Podstatou původního článku bylo, že ceny elektronických knih rostou ne v porovnání s papírem, ale v porovnání se stavem před pár lety! Důvody uvádí autor hned dva. Jedním je, že skončilo období dotování cen ze strany Amazonu, druhým přechod na jiný model. Ve skutečnosti je ovšem situace ještě nepřehlednější.

V článku se uvádí, že dříve si Amazon bral 50 % z prodejní (doporučené) ceny knihy, což je standardní model také u papírových knih a nakladateli zůstala druhá polovina. Řekněme, že z knihy za 24,99 dolarů zůstalo nakladateli 12.50 dolarů. Ovšem Amazon ji nabízel za 9.99, takže na každé knize 2,5 dolaru tratil.

Přechodem na nový model si Amazon ponechá pouze 30 % ceny. Řekněme, že prodejce stanoví prodejní cenu na 12.99 dolarů. Z této částky mu nakonec zůstane 9.09 dolarů a Amazon získá 3.90 dolarů.

Co se změnilo? Nakladatel dostal zaplaceno méně, Amazon přestal eKnihy dotovat (takže na nich možná i vydělává) a skutečná cena pro kupující vzrostla.

Ve skutečnosti je to složitější, jak už to bývá. Amazon má stále dva způsoby stanovování provize (která může být 30 nebo 65 %) a je pouze na nakladateli, jakou cestu zvolí. Proč by měl nakladatel nechat větší část peněz Amazonu? Třeba proto, že chce u knihy stanovit vyšší cenu nebo ji chce chránit. V obou případech požaduje Amazon 65% provizi. Ale pokud vám nevadí, že kniha může stát do deseti dolarů, že ji může Amazon v rámci akce zlevnit třeba na pouhý dolar a že nebude mít ochranu, potom můžete mít svých 70 % prodejní ceny.

Oh, wait! 70 % z 10 dolarů je 7 dolarů. Kolik musí stát kniha s ochranou, abych získal alespoň sedm dolarů? 20*0,35 je 7 dolarů. Jinými slovy, pokud mám knihu, na které byly vyšší náklady, což jsou encyklopedie, slovníky, výpravné publikace, musím cenu stanovit nad 20 dolarů, abych vůbec vydělal!

Na celém případu je zajímavé ještě to, že se Američanům zdají ceny za elektronické knihy přes 10 dolarů příliš vysoké. Což je při současném kurzu nějakých 190 korun za knihu (v přepočtu přes paritu kupní síly je to asi 150 korun). Vtip ovšem je, že český trh je 38x menší než Americký (pokud počítáme pouze USA bez Kanady, Británie, Indie, Austrálie a celého anglicky mluvícího světě) a je hodně závislý na překladech, které cenu výrazně navyšují. Ať počítám jak počítám, ceny pod 100 korun za elektronickou knihu jsou pro nakladatele sebevraždou. Krátkodobě se to sice dá, aby se rozrostla čtenářská základna, ale dlouhodobě není takto možné vytvářet kvalitní tituly.

Vždycky když mi někdo řekne “dělejte si to jak chcete, já chci knihu levnější než oběd”, otevírá se mi kudla v kapse. Zajímalo by mě, čím se autoři těchto tvrzení živí. Pokud dostávají zaplaceno v říčních oblázcích, je to asi v pořádku, ale proč potom žijí v České republice?

Jestli nějakému oboru analytici předpovídají zářivější budoucnost než internetu, je to vývoj aplikací pro mobilní telefony. Důvod je jednoduchý: Hlavním počítačem manažera se totiž stává telefon a ten potřebuje software – od jednoduchých her, přes nejrůznější organizéry až po programy, které přistupují do firemního informačního systému.

Zatímco loni se celosvětově prodaly mobilní aplikace v hodnotě přibližně 2,5 miliardy dolarů, v roce 2015 by toto odvětví mělo vygenerovat už 50 miliard dolarů, uvádí studie analytické společnosti Forrester Research. Nárůst však může být ve skutečnosti ještě rychlejší, protože analytici své odhady pravidelně zvyšují. Důvodem je mimo jiné to, že se do segmentu mobilních zařízení začínají počítat také multimediální tablety.

Samotný obor vytváření programů pro mobilní telefony a multimediální tablety je přitom poměrně mladý. Pro některé mobily se sice programovalo již kolem roku 2000, ale teprve od příchodu telefonů typu iPhone s dotykovým displejem v roce 2007, se obor začal více rozvíjet.

