Když si někde rozbije tábor Říman, záhy na místě zřídí dvě věci, bez kterých se neobejde: divadlo a lázně. Město Bosra, kdysi metropole římské provincie v Arábii, má oboje. A ještě něco navíc.

Ráno v hotelu na recepci potkáváme pár italských cestovatelů a zjišťujeme, že máme stejný cíl – Krak des Chevaliers – pokud ne nejlepší hrad na světě, na Středním východě jistě.

Na lenošivý den se dost těšíme, u moře jsme oba nebyli, že ani nepamatujem. I když to moře je jen Středozemní a dno je tu tak mělké, že jde člověk půl hodiny po kolena, aby se smočil aspoň do pasu. Klíčové je ale nejdřív se na pláž vůbec dostat.

Na výpravu do nejznámějších mrtvých měst (Al – Bara a Serjilla) vyrážíme v minivanu a je docela pohodlné pro jednou se o nic nestarat. Náš řidič má zcela neproniknutelný výraz, ale na jedné zastávce nám jen tak kupuje limonádu.

V Damašku balíme batohy, necháváme je ve dvoraně a jdeme do Národního muzea – průvodce jeho návštěvu doporučuje dokonce dvakrát – před a po shlédnutí vykopávek. Zpětně uznáváme, že něco na tom je.

Damašek