-
Krása reklamy
Paměť je milosrdná. Někdy máme pocit, že některé věci jsou na svém místě „odjakživa“, přitom se mění a my si ani neuvědomujeme původní podobu. Příkladem mohou být reklamy na Piccadilly Circus v Londýně. Na oblém baráku jsou tradičně reklamy, Wikipedia uvádí (bez udání zdroje), že tam jsou již někdy od roku 1900. Ale zkuste si…
-
Catalunya Wagen
Další večer končí v alkoholovém opojení, tentokrát dost neplánovaně. Včera jedna neproduktivní debata o politice, dnes další o byznysu.
-
90 % skončí špatně
Na hotelu jsme dostali letáčky, že si máme dávat pozor na své věci, při registraci pak, že Barcelona je jedno z nejbezpečnějších měst Evropy. Pravdivé je víceméně obojí, pouze si musíme dávat pozor, nevystupovat jako návštěvníci veletrhu. U těch se automaticky předpokládá, že jsou bohatí, takže česká delegace má už jednoho okradeného.
-
Proxima estació: Fira
Přistáváme. Pod námi jsou upravené plochy jezírek, zeleně a písku a také říčky. Vypadá to jako na celkem upraveném golfovém hřišti. I ten green se objevuje a v dálce možná přistávací dráha. Tohle, že je letiště?
-
Sýrie, den poslední. Kluk z plakátu
Doprovázel nás po celý pobyt. Bašír, kluk z plakátu. Ale kupodivu se takový plakát nikde koupit nedal, ani jiné předměty s ním. Tak jsme přivezli něco jiného.
-
Sýrie, den třináctý. Jak dlouho vydrží herci obléhání?
Když si někde rozbije tábor Říman, záhy na místě zřídí dvě věci, bez kterých se neobejde: divadlo a lázně. Město Bosra, kdysi metropole římské provincie v Arábii, má oboje. A ještě něco navíc.
-
Sýrie, den dvanáctý – Tadmorská relaxace
Vstáváme v pět hodin ráno a před šestou už jsme na ruinách. Tento bláznivý nápad nám vnuknul průvodce, který tvrdí, že za svítání mají ruiny nejlepší světlo, minimum turistů a snesitelnou teplotu. Ale bohužel nejsme sami, velbloudáři už jsou tu taky. Kupodivu moc neobtěžují. Je zima a fouká studený vítr. Kdo nebyl v poušti, nepochopí.…
-
Sýrie, den jedenáctý. Dnes ještě zapadá slunce nad Palmyrou
Jediný přímý bus z Hamy do Palmyry jede v půl sedmé ráno, takže raději riskujeme cestu s přestupem v Homms. Ale poprvé to vypadá, že bychom mohli s dopravou narazit. Už na bus do Homms čekáme půl hodiny – to se nám ještě nestalo. Obvykle sedíme v buse do deseti minut od příchodu na nádraží.
-
Sýrie, den desátý. Šméčka na turisty
Kolem půlnoci, zrovna, když chceme jít spát, se pod okny rození zvuk rozbrušovačky. Bohužel to není ojedinělý zvuk, ale pokračuje dále. Micka nasazuje špunty a jde spát, já upadám do polospánku. Ve 3.16, tedy ne v obvyklých 4.45, se ozve muezin-meluzín a krákorá asi půl hodiny. Mám pocit, že vůbec nespím. To máme za to,…
-
Sýrie, den devátý. Všechny vůně Arábie..
Ráno v hotelu na recepci potkáváme pár italských cestovatelů a zjišťujeme, že máme stejný cíl – Krak des Chevaliers – pokud ne nejlepší hrad na světě, na Středním východě jistě.