Kuchyně už je ve stádiu zrodu. Porodu. Tedy vytekla plodová voda, pokud mám použít nejbližší příměr…Bulhar nakonec přišel v pondělí i s kolegou, který česky evidentně neumí ani slovo. Logicky tomu předcházelo stěhování zbytku staré skorokuchyně a rozebírání stolu – o půl dvanácté, kdy jsme se vrátili z divadla (letní představení a končí o půl dvanácté, to je soda). Ale o půl druhé jsme byli v posteli a ráno čekali na řemeslníky.

Já si mezitím střihnul vracení notebooků z testu (kupodivu to nebyly tak strašné plečky, jak bych za ty peníze čekal), návštěvu Syrské ambasády (teprve na stránkách se dozvíte, že konzulární oddělení je na Heineho 10), kde jsem pouze vyzvednul formuláře pro víza.

A pak jsem si taky způsobil pracovní úraz. Nic velkého, ale psát se s tím moc nedá a hrát squash taky ne. Ani zatím uklízet… Prostě jsem si o pletivové zábradlí v práci strhnul bříško prostředníčku na pravé ruce. Kolegové si hned dělali srandu, že ty notebooky s čtečkami otisků prstů jsou nebezpečné. Vícenémě mají pravdu – mít přečtený jeden prst, už se nezaloguji.

A protože v této republice není moc lidí, kteří umějí psát, tento týden se zřejmě znovu upíšu. Ne, že bych uměl psát nějak skvěle, ale co je někdo schopen odevzdat jako článek, nad tím mi zůstává rozum stát.