Na burzu pro peníze

Na celém světě jsou přitom desetitisíce firem, které se vývojem těchto programů zabývají. V České republice v současné době působí přibližně dvě desítky malých a středních firem zaměřující se na vývoj mobilních aplikací. Většina přitom vznikla v posledních dvou letech a tvoří je pouze pár vývojářů.

»V mobilních telefonech, tabletech a dalších zařízeních je poměrně velká příležitost a podle nás tady panuje minimální podnikatelské riziko,« říká ředitel jedné z nich – společnosti iCom Vision – Ondřej Švihálek. Podle něj se v současnosti sešla řada faktorů, které do sebe zapadly a vytvořily jedinečnou tržní niku. Je to pád cen chytrých telefonů, větší velikost displejů, snadnost naprogramování softwaru a zejména všeobecná dostupnost internetu, protože ten umožňuje být neustále online.

iCom Vision vytváří programy pro mobilní telefony již od roku 2002. Nejde přitom jenom o samotný software, protože ten tvoří pouze malou část každé zakázky. Společnost totiž například naprogramuje portál s určitou službou, například komunitní web pro řidiče. Program na telefonu potom slouží často pouze k efektivnějšímu přístupu k těmto stránkám.

Své osmileté úsilí loni firma završila upsáním akcií na varšavské burze. Emise byla sice relativně malá, ve výši 17 milionů korun, ale prodala se velice rychle. Když se přes měsícem s akciemi začalo také obchodovat, jejich hodnota poskočila první den obchodování o 66 procent na 4,5 zloté za akcii. Dnes hodnota poklesla na 3,3 zloté za akcii. (Aktualizace: akciím se příliš dobře nevedlo, i když letos poměrně neochotně rostou.)

Podle Švihálka byl pro ně tento způsob financování rozvoje přijatelnější, než jiné formy. »Nechtěli jsme jít cestou andělského investování, kdy by k nám přistoupil soukromý investor, protože to může přinášet problémy při řízení. Proto jsme zvolili burzu, kde jsme viděli řadu synergických efektů. Například nám to pomohlo firmu zprůhlednit a zefektivnit,« dodává Švihálek a popisuje systém auditů a opatření, která museli přijmout. Podle něj to byla náročná práce, ale nakonec se vyplatila.

Peníze použije iCom Vision na rozvoj firmy a případné akvizice. »Máme zájem hlavně o malé firmy nebo samostatné vývojáře, kteří umí naprogramovat určité funkce do aplikací lépe, než my sami,« dodává Švihálek.

Důvěrnější partnerství

Podobnou cestou vývoje na zakázku jako iCom Vision jde také firma Inmite. »Když jsme v roce 2008 slyšeli o novém systému pro mobily od Googlu, strašně nás to nadchlo. Hned jsme založili firmu a začali vyvíjet programy, i když v té době žádný skutečný Android telefon ještě neexistoval,« popisuje vznik firmy Inmite Jaromír Fulnek.

Sázka na novinku vyšla. O firmě se dozvěděli přímo v Googlu, začali s firmou Inmite spolupracovat a druhé dva zakladatele Michala Šrajera a Pavla Petřeka pozvali přednášet na první vývojářskou konferenci Google Developer Day.

Lidé z Inmite se rozhodli kombinovat vývoj na zakázku s aplikacemi vyvíjenými pod vlastní značkou. Vlastní programy zaměřují hlavně na český trh a programátoři se na nich učí nové věci. Jako příklad uvádí Fulnek aplikaci pro objednání jízdenky do MHD nebo jinou pro snadné poslání dárcovské DMS s bližšími informacemi o obdarované charitativní organizaci.

Naopak jako příklad aplikací na zakázku uvádí Fulnek programy Corkbin a OnTap, což jsou komunitní sítě pro milovníky vína a piva. »Klientka z USA chtěla vytvořit startup a hledala pro něj programátory. Prostřednictvím doporučení z Googlu se dostala až k nám,« říká Fulnek.

Vytvořením jedné verze programu ovšem spolupráce neskončila. Programy se postupně vyvíjejí a oboustranná spolupráce pokračuje dále. »Vztah se zadavatelkou přerůstá klasický vztah klient dodavatel. Je to spíše spolupráce než objednání–doručení,« dodává Jaromír Fulnek.

