„Dobrý den, tady Vlastník.“
„Dobrý den, tady nájemce. Hledáme recepci firmy Shanex kvůli ubytování.“
„Recepce jsem já, Vlastník.“

Otevřít nám přišel chlapík v obleku připomínající Rudolfa Hrušínského ve Spalovači mrtvol. Ovšem bez jeho funusáckého šarmu, taková leklá ryba. S jeho rychlostí mi bylo jasné, že divadlo nestihneme. S lehkou nervozitou jsem naznačil, že takhle to nepůjde, protože divadlo začíná cobydup.
„Tak si tady nechte věci a přijdete po divadle,“ navrhl Vlastník a my s potěšením vyrazili.

Do divadla jsme dorazili asi pět minut před začátkem, akorát čas vyzvednout lístky a usadit se.

Malá poznámka: Pokud něco divadelní kritici nesnášejí, je to dotaz „tak co, líbilo“ okamžitě po představení. Trumfnout ho může pouze věta „tak nám o tom něco pěkného napište“.

Panna z Arku (používání rámů u stránek institucí by mělo být trestné) v Naivním Divadle Liberec je milé představení, které z Voltaira má snad jenom hlavní motiv.

Poznámka 2: Najíst se v centru Liberce cenově přijatelnou a slušnou restauraci je quest. Nakonec jsme skončili ve Sluneční zahradě, která nebyla nijak zvlášť zakouřená a cenově i chuťově taky ušla. (Po cestě nás zaujala kebabárna na Moskevské, ale byla overcrowded. Jako jediná totiž voněla jídlem, ne kouřem nebo přepáleným tukem a mastnostou.)

Po návratu na hostel nám „Vlastík“ Vlastník vystavil účtenky, vybral peníze a dovedl nás na pokoje ukrajinské ubytovny. Wow, na tom webu to vypadalo jinak. Jsem docela zvyklý na lakování, ale tohle byl docela slušný rozdíl.
Ráno nebylo u „Vlastíka“ po obleku ani památky. Naopak přišel oblečený jako rančer, navíc s gorilou. Zkontroloval stav pokojů, převzal klíče a zamkl. Stále milý, ale po večerní leklorybovosti ani památky, ráno přišel razantní podnikatel.

Nás čekal svah nad Libercem a večer se slevou aquapark Centrum Babylon. Musím říct, že přes odpudivý vzhled předčilo mé očekávání. Je to ještě ošklivější a zbytečnější než jsem očekával. Kdyby nás to nestálo pouhých 60 korun na osobu, byly by to vyhozené peníze.