aneb horor = komedie (někdy)

Na minimalistické scény divadla Komedie už jsem si pomalu zvyknul. Jednoduchá scéna, kde se není kam schovat, herci na scéně jenom tak ožívají.

Zatímco nedávno shlédnutý Temně lákavý svět je představení, které nutí přemýšlet a ještě jsem se úplně nerozhodl, zda se mi skutečně líbil nebo ne, což je taky jistou vizitkou představení, u aktuálního Nosferatu mám poměrně jasno. Dosvědčil to i velice rozpačitý potlesk diváků, který se „vynořil“ teprve, když se začalo rozsvěcet.

Přitom myšlenka posunout původní námět na trochu jinou notu není špatná. Bohužel napětí, které se autoři snažili budovat scénou a světlem, se kamsi vytrácí. Snad je to poměrem rozlohy jeviště a množstvím světla. Každopádně co naznačilo svícení, nebyli herci schopni doplnit.

Takový Van Helsing. Pro téma klíčová postava, jediný skutečný protihráč hraběte Draculy. Podle interpretace je buď totálně upozaděn, čímž se z tématu stane jakási upírská fraška, nebo naopak příliš vyzdvižen, čímž se jeho fanatismus stává až karikaturou. Tady došlo spíše k druhé možnosti, ale pozitivního z toho nic nevzešlo.

Zbývá zmínit poslední představení shlédnuté za poslední dobu, Kafkův Proces. Tentokrát je po dlouhé době oproštěn od veškeré ideologie a stává se skutečnou tísnivou scénou. To, co v Nosferatu působí jako směšné pokusy herců o vytvoření tísnivého dojmu, se v Procesu skutečně povedlo. Pro příznivce Fanze Kafky je to must see. Nám se povedlo shlédnout představení se středoškolskými studenty, kterým se to očividně líbilo, pouze nás neustále zaráželo, jak nevhodně se dokáží smát. Při nejhorších a nejtísnivějších scénách někdo pravidelně vybuchnul. Zvláštní zážitek. Bohužel nejhorší bylo, že studenti nedovolili představení, aby došlo do pointy a začali zuřivě aplaudovat. Pokud půjdete, zjistěte si s kým :)