Mobilu zapůjčil HTC Desire, který má nainstalovaný Android 2.1 s nadstavbou HTC Sense. Dva roky používám iPhone 3G se kterým jsem až na rychlost moc spokojený, tak mě zajímalo, jestli do budoucna přejdu na nějaký Android (většinu služeb mám od Googlu, tak by to snad dávalo smysl) nebo si počkám na novou generaci iPhonu (pokud nebude stát 20 000). Ve výsledku zatím zůstanu věrný iOS.
———————————————-

Dojmy shrnu stručně do bodů:
Po hardwarové stránce je to krásné zařízení. Kapacitní displej je čitelný, dobře reaguje, mechanicky je to taky skvělé, baterka se dá vyměnit, paměťová karta rozšířit, foťák má blesk, na dotek je moc příjemný

Má to moc tlačítek a blbé umístění. Pro klávesu Zpět musím pořád někam přehmatávat, je dost špatně umístěná a hned vedle ní je Lupa, která tam podle mého nemá co dělat. Optický trackball je totální chujovina, jenom duplikuje ovládání na displeji, při hledání tlačítek navíc občas nad trackballem přejedu a najednou jsem zcela někde jinde, než jsem čekal. Tlačítko Menu je zcela nevyzpytatelné.

FriendStream je zajímavý způsob integrace Facebooku a Twitteru, ale už tam nevidím, zda zprávy někdo komentoval a když si zprávu rozkliknu, dostanu se do samostatného streamu služby. Postatnější bohužel je, že při aktualizaci dat nezjistím, jaké zprávy jsem už četl a jaké jsou nové.

Při zobrazování počasí je výborné, že ho ukazuje podle aktuální polohy.

Android Market je komický, moc toho tam není, k placeným aplikacím se zatím nedá dostat vůbec.

Nepřišel jsem na to, jak vypnout seznam ze SIM karty. Data na ní mazat nechci, kdybych ji někdy potřeboval použít v nechytrém telefonu, ale nezajímají mě tady. Na druhou stranu načtení lidí z Facebooku je příjemné.

U některých Wi-Fi sítí se Desire občas zasekne – sice jsem připojený, ale data netečou. Jiná zařízení problém nemají.

Klávesnice je slušná, i když třeba na češtinu má iPhone lepší vychytávky. Bohužel jsem na klávesnici nenašel znak "|", takže jsem musel změnit většinu svých hesel, abych mohl telefon aspoň nějak používat. Na to, že je to vlastně unixový stroj pro geeky mi absence "|" přijde problematická.

Při více mailových účtech musím každý zobrazovat zvlášť. Pravda, s tímhle přišel až iOS 4 (více schránek se zobrazuje jako jedna), ale to musí všichni všechno kopírovat od Applu?

Reproduktor mi přijde průměrný, občas jsem měl při telefonních hovorech problém rozumět.

Jako hezká hříčka mi přijde heslo pro přístup k telefonu ve tvaru vzoru kresleného rukou. Spousta lidí má spíše grafickou paměť a není vždy třeba zadávat čísla. Otázka je, nakolik je takové heslo odhalitelné, ale pro zabezpečení telefonu je to skvělá možnost.

Dovedu si představit, že po instalaci několika doplňků a vyladění bych mohl zařízení používat, ale to stojí spoustu času a úsilí. Proto radši zvolím telefon pro ovce, kde nemusím složitě laborovat, aby mi fungoval tak, jak jsem chtěl. Takže nashledanou u Androidu 3.

Posted via email from cattie’s posterous

5 s. Jak dlouho to bude trvat vám?

Čtvrtek, Červen 17th, 2010

Disaster weekend

Středa, Říjen 29th, 2008

Dva nedopečené chleby, jedna bábovka bez cukru, jedna lehká otrava pečenou makrelou.

Čtyři dny v tatrách se smrskly na jednu večeři s kamarády.

Ale to jsou jednom drobné neúspěchy, které nás nemůžou odradit.

Tjörned apart

Pátek, Srpen 15th, 2008

The very last day (still speaking svengelska). Z výšky je to celé nějak vznešenější dojemnější a aby ne, dneska jsme spolu naposledy. Na kopci jsem ale tentokrát sama, léto pomalu odchází, ale tady je pořád zeleno (to ty věčné deště) a dneska navíc i zlato a rudo jeřabinami. A mě je děsně smutno po tom, co opouštím a i paradoxně i po tom, co mi uteklo tam doma, protože zdejší pastviny mi to připomínají. Vykukující suchohříbek, kterého Švédové ani neumějí pojmenovat, natož aby ho sbírali. Panorama liduprázdné silnice  a zahrádky, které se zapsaly do paměti, takže jsou jednak domácké už doopravdy a jednak připomínají jiné důvěrně známé obrazy. Veškerý chaos  a pohyb na světě vzniká proto, že lidé se prostě nikdy nespokojí se stávající situací.  Znova si nazouvám vyšlapaný botky. Bude mi v nich dobře. (Pokračování textu…)

V Dánsku vínem, u nás kafem, v Rusku zmrzlinou

Neděle, Březen 23rd, 2008

Přiznávám se: mám ráda veršovaná dramata. Rostandova Cyrana, Nezvalovu Manon Lescaut, Moliérova Misantropa nebo Lermontovovu Maškarádu. Poslední jmenovaný kus právě nastudovalo Švandovo divadlo. (Pokračování textu…)

Zákon takřka přírodní

Pondělí, Březen 17th, 2008

Pokladna Národního divadla v paláci Kolowrat. Nevkusný interiér ze začátku devadesátých let, všude plakáty zvoucí na inscenace ND. Letáčky. Před prosklenou kukaní výrazně natištěná omluva za zrušená představení. Před kukaní mírná fronta.

Kupující paní (přebírá lístky na čerstvě odpremiérovaného Dona Juana s „Don Utilem“ a pro jistotu testuje pokladní):

Už ste to viděla? Já sem vo tom ještě nic neslyšela.

Pokladní (opatrně):

Já měla furt službu. Ale kritiky byly todlento… ne moc dobrý.

Kupující:

Fak jo? No ale vona ta kritika má přece dycky vopačnej názor než divák, že jo.

(na tvářích pokladní a kupující je znát vzájemné porozumění. Chvilková harmonie. )