Zatímco loni jsme si užili dovolenou ve zcela prázdném Chorvatsku a téměř prázdném Slovinsku, kde na začátku prázdnin covid ještě nikoho nezajímal (nakažené jsme nepotkali, nic jsme si nepřivezli), tak letos jsme do poslední chvíle váhali kdy přesně a kam jet. Nakonec jsme se rozhodovali mezi Rhodem a Madeirou, přičemž jsme vyhodnotili rizika Portugalska jako větší. Bohužel letenky byly z Vídně, ale i tak jsme se to rozhodli risknout, protože jsme se mohli cestou zpátky stavit v místní zoo. Navíc ČR, Rakousko i Řecko je momentálně v nejnižším stupni, takže bylo proč se rozmýšlet.
Letenky koupené, ale co dál? Dlouho jsme váhali nad ubytováním. Obecně nemáme rádi hotely, ale některé měly docela zajímavé slevy. Ubytování v soukromí naopak často bylo daleko od moře, že bychom každý den museli k němu jezdit. Nakonec jsme vybrali podle recenzí na AirBNB byt ve Faliraki a na místě jsme nelitovali. Byt byl kousek od „supermarketu“ v dochozí vzdálenosti na pláž. Na místě jsme zjistili, že centrum Faliraki je v noci docela živé, což se kupodivu neprojevilo první noc, kdy venku řvaly jenom cikády, ale hned následující jsme z balkonu slyšeli koncert a dunění diskotéky až dlouho přes půlnoc. To se opakovalo každou noc, ale byl byl klimatizovaný a po zavření oken tichý.
Byt na Rhodu byl hlavním podmínkou vyplnění vstupního řeckého formuláře – ten byl spolu s negativními covid testy prakticky jediným dokumentem, který někoho na letišti zajímal.
Dále bylo před cestou nutné zajistit parkování u letiště (vybrali jsme Parktiger), rakouskou dálniční známku (při desetidenní dovolené to vychází na krásné dvě desetidenní známky) a udělat online odbavení – to se ukázalo jako velmi prozíravé, protože někteří lidé neměli odbavení udělané správně a na zpáteční cestě dopláceli 25 eur za osobu za odbavení u přepážky!
A poslední věc, nad kterou jsme váhali, bylo, jestli budeme po ostrově jezdit autobusem nebo autem (nebo vůbec nejezdit). Ale prakticky není nad čím váhat – jízdní řády autobusů jsou dost zmatené a přímé spojení z letiště do letovisek zajišťují jenom hotely. My bychom museli do Faliraki cestovat přes město Rhodos, což je dost obtížné. Takže jsem nakonec zarezervoval menší auto za 330 eur na deset dní.
Cesta do Vídně proběhla v klidu, běžně by měl Parktiger i dopravu, ale v době covidu jsme museli použít Uber. Jak už jsem psal, při odbavení zajímal obsluhu (v tomto pořadí) vstupní formulář (který došel v jednu hodinu v noci a my letěli ve čtyři), následně covid testy (zda jsou na seznamu schválených), následně už jenom palubní lístky – pasy nebo obličeje nikdo nekontroloval.
V Řecku nastal první zádrhel v půjčovně aut, protože jsem přehlédl malou noticku, že auto je sice pojištěné, ale firma chce depozit 1100 eur na 10 dní dovolené a 10 dní následovně prý blokuje banka. Nebo nemusím dávat depozit, ale nebudu platit 330 eur, ale 480. Obojí jsem odmítl a šel hledat další možnosti. Ostatně mi to v půjčovně poradili, že jiné společnosti chtějí menší nebo i žádný depozit.
První společnost chtěla depozit 300 eur, druhá 400 a třetí žádný. SK Rent Auto Holidays nabídlo navíc cenu 350 eur bez dalšího podmínek, pouze s tím, že budeme platit v hotovosti. Na kus papíru jsem napsal svůj telefon a adresu ubytování, která, jak jsem brzy zjistil, byla nesmyslná. Dostali jsme klíče a auto s prakticky prázdnou nádrží. Ještě jsem si ho pro jistotu vyfotil, včetně stavu nádrže a vyjeli jsme. Obtížné bylo odhadnout, kolik benzinu za těch 10 dní projedeme. Dnes bych řekl, že plná by byla tak akorát – bral jsem 35 l a později doíral dalších 10, ale pět jsem jim nakonec nechal.
