Vůně pozdního léta pomalu nahradily jarní a čerstvé letní. Ulicí po dešti jsou cítit temnější tóny a při jízdě na bruslích jsou některé vůně až omamně agresivní. Vinou sucha shazují stromy své první listy a já je rozjíždím kolečky bruslí. Podvečerní vzduch se na mě lepí a jenom rychlá jízda mi pomáhá regulovat teplotu.
Hasan, Mustafa, Semean, Mohamed, Kaman a já. Pokračování »
Ještě by to chtělo vyházet spousty fotek, ale právě nám přivezli skříň a já musím dopsat článek do novin. Každopádně zatím takto:
Řeklo by se nepoučitelný. A to zřejmě i jsem.
Pár poznámek z poslední doby.
Jsem slyšel, že je něco nového.
Tak to jsi slyšel dobře.
A prozradíš čtenářům, co to je?
Budu se ženit. Popravdě podruhé.
A není to trochu brzo, znáte se tak rok a půl.
A co je vhodná doba? Pět let jako s Muflonem?
Tak dobrá, uznávám. A myslíš si, že je to ta pravá?
Musel bych být padlý na hlavu, kdybych si to nemyslel. Já vím, že někteří blogeři nepíší, protože mají problém skrývat vztahy, o kterých už stejně všichni vědí, ale já nepíšu proto, že mě dostatečně uspokojuje můj osobní život. Taky mám spoustu psaní jinam, takže myšlenky zatím nechávám jenom líhnout.
Ehm a musíte se brát?
Nemusíme, pokud myslíš tohle. Ale chceme.
Lituješ nějakých předchozích rozhodnutí?
Zřejmě se ptáš na předchozí vztahy a odpověď je ne. Všechno byly zkušenosti a bez nich bych to dnes nebyl já. Všechno v životě nás nějak utváří a dokonce i negativní zkušenosti jsou dobré. Je možné, že by něco dopadlo jinak? Samozřejmě mohlo, ale nedopadlo. Kromě racionálna je v životě důležitá i náhoda. To jsem si pěkně zafilozofoval.
A měl bys pro čtenáře nějakou radu?
Dělejte si, co chcete, je to váš život.
A něco konkrétnějšího by nebylo? Třeba podle čeho se sám řídíš?
Pokud začnou problémy, měli byste zpozornět. Nečekejte, že se něco samo vyřeší, musíte do toho aktivně vstoupit. Pokud to nějakou dobu pokračuje, je třeba s tím něco dělat. Ale pokud něco vážně nefunguje, je naivní si myslet, že se to nějak zlepší. A pokud se jednou rozhodnete k radikálním řešním, zapomeňte na otázky “co by, kdyby”. A to je v zásadě vše.
Děkuju za rozhovor.
Myslím, že je jenom málo odvážlivců, kteří by toužili čtyřikrát za týden navštívit divadlo a ještě kvůli tomu cestovat do cizího města, platit ubytování a přemrštěné ceny za jídlo. Abych úplně nemystifikoval, tohle všechno jsme podstoupili kvůli jednomu představení, tomu poslednímu.
Odpoledne jsme trávili na koupališti. Přehlídka nedokonalosti, různé fáze ovadlosti. Blahobytnost a apatičnost zkoncentrovaná na dece. Jeden by ani neřekl, že partička tanečníčků, která s hbitostí spidermanů vyšplhala na patnáctimetrovou ocelovou konstrukci sloupu a dvou otáčejících se lopatek, je stejný živočišný druh. Celou masu železa rozpohybovávají pouze těla tanečníků, kteří dokážou - aspoň očima nás z těch dek - nemožné. Spouštějí se dolů na šálách, tančí nohama vzhůru, rotují, šplhají nahoru a dolů jako pilní hbití mravenci, rozehrávají mikropříběhy zkoncetrované do gest a zvuků doprovodné hudby. Konstrukce sama jakoby se stávala stolem, plachtami lodi, gigantickým mlýnem, křídly industriálního motýla. Zážitek, co stojí za trochu vyvráceného krku. Představení se jmenuje Orbite a součástí Tance Praha. Koná se ještě dneska a zítra od 20:30 na parkovišti před Sazka Arenou, vstupné příznivých 190 korun. Kdyby to nebylo dosud jasné, tak tohle je pozvánka.
Kočičky v síti jsou spáchány redakčním systémem
WordPress
Příspěvky (RSS)
a komentáře (RSS).