Autor: fanda

  • Putování Maďarskem 2024

    Opakuje se to každý rok. Lidi kolem balí kufry a vyrážejí na svoje půl roku naplánované zájezdy nebo cesty a my pořád nevíme, kam se podějeme. Letos bylo jasné, že vzhledem k investicím do rekonstrukce koupelny to nevypadá na dálavy a navíc se nikomu nechtělo trávit hodiny a hodiny v autě. Takže někam blízko, jenže…

  • Můj báječný rok 2012

    Inspirováno blogem Terezy B. Zcela nedávno mě šokovalo prohlášení, že za komunistů snad bylo líp z úst člověka, od kterého bych to rozhodně nečekala. O pár dnů později čtu v novinách rozhovor s Jiřím Stránským, který říká, že za blbou náladu si můžeme především sami. Že hodně fňukáme a stěžujeme si, ale málokdo udělá něco,…

  • S kočárkem kouskem Belgie

    Když se sestra na rok přestěhovala do belgických Brugg, bylo jasné, že se za ní vypravíme. V Belgii jsem již několikrát byla, ba tam i kratičce (asi dva měsíce) žila a tahle země, mlsným kočkám zaslíbená, se mi vždycky líbila. Když jsem do ní přijela po půlročním pobytu v Anglii, kde jsem byla stižena pro…

  • Hrušková povidla

    Převzato odjinud, praktické zkušenosti.

  • Can you feel it?

    Muzikál je divadlo, které hraje, zpívá a tančí. Kus Thriller Live, který jako muzikál do pražského Kongresového centra přivezla společnost Makroconcert, je z hlediska této definice pouhou koncertní show, která nadto dokazuje, že u živých hvězd je pořádání revivalových představení trochu zvrhlou zábavou. Zvlášť když „originál“ chystá v Londýně sérii koncertů. Ledaže by skutečně šlo…

  • České potravinové slumy

    Onehdá jsem četla článek o lidech, kteří se živí odpadky. Nikoli v indických slumech nebo jižanských favelách, ale normálně v Praze. Vybírají z „konťáků“, co vyhodí jako nepoživatelné pražské super a hyper markety. Dělají to nikoli z chudoby, ale z přesvědčení – jako boj proti konzumní plýtvavosti bohaté společnosti.

  • Únava z tvorby/Vraťte mi tam toho velblouda!

    Nepíšu. Většinou se mi nechce. Divadelní inscenace se kolem míhají jako zrychlená krajina z okýnka vlaku. Zakusuju se do nich jak do řízku na chlebu (EXIT 89), nasoukám, sežvýkám, zapomenu. Nebo mi zůstane jen vzpomínka, kterou mám pramalou chuť položit na pitevní sůl. Původně jsem chtěla napsat pár  poznámek. Třeba o Carmen, která nejenže je…

  • Francouzi a Slovan v Plzni

    Divadelní festivaly jsou jak záoceánské lety, samozřejmě v ekonomické třídě. Prosezené hodiny střídají mezipřistání v kavárnách, někdy i v lékárnách, kde se kupuje alka seltzer. Ale to spíš v Hradci, Plzeň je krotká jako pudřenka postarší dámy a stejně konzervativní jako její parfém.

  • Tjörned apart

    The very last day (still speaking svengelska). Z výšky je to celé nějak vznešenější dojemnější a aby ne, dneska jsme spolu naposledy. Na kopci jsem ale tentokrát sama, léto pomalu odchází, ale tady je pořád zeleno (to ty věčné deště) a dneska navíc i zlato a rudo jeřabinami. A mě je děsně smutno po tom,…

  • „Never travel to Scandinavia without alcohol.“

    Občas si tady, na tisíci a jednom ostrovů, připadám jako na lodi, která nás předevčírem vezla na Marstrand. Euforie vyhodí člověka nahoru jako na divoké vlně a pak mu zprudka zhoupne žaludek. Midsummer course crisis zažehnal Midsommar, ovšem již den poté vypadala májka jako dosti zlověstný strašák do zelí. Ale už je to kvar, dovolím…