Kočičky v síti

Skoro vždycky vstupuju do divadla s nadějemi. Pokud jdete na něco strašného, vždy můžete doufat, že budete příjemně překvapeni a pokud na někoho osvědčeného, šance na zážitek tak nějak předpokládáte. Režie Jiřího Pokorného patří do té druhé kategorie – asi proto mě teď několikrát za sebou zklamal. Nedávno si ovšem vylepšil razantně reputaci. Dokonce tak, že i když je teprv únor, tak jépékřížovatím a už v duchu rozdávám ceny:  Za Sarabandu v Divadle na Zábradlí. (more…)

Ouvertura k vopruzu roku je tady

(more…)

Poslední dobou má docela problém s reflexemi divadla na tomto blogu. Myslím, že to znají všichni, kdo se živí permanentním datlováním čehosi do počítače. Ti, kteří mě za to platí, mě docela vytěžují, do toho se pravidelně ozývá Článkový vyděrač s nastřelenejma vlasama a nově rovnátkama. Když pak vyzbyde kus, který náhodou nemusím psát, užívám si pasivní role diváka. Na druhou stranu my notýsek už párkrát pomohl, když bylo třeba zapátrat po nějaké hrubé charakteristice..Takže… (more…)

Tak už jí máme taky. Prokletou hru, která přináší zaručenou smůlu každému divadlu. Angličané se pyšní Macbethem, o kterém divadelníci mluvíc raději jen jako o “té hře”, protože už jen její titul snáší kletbu na divadlo, které se odváží jí nastudovat. Britové Shakespeara, my Václava Havla. (more…)

(more…)

Tak si ho nechte!

A to my zase jo :)

Pokud je známkou dospělosti, že na pohřbech se nebrečí, asi nikdy nevyrostu.

(more…)

(more…)

Jediný přímý bus z Hamy do Palmyry jede v půl sedmé ráno, takže raději riskujeme cestu s přestupem v Homms. Ale poprvé to vypadá, že bychom mohli s dopravou narazit. Už na bus do Homms čekáme půl hodiny – to se nám ještě nestalo. Obvykle sedíme v buse do deseti minut od příchodu na nádraží.

(more…)

nemám sílu to dávat na blog, takže jenom link.