iWoz a iJobs spolu měli v počátcích spor. iWoz prosazoval co nejvíce rozšiřitelný počítač s maximem portů, aby pro něj mohly vyvíjet řešení i další firmy. iJobs chtěl naopak uzavřené řešení, pro které by prodával rozšíření pouze Apple a pár vyvolených. Nakonec došlo na klasické lidské vlastnosti, iWoz se urazil, že když nebude po jeho, nebude vůbec… a vůbec, takže boj o Apple II nakonec vyhrál. Díky otevřenosti. Proto pro něj vznikly rozšiřující karty pro tisk, skenování atd.

Byla to doba hračičků a nadšenců. Kdo si nemohl dovolit koupit počítač v celku, ten si ho postavil. Komu na počítači něco nevyhovovalo, mohl si to vyměnit, programy přeprogramovat. Jeden den jste vytvořili něco zajímavého, druhý den jste to mohli prodávat, za měsíc jste měli úspěšnou firmu.

Steve Wozniak už v Apple dávno není (pravda, dostává svou pravidelnou měsíční gáži) a doba se změnila. Steve Jobs občas škobrtne, ale většinou dokáže vysledovat trendy trhu dříve, než je zná trh sám. Takhle přišel předčasně s Cube – malým tichým počítačem, ideálním přístrojem místo domácího DVD přehrávače. Přijít o pár let později, prodal by počítačů mnohonásobně více.

Ale také přišel s změnami. Například jako první „vykopal“ z počítače disketovou mechaniku. V té době se mu všichni smáli, protože u písíček s Windows šlo o jeden z mála záchytných bodů, kousek historie a důležitou součást vybavení. No noc. K iMacům si pár lidí přikoupilo externí disketové mechaniky, ale netrvalo déle než rok a mohli je nechat v šuplíku, protože už skutečně nebyly potřeba. Na strojích s Windows to trvalo trochu déle, ale taky k tomu došlo – dnes místo disketové mechaniky najdete často čtečky paměťových karet.

A letos přišel Apple s MacBook Air, který přišel hned o několik jistot. Tak předně v něm nenajdete CD, DVD ani jinou mechaniku. Ale to u ultralehkého notebooku není až tak neobvyklé. Také v něm nenajdete žádnou čtečku na paměťové karty, opět ze stejného důvodu. Ale pak přichází zajímavější část, Air nemá ani klasické Ethernetové rozhraní (tedy síťové) a dokonce ani FireWire port, který Apple kdysi prosazoval proti USB. Jak někteří komentují, je to neobvyklé.

Apple jde úplně proti trendům, většinou dokonce trendy vytváří. Zatímco s některými jinými rozhodnutími nemůžu souhlasit (a současné dění mi dává za pravdu, protože koncem února má být vývojářům k dispozici SDK pro iPhone) jindy je to naopak. Tedy zatímco spousta uživatelů křičí, že se nemá sahat na Ethernet a co všechno notebooku chybí, já jsem nadšen. Tedy samozřejmě, MacBook Air by mohl mít univerzální konektor pro dokovací stanici, abyste ho doma mohli jedním konektorem připojit a získali spoustu rozšiřujících portů a velký monitor k tomu. Ale kdo to bude časem potřebovat? Lidé chtějí lehké, úsporné počítače, se kterými se připojí na internet. Vše ostatní je nadstavba. Dokonce i ta DVD nebo Blu-ray mechanika. A cena je taky srovnatelná.

O něco dříve se objevil jiný přístroj, Asus Eee. Příznivci Applu původně předpokládali, že Air bude vypadat nějak podobně, tedy, že bude hlavně malý. Na rozdíl od jiných lidí si naopak myslím, že Asus Eee je slepá ulička. Pokud o sub-notebooky už tady jednou byl a nevyšel. Dnes je tady druhý pokus s přístrojem, který může používat i standardní operační systém. Ale odpovězte si na otázku – chcete přístroj s polovičním displejem vůči klasickému notebooku s tříhodinovou výdrží, nebo model s velkým displejem s pětihodinovou výdrží (pravda, přístroj neváží kilo, ale kilo a půl). Já chci rozhodně velký displej.

Tak, jak byl hvězdou konce loňského roku iPhone, hvězdou první půle letošního bude MacBook Air. Každá firma se vůči němu bude vymezovat, což Applu jenom prospěje. A za rok či dva Apple konečně znovu přijde s tablet-PC, ale tentokrát s velkou parádou a dobrým dotykovým displejem. (Příští rok bych si to měl přečíst, jak jsem se trefil :)