Podobně o komunikaci s klienty hovoří také Ondřej Švihálek z iCom Vision. Pro mediální skupina Lagardère Active vytvořila firma komunitní síť pro motoristy MOTOmail a Švihálek se nebojí mluvit o těsné spolupráci. »Lubor Zoufal z Lagardère přišel s první myšlenkou, ale výsledek jsme nakonec vypracovali společně. U takovýchto projektů je důležité postupovat po krocích a v průběhu vyhodnocovat co funguje a co nefunguje,« popisuje svůj přístup Švihálek. Podle něj je důležité brát komunitní sítě jako testovací prostřední, protože jednou úspěšný projekt nemusí příště vůbec fungovat.

»I neúspěch je třeba vnímat pozitivně, všichni se na tom něco naučí. Proto když se něco nepovede, klidně ukážeme čísla a řekneme, proč se to nepovedlo,« popisuje nový přístup Švihálek.

Trh je zatím poměrně malý, což dokládají i obraty firem, ale dá se očekávat výrazný růst. »My jsme za celou dobu existence byli ziskoví. Celou dobu jsme čekali, kdy se otevře velká příležitost a podle nás k tomu došlo loni,« říká Švihálek. Podle něj je to dané také tím, že mobilní operátoři nebo mediální domy řeší zdroje příjmů a mobilní telefony jsou pro ně perspektivní.

Ale nejsou to jenom vydavatelé novin a časopisů. Výhody mohou mobilní technologie přinést také do dalších profesí. Například už dnes se pomalu objevují objednávací terminály v restauracích, které nosí číšníci s sebou a zadávají do nich objednávky. »A není důvod, přoč by to měl být specializovaný přístroj, a ne obyčejný mobilní telefon nebo tablet,« dodává Jaromír Fulnek z Inmite.

Riziko mladého trhu

Že je svět mobilních technologií zatím velmi živý ukazuje ohlášená spolupráce Nokie a Microsoftu. Když ji v lednu Nokia ohlásila, vypadalo to na úplný konec operačního systému Symbian, což přidělalo vrásky řadě vývojářů, například CMI Technologies, kteří se na Nokii specializovali. »Ihned po ohlášení mi začali volat čeští vývojáři,« říká Igor Šmerda z české Nokie. Podle něj je už dnes jasnější, že systém přežije. Firma zrovna představuje novou verzi Symbianu pod označením Anna.

Optimističtěji dnes znějí i vývojáři, i když zcela přesvědčení nejsou. »Změna bude postupná, bude trvat jeden až dva roky, což nám dává dostatečný prostor pro přizpůsobení. Ale samozřejmě budeme nuceni orientovat se i na další platformy,« říká Roman Pospíšil z CMI.

Podle něj příklon Nokie na Windows Mobile 7 není nejšťastnější a CMI Technologies se proto bude doplňkově orientovat na Android nebo systém Bada od Samsungu. »Je to dané dobrými finančními výsledky Samsungu,« dodává Pospíšil. Rozhodně však neočekává propouštění, protože jejich pracovníci jsou dostatečně flexibilní. (Aktualizace: Badu v Česku používá zlomek lidí, rozhodně minimum těch, kteří by chtěli stahovata a kupovat aplikace. Windows Mobile je také stále ve fázi, že musí vývojáře přesvědčit.)

Podobně hovoří také Ondřej Švihálek, který ještě nedávno na Symbian hodně sázel, protože Nokie jsou hodně rozšířené.

Analytici soudí, že budoucnost patří Androidu. Podle společnosti Gartner bude v tabletech až do roku 2015 panovat Apple se svým iPadem, poté ho vystřídá pomalu rostoucí systém Android. Podobný trend se čeká také v telefonech, v roce 2015 má Android tvořit polovinu trhu, zatímco  Symbian se má propadat do zapomění. Ale věřte analytikům, třeba bude vše úplně jinak.

Líheň geniálních nápadů

Přestože programy pro mobily se vyrábějí delší dobu i pro »nechytré« telefony, problém byl s jejich distribucí.  Dlouho chyběl jednoduchý způsob, jak by si je uživatelé mohli koupit a snadno dostat do telefonu. V tomto směru všem hodně pomohla firma Apple s prodejnou AppStore, kde je každý nákup otázkou chvilky. Stačí přímo v telefonu vyhledat požadovaný program a zaplatit. Aplikace se okamžitě stáhne a nainstaluje. Dnes má podobný obchod s aplikacemi snad každý výrobce mobilních telefonů nebo operačního systému pro ně. Google má svůj Android Market, Nokia prodejnu Ovi a Microsoft vlastní Marketplace.

