Při jednom z nedávných příspěvků chlapce z Finska jsem se jenom chápavě usmíval. A poslední týden potvrdil mé obavy – opravdu celý uplynul a já si ani nevzpomněl, že bych napsal něco na blog.

Sobotu jsme strávili „krásně“ konzumně. Například jsem si poprvé v životě pořídil padnoucí oblek a docela si dovedu představit, že si ho vezmu na sebe při nějaké významnější akci. Také jsme šli pro lampičku do IKEA a odnesli zboží za necelých pět set korun (existuje jedinec, který se v IKEA dokáže držet přesně nákupního seznamu?). Potom pár drobností v Makru a najednou jsme byli rádi, že jsme doma a nikam nemusíme a můžeme se v klidu dívat na nový díl My Name Is Earl a Black Books.

A v neděli se opět ozvaly pyly. Zatímco v sobotu to bylo takové nenápadné testování, jestli jsem připraven, v neděli jsem musel počkat, až zaberou prášky (i když je soustavně beru už takových 14 dní), než jsme mohli jít ven. Původní plán byl jít s Lysil a Vikulem do zoo. Na Slamníku jsme byli s mírným zpožděním, jak už je našim nešťastným zvykem poslední dobou, ale zato se zásobou domácích malinových mufinů.

Sice jsme mířili do zoo, ale po projití Stromovky jsme dorazili k branám, kde byly šílené fronty a ukazatel za branou ukazoval 10342 a stále rostl. Místo zoo jsme se přesunuli do vedlejší botanické zahrady, kde se davy o něco lépe rozptýlily po celé ploše. Ale že by všeobecný hlahol byl nějak extra příjemný, to tedy ne.

Po asi dvouleté pauze čtu zase Pratchetta. I když znám dopředu dějové schéma, stejně mě to ještě neomrzelo číst. Přitom je to svým způsobem docela monotónní. Krátký tajemný úvod, poměrně rychlý rozjezd děje, zápletka a vyvrcholení. Žádná velká věda, pouze autor se časem vypsal v tom lepším slova smyslu.

A já pomalu přestanu oddalovat chvíli, kdy musím začít pracovat a raději se vrhnu na popisování vlastností externích pevných disků. Myslíte, že kožený povrch má lepší vlastnosti než kovový nebo plastový? Je možné překonat rychlost světla? Nebo rychlost USB?