Divadelní festivaly jsou jak záoceánské lety, samozřejmě v ekonomické třídě. Prosezené hodiny střídají mezipřistání v kavárnách, někdy i v lékárnách, kde se kupuje alka seltzer. Ale to spíš v Hradci, Plzeň je krotká jako pudřenka postarší dámy a stejně konzervativní jako její parfém.

Bratislava připomíná okoralý zákusek. Ani do něj by se nikdo nezamiloval. Při pohledu na zcvrklé jahody skoro přemýšlíte, zda je to k jídlu. Ale kromě okoralé slupky má Bratislava také dobré jádro. Sochy v ulicích, stánky s národoveckými suvenýry nebo večerní promítání filmů na náměstí zdarma. Bratislava není levné město. V ulicích se můžete najíst…

Už po druhé u nás zazvonil člověk s ruským přízvukem. První byl seriózně oblečený v obleku, tento přišel jenom v džínách a tričku. „Budete s tím něco dělat?“ zeptal se jak první, tak i druhý. „Nic neplánuji,“ řekl jsem. „Jestli chcete, je to vaše.“ Tak jsme se zbavili nejen zbytečného stolu, ale i staré skříně.…

Vůně pozdního léta pomalu nahradily jarní a čerstvé letní. Ulicí po dešti jsou cítit temnější tóny a při jízdě na bruslích jsou některé vůně až omamně agresivní. Vinou sucha shazují stromy své první listy a já je rozjíždím kolečky bruslí. Podvečerní vzduch se na mě lepí a jenom rychlá jízda mi pomáhá regulovat teplotu.

Pár poznámek z poslední doby.

Myslím, že je jenom málo odvážlivců, kteří by toužili čtyřikrát za týden navštívit divadlo a ještě kvůli tomu cestovat do cizího města, platit ubytování a přemrštěné ceny za jídlo. Abych úplně nemystifikoval, tohle všechno jsme podstoupili kvůli jednomu představení, tomu poslednímu.

Poprvé v Ungeltu, podruhé v Semaforu a to další ani nepočítám. Jo a Indy.