»Začínali jsme krátce po spuštění obchodu AppStore,» říká například Petr Reichl z firmy Tapmates. Podobně i pro další vývojáře představovalo spuštění obchodu s programy pro mobily slušné nakopnutí.

Většina majitelů firem však usoudila, že český trh není příliš perspektivní a rovnou se přeorientovali na prodeje v USA. »Český trh je na pohádkové výdělky hodně malý,« říká Oldřich Kotík z firmy Apps Dev Team.

Na prodejích v USA je zajímavé, že tam se dá za den prodat mnohem víc licencí, než v Česku za celou dobu prodeje programu. »V poslední době roste také trh v Číně a to hlavně s příchodem iPhone 4, který se tam začal prodávat u všech operátorů,« ukazuje další perspektivní trh Petr Reichl.

Do budoucna se dá určitě hovořit také o dalších velkých trzích, například Brazílii, Indii nebo Indonésii.

V novinách sice čas od času probleskne zpráva o programátorovi s geniálním nápadem, který na jedné aplikaci zbohatl, ale to je spíš výjimka než pravidlo. Naposledy se to povedlo například Jánu Ilavskému, který z prodejů programu Midnight HD staví dům. Přesnou částku, kterou za aplikaci utržil, však odmítá prozradit.

Ale to je dnes spíše výjimka. »Doba rychlých a snadných výdělků skončila. Dnes máte taky šanci uspět s nějakým programem, ale kromě nákladů na vývoj je třeba mít propracovaný marketing a distribuční strategie,« říká Švihálek z iCom Vision, který zatím o vývoji programů pod vlastním logem zatím neuvažuje.

Jeho slova o nutnosti progracované taktiky potvrzují také lidé z firem, které na globálním trhu uspěly. Na prvním místě zmiňují užitečnost aplikace, její funkce a vzhled. »Důležitý je také marketing a někdy i štěstí. Všimne-li si zajímavého programu známý recenzent, je často schopen značně ovlivnit stahovanost aplikace,« říká Jiří Tichý z Apps Dev Team.

Podobnou zkušenost má také Roman Pospíšil z CMI Technologies, která se zaměřuje na programy pro telefony Nokia. »Asi nejdůležitější jsou recenze a zkušenosti uživatelů na blozích a v diskuzích. Na druhou stranu je podle mě přeceňován vliv sociálních skupin je při prodeji programů,“ zpochybňuje vliv Facebooku a podobných médií při prodejích.

Protože český trh není pro vývojáře příliš zajímavý, často se k němu vůbec nehlásí. »Vytváříme programy pro německý trh, šéf vůbec nechce v českých médiích vystupovat,« říká vývojář z firmy Mineus, která vytváří hlavně elektronické čtečky pro novinová vydavatelství.

Podobně hovoří také zakladatel další firmy. »Nepřijde nám důležité zveřejňovat informaci o našem středoevropském původu,« říká Dominik Balogh z firmy PoweryBase, která je registrovaná v San Franciscu. »Pracujeme sice hlavně ze Slovenska a Česka, ale firma nemá v Evropě sídlo,« popisuje, proč na jejich webu nenajdete o českém vývojovém centru žádnou zmínku.

Ani další velmi mladou firmu TappyTaps český trh příliš neláká. »Nás potěšilo, že jsme se dostali do výběru 500 mobilních aplikací podle Sunday Times jako jediní z České republiky. A odborný časopis MacWorld vybral náš program mezi 25 nejlepších programů roku 2010,« říká Jindřich Šaršon.

iCom Vision

Zakladatelé: Ondřej Švihálek a Tomáš Prošek
Rok vzniku: 2002
V roce 2006 ve firmě získala majoritu brněnská firma Anect
Dnes je 49 % akcií na burze ve Varšavě
Obrat za rok 2009 činil 6,3 milionů korun
Počet zaměstnanců: 16
Úspěšné projekty: MOTOmail, průvodce pro Karlovarský filmový festival

Inmite

Rok vzniku: 2008
Počet zaměstnanců: 4 stálí a 6 externích vývojářů
Zakladatelé: Jaromír Fulnek, Pavel Petřek a Michal Šajer
Tržby za rok 2009: 2,6 milionů korun
Úspěšné projekty: CorkBin, OnTap, SMS jizdenka, ČT24, celkem přes 30 aplikací

CMI Technologies

Rok vzniku: 2005
Počet zaměstnanců: 6
Zakladatelé: Adam a Daniel Pospíšilovi
Tržby za rok 2009: 2,8 milionů korun
Úspěšné projekty: Roaming Guard

PoweryBase Inc.