A zase zpátky
O krásách Rhodu budu (snad) pokračovat příště, nyní radši popíšu odlet v covidových dobách. Zatímco dříve vám psali, že máte být na letišti dvě hodiny předem, dnes píšou 2,5 hodiny a doporučují klidně tři. My doralizili skoro tři hodiny předem, abychom vrátili auto. Akorát v 7.15 ráno u přepážky ještě nikdo nebyl. Takže v osm, čili dvě hodiny předem, jsem nejprve rychle vrátil auto a následně jsme se šli odbavit.
Vrácení auta proběhlo velmi vtipně. Stejné paní u okénka jako na začátku jsem odevzdal klíče, řekli jsme si, že vše bylo v pořádku a popřáli si hezký den. Auto nikdo neviděl, vše prý bylo pokryté pojištěním. Jenom v něm zůstalo pět litrů drahého rhodského benzinu (1,8 eur za litr).
U odbavení nastal horor. Paní nejprve dlouze zjišťovala, jestli potřebujeme testy – já plně očkovaný, Katka tři dny před uznáním druhé dávky, ale naštěstí jí platila první dávka. Bohužel Mína dovršila na dovolené 12 let, takže bylo nutné mít buď test nebo vyplnit rakouský příjezdový formulář a nechat se otestovat po příletu. Příjezdový formulář jsem se snažil vyplnit už po tři večery, ale pořád se mi to nedařilo – pokaždé mi to napsalo „nic nepotřeujete“. Nakonec jsem ho ve spěchu na letišti vyplnil, ukázal QR kód a bylo.
Horší se ukázalo, že jsme špatně zabalili kufry, takže jsme najednou měli osm kilo nadváhu, což by v doplatcích bylo 93 eur! V panice jsme začali přebalovat věci, udělali na letišti cikánský tábor, ale dali jsme to! Váhu 21,2 kg nám uznali jako v limitu, dostali jsme palubní lístky a já si konečně oddychl, že se dostaneme domů. (Obsluha nám dala na vyplnění ještě jiný vstupní formulář do Rakouska.)
V Rakousku na letišti nikoho žádný vstupní formulář nezajímal – „Tschechien? Běžte“. Teoreticky jsme si ani nemuseli dělat v Rakousku testy a rovnou odjet domů, ale my chtěli navštívit zoo, takže jsme se už dříve objednali na bezplatné testy, které jsou ve Vídni na třech místech. U stadionu u Pratru jsme trochu bloudili, ale nakonec jsme dorazili na drive-in odběry – ukázali jsme QR kódy, popojížděli od jednoho stanoviště k druhému a za chvilku už jsme měli negativní testy v ruce.
Pro návrat z dovolené do ČR je nutné vyplnit příjezdový vstupní formulář a nechat se otestovat. Bohužel jsme zjistili, že formulář vyplníte snadno, test provedete snadno, ale oba formuláře nejde propojit – po zadání rodného čísla a testovacího města stránka spolehlivě spadne. Podle dotazu na helpdesku se spárování provede automaticky, takže podle všeho jsme občanskou povinnost splnili a můžeme zpátky do pracovního procesu. Ať žije příští dovolená.
Co vzít s sebou příště na dovolenou? Po letošních zkušenostech si musím napsat poznámky, abych příště nezapomněl, co si vzít.
– držák mobilu (navigace) do auta – používám magnetický a mám jeden náhradní, který by se hodil
– ruční váhu (rybářskou) na převažování zavazadel
PS: Podle nových pravidel musí všichni navrátilci z dovolené z Řecka do pětidenní karantény ukončené PCR testem. Myslím, že i za takových podmínek ta dovoelná za to stojí.