Zakladatelé: Dominik Balogh, Pavel Serbajlo
Rok vzniku: 2009
Počet zaměstnanců: nemá stálé zaměstnance, spolupracuje s jinými firmami
Sídlí v San Franciscu, vývojové centrum má na Slovensku a v Česku
Úspěšné projekty: Bills ~ On your table a NotifyMe

Apps Dev Team

Rok vzniku: 2008
Počet zaměstnanců: 4
Původní tým vznikl v roce 2008, kdy ho založili Jiří Tichý a Oldřich Kotík. V roce 2010 vzniklo s.r.o., které založili Tereza Slováčková a Jiří Tichý.
Úspěšné projekty: HN Reader, Slovnik

Tapmates

Zakladatelé: Petr Reichl, Robin Raszka
Rok vzniku: 2010
Počet zaměstnanců: 10
Úspěšné projekty: Cookmate, piictu

TappyTaps

Zakladatelé: Jindřich a Jan Šaršonovi
Rok vzniku: 2010
Počet zaměstnanců: 5 (externisté)
Úspěšné projekty: Baby Montor & Alarm a Geotag Photos Pro

Cleverlance Enterprise Solutions

Zakladatelé: Jakub Dosoudil a Dobromil Podpěra
Rok vzniku: 2000
Počet zaměstnanců: 450 specialistů, z toho se cca 20 lidí věnuje mobilním řešením
Obrat celé Cleverance za rok 2009 činí 406,73 milionů korun

ET Netera

Zakladatelé: Martin Holečko, Václav Bittner
Rok vzniku: 1997
Počet zaměstnanců:
Úspěšné projekty: TaxiCheck
Obrat firmy za rok 2009 činil 107 milionů korun

I napsali jsme výrobci, že bychom si rádi kufr nechali opravit a potřebujeme kolečka. Stačilo poslat fotky zničených koleček a fotokopii účtu a za 14 dní nám domů dorazil balíček. Vše zdarma, i když jsme byli ochotni kolečka koupit, protože chyba se stala naší vinou.

Tušíte správně, nebyla to česká firma a nebyla to ani firma, která tady má zastoupení. Heys USA je Americká firma a nás zlákala právě ta bytelnost kufru. Že nemá firmu zastoupení v Česku jak se zdá vůbec nevadí, protože americké firmy mají přece jenom jiný vztah k zákazníkům. Skoro bych řekl lepší…

Posted via email from cattie’s posterous

If they find time…

Mám v zásadě dva dotazy: proč mi nikdo neodpověděl na dotaz zaslaný na email vašeho eshopu (pozn.: tento dotaz byl odeslán prostřednictvím informačního formuláře) a potom původní otázku: Dobrý den, už uskutečňuji třetí online nákup kuponů na MHD a stále se mi vnucuje jedna zásadní otázka: proč je váš systém tak neuvěřitelně debilní, nepřátelský a nelogický. Proč místo jednoduchého přihlášení, vložení nového kuponu do košíku a zaplacení (tři nebo čtyři kroky) musím na deseti obrazovkách klikat na další a další tlačítka, proč musím všechno milionkrát potvrzovat, proč nemám uživatelský účet, kde bych si ověřil dobu platnosti. PROČ? Opravdu bylo vašim účelem elektronickou komunikaci uživatelům naprosto znechutit, aby chodili kupovat kupony k okýnku? Nerozumím tomu. Třeba v New Yorku je nákup "lítačky" otázka půl minuty u automatu. Dokonce i České dráhy mají elektronický nákup jízdenek jednodušší a to bych opravdu vzhledem k úrovni služeb nečekal.
——————————–

Posted via email from cattie’s posterous

Posted via email from cattie’s posterous

Vzpomínám si, jak jsem ji nosil na jedné ruce a houpal, protože nechtěla být v klidu. Také si vzpomínám, že nesnášela zavinovačky. Ať jsme ji zavázali sebesilněji, stejně ji rozkopala a potom ležela rozvalená. Když jí nebylo dobře, nosil jsem jí na ruce nebo přes rameno, dokud se neuklidnila. Oba nás takové spojení uklidňovalo. Horší to bývalo ve tři ráno, kdy se probrala a prostě nemohla hned znovu usnout, ale stejně jsem toho tvorečka vždycky miloval.

Ale je to tak, děti se mění. Z paní profesorky je pomalu doňa Žížalita, nejhubenější dítě na hřišti. Kolem jednoho roku vstává běžně v sedm hodin. Výjimečně spí až do osmi, ale občas vstane taky v šest nebo pět. I když vstane takto brzo, hned vyžaduje pozornost – buď chce číst nebo abych s ní alespoň byl v místnosti. Po půlhodině až hodině chce obvykle znovu usnout, což mě už se často znovu nepodaří, tak mám den o pár hodin delší.

Po probuzení nastává raní rituál. Ostatně celý den stojí na rituálech. Dítě má rádo pravidelnost, občas okořeněnou něčím neobvyklým. Ale jinak musí být vše ve správný čas. Jako první chce snídani a stále nedokáže pochopit, že ji nenecháme snídat v pyžamu s nepřevlečenou plenkou. Což o to, převléct plenku není momentálně tak těžké, ale horší je navléknout ji do oblečení a ještě při tom přemýšlet, které kusy jsou a které nejsou špinavé a jak všechno zkombinovat. Na druhou stranu, pokud se Žížalita rozhodne polívat pitíčkem (nabere si vodu nebo čaj do pusy a pak to vyžbrndá ven), je to celkem jedno, protože jsem pak rád, že na sobě má aspoň něco suchého.

Následuje snídaně, což je první oříšek. Zatímco v Řecku jedla téměř vše, tady je problém najít potravinu, kterou by jedla aspoň jednou, natož opakovaně. Sýr (‚tííír‘) vyžaduje občas sama, sladké věci nemá moc ráda, bílý jogurt jednu dobu milovala, ale teď sní maximálně tři lžičky, ovocné pyré k snídani – no zbláznili jste se rodiče? Takže spolehlivě jí pouze chleba s máslem (a nejraději by snědla pouze máslo) a potom vyjídá rodičům vločky a srká u toho mléko, na které má podle všech příruček ještě dost času. (Zrovna před chvílí chtěla natáhnout hračku na klíček a mezitím mi z talíře sebrala půl krajíce chleba s kozím sýrem – sýr nechtěla, je po mámě, ale chleba tady pojídá.)

Nakonec se ozve rozčílené ‚hačí‘. Audience je u konce, dítě nechce dál jíst, chce na zem a hrát si. Případně si ještě předtím dá mléčnatu, což je další pokrm, který spolehlivě a náruživě vyžaduje. Samozřejmě kojení, protože umělá mléka v jakékoli podobě odmítá. ‚Kaše s mlíčkem‘ a podobné věci zásadně vyplivuje.

Následovat by měla snídaně rodičů, což jsou hned dva problémy. Jeden, že dítě vyžaduje téměř neustálou pozornost. Nosí knížky, hračky a dožaduje se spolupráce. Známe všechny poučky, že ji máme ignorovat a věnovat se svému, ale intenzita a úpěnlivost zvukového projevu se prostě ignorovat nedá. Potvrzeno lidmi, kteří mají pohodové děti, kdyby snad někdo chtěl radit. Druhým problémem je, že Žížalita vyžaduje náš pokrm a s výrazem prosebníčka u nás stojí a pochtívá. Proto jsme byli donuceni snídat víceméně pouze jídla bezpečná pro ni, protože opět její protesty se velice těžce ignorují.

Ve všední den nastává fáze, kdy se nakonec najím, obleču, zkulturním a snažím odejít do práce. Většinou se snažíme odejít všichni společně, což prakticky znamená, že nemám šanci do práce přijít včas. Namlouvám si, že stejně mám pružnou pracovní dobu, občas něco dělám i večer, takže to nevadí.

Zatímco já jdu do práce, tak Dvířka s prófou vyrazí na hřiště. Potom domů, oběd, spánek, krátké hraní doma a plavání nebo druhé hříště. O víkendu často chodíme s Mimínou někam společně nebo jdu s prófou jenom sám, aby si Dvířka odpočinula od celotýdenní rutiny. To je pak pískoviště, houpačka, jiná houpačka, pískoviště, skluzavka. Až do vyčerpání rodiče.

V týdnu přichází večer muž-zachránce, který najde dítě mezi hračkami, papíry, fazolemi, kaštany nebo jiným materiálem, který dnes zrovna objevovala. Pokud přijdu včas, máme čas si chvíli hrát, což znamená a) že mi nosí knížky a chce číst b) že nosí hračky a chce si hrát c) že chce něco jiného.

Následuje večeře, kdy nastává další problém. Zatímco oběd jí celkem spolehlivě, ať už skleničky (jistota) nebo domácí stravu (se střídavými úspěchy, ale napoprvé sní téměř vše, pokud dostane čas ochutnat), u snídaní a večeří jsou výsledky značně nejisté. Jednu dobu jedla kaši (pouze rýžovou, ochucené odmítá, výjimečně snědla celozrnnou), nyní si ji občas dá posypanou skořicí. Někdy sní chleba, sýr nebo banán, ale žádnou jistotu nikdy nemáme. Nejradši samozřejmě má večeři rodičů, ale když si uděláme něco pro dítě nezdravého nebo nevhodného, je lepší počkat, až usne.

Po večeři následuje koupání. Mimína to ví mnohem lépe, než rodičové. Dříve čekala v koupelně, dnes nám klidně donese vaničku až před nos, abychom to pochopili. Prófa miluje koupání, což dokazovala v Řecku. Tady musí vzít za vděk večerním cácháním, ale o něj se nedá připravit.

Následuje osušení, namazání a oblékání do pyžama, což je momentálně nejhorší oblékací úkol za celý den, protože dítě už tuší, že se pomalu přibližuje spánek. Nakonec se to však podaří a Mimína si chvíli hraje sama. Potom dostane poslední mléčnatu a zkusíme jí vyčistit zuby. Od doby, co na kartáček dostává dětskou pastu se situace trochu zlepšila, ale Míniným hlavním úkolem je vysát pastu a nemuset dělat ty otravné pohyby. Vzájemný souboj končí pravidelně dítětem ležícím na zemi a svíjejícím se, kterému se snažím vyčistit těch dvanáct (téměž třincát) zubů. Kupodivu se to nijak nezlepšuje.

Nejlepší uspávací metodou jsou pohádky. Většinou stačí jedna dvě a dítě spí, ale někdy je i usínání souboj vůlí. V knize sice píšou, že dítě začne být časem pyšné na to, že umí usnout samo, ale to musí být nějaké zcela jiné, zřejmě hypotetické dítě. Moc tomu zkrátka nevěřím.

Je devět hodin a oba rodiče jsou vyčerpaní, zralí tak na sklenku vína nebo dobrého piva. Zbývají tři hodiny, kdy mají šanci regenerovat nebo něco dalšího udělat. A po půlnoci v ideálním případě osm hodin spánku.

Vypadá to jako šílená rutina (žádné volné víkendy, nulová změna), ale ve skutečnosti nastává hodinu po usnutí dítěte rozněžňovací chvilka (někdy až po dvou). Jak umí mluvit, jak pěkně cape a je chytrá, opička naše. Ale stejně je skvělé, že už spí a my máme chvíli jenom pro sebe.

Ještě k mluvení. Slovní zásoba roste každým dnem, momentálně nejoblíbenějším slovem je ‚pavouk‘, ale včera překvapila slovem ‚bobr‘ a dnes ‚koláč‘ (některá slova řekne jednou a znovu třeba až zase za měsíc). Mezi další slova patří jo, ne, hačí, hají (obojí jako podstatné jméno i sloveso), hafík, čičí, kašička, maminka, tatínka (zásadně), babička, děda, teta, dejmi, dolů (většinou použije univerzální hačí), haló, balón, auto, kolo, boty, knížka, šnek, bác, tramvaj. A potom spousta citoslovcí ve významu slov – kráva, ovce, kozam, kohout, slepice, vlak, hmyz, kůň.

FriendStream je zajímavý způsob integrace Facebooku a Twitteru, ale už tam nevidím, zda zprávy někdo komentoval a když si zprávu rozkliknu, dostanu se do samostatného streamu služby. Postatnější bohužel je, že při aktualizaci dat nezjistím, jaké zprávy jsem už četl a jaké jsou nové.

Posted via email from cattie’